Zastánci zelené nafty se opírají o několik mýtů, jejichž matoucí obsah se pokusím vysvětlit. První Mýtus říká, že zavedením zelené nafty se zlevní vstupy pro zemědělské podnikání a naši zemědělci budou moci konkurovat zahraničním producentům. Zelená nafta pro zemědělce představuje skrytou dotaci z rozpočtových prostředků ve prospěch této zájmové skupiny. Její zavedení sníží produkční náklady v zemědělství, což bude stimulovat zemědělce k růstu nabídky jejich produkce. Vzestup nabídky při poměrně konstantní poptávce vyvolá tlak na pokles cen finální produkce. Dojde tak k většímu rozevření nůžek mezi cenami vstupů a cenami hotové produkce.
Dotace do zemědělství není výrazem ekonomické síly, nýbrž slabosti a nízké konkurenční schopnosti daného sektoru. Je neracionální snažit se konkurovat tam, kde konkurence disponuje určitou produkční výhodou. Z tohoto hlediska je nepodstatné, zdali jde o výhodu vyplývající z kvality půdy či jiných podmínek nebo z přímé státní dotace. Budeme-li uživateli této produkce, budeme z toho mít samé výhody – nabídku kvalitní produkce za nižší cenu, než jsou schopni dosáhnout domácí výrobci. Pokud je zemědělská produkce v zahraničí dotována, jsme jako spotřebitelé subvencováni zahraničními daňovými poplatníky a čistými příjemci daní placenými v zahraničí. Zkušenosti mnoha zemí Evropské unie nejsou v tomto směru následováníhodné. Věříme, že naše vláda nepodlehne síle zemědělské lobby a nezačne její problémy řešit z peněz našich daňových poplatníků a spotřebitelů.
Druhý mýtus hovoří o tom, že vzroste nezaměstnanost na venkově a ten začne vyklidňovat, pokud naše zemědělství nebude konkurenceschopné.
Jsou odvětví ekonomiky, která vznikají a rychle se rozvíjí, jiná odvětví stagnují, snižuje se počet zaměstnanců, a tím i voličů, a jejich politický význam klesá. k nim patří ve všech vyspělých zemích i zemědělství. Pracující, kteří byli uvolněni ze zemědělství (v posledních sedmi letech více než 400 tisíc), si našli práci v jiných odvětvích. Nelze ani říci, že by se tím vyklidňoval venkov. Jde spíše o dlouhodobý trend, proti němuž však začíná v poslední době silně působit faktor úniku z měst, hlavně velkých, na venkov.
Podle třetího mýtu je role zemědělství nezastupitelná v krajinotvorbě.
Je významná, ale ne nezastupitelná. Čistou a malebnou krajinu je možné koupit jako každé jiné zboží. Je otázkou, zdali naši zemědělci by byli schopni udržovat krajinu v takovém stavu, jak to dokáží jejich rakouští konkurenti, kteří dostávají masivní podporu od státu. Další otázkou je, zdali tohoto cíle nelze dosáhnout lépe a levněji jinou formou. Třeba přímými nákupy služeb zahradnických, lesnických či jiných firem, které za úplatu budou udržovat krajinu podle přání jednotlivce či skupiny (prostřednictvím soukromých výdajů), obecní rady či zastupitelstva (z obecního rozpočtu) nebo vlády (ze státního rozpočtu).Trh dokáže tyto ceny velmi dobře sám regulovat. Je samozřejmé, že ceny pozemků budou reflektovat kvalitu krajiny.
Zelená nafta s sebou přinese zřejmá negativa a náklady jí vyvolané převýší potenciální výnosy z jejího zavedení pro zemědělce:
– podvody a daňové úniky,
– rostoucí zátěž, tím i výdaje na státní administrativu a soudnictví,
– růst spotřeby nafty a větší zátěž na životní prostředí.
