Co z toho zdůrazňovat?
Libertariáni mají celou řadu problémů s tím, jaký dělají navenek dojem. Některé jsou důsledkem toho, že lidé nechápou naše uvažování. Za jiné si však můžeme sami: někdy se nám nedaří vyjádřit naše představy jasně, ani poutavě. Částečně je to tím, že máme ve zvyku zdůrazňovat spíše, proti čemu jsme, než o co usilujeme.
Je to rozdíl mezi tím, jak působí „nenávidět stát“ a „milovat svobodu.“ Nenaznačuji tím, že lidé, kteří tvrdí, jak moc nenávidí stát, nemají rádi svobodu. Ani nenaznačuji, že lidé, kteří tvrdí, že milují svobodu, snáší dobře všechno špatné, co stát dělá. Co se snažím říct je to, že se často dají libertariánské představy lépe prezentovat jako prosazování svobody, než jako nesouhlas se škodami, které může stát způsobovat.
Pro příklad se zamyslete nad tím, jak někteří libertariáni mluví o regulacích podnikání, zejména o profesním licencování. Pokud je tím jediným, co děláme, že mluvíme o tom, jak je nějaká regulace výtvorem všetečných úředníků pečovatelského státu, nebo volených představitelů, snažících se dosáhnout znovuzvolení za sponzorské dary od zájmových skupin, je to chápáno pouze jako nenávist vůči státu. Musím zdůraznit, že některé z těchto popisů situace mohou být v tom kterém případě zcela namístě; nechci tedy tvrdit, že jsou nepřesné, chci jen říct, že nejsou vždy tím nejlepším, či při nejmenším jediným, způsobem jak lidi přesvědčit.
Omezení v naplňování snů
Proč místo toho neříkat, jak regulace a licenční právo omezuje svobodu průměrného občana smysluplně realizovat své sny? Rozjezd vlastní firmy není jen „ekonomickým chováním.“ Je to z části tím, co měl na mysli filosof Loren Lomasky, když mluvil o tom, jak nám svoboda umožňuje být „budovateli projektů,“ které dávají našim životům smysl. Pro mnohé, zejména zástupce kruhů, které byly historicky této příležitosti zbaveny, je založení a správa podnikání zdrojem nesmírné pýchy a úspěchu, neoddělitelné od širších cílů jejich života. Měli bychom se zaměřit na důležitost této svobody, nikoliv jen zdůrazňování škod činěných státem.
Můžeme také hovořit o tom, jak firmy na volnějším trhu lépe slouží svým zákazníkům, místo aby plnily preference politiků a regulátorů. Firmy na konkurenčnějších a méně regulovaných trzích umožňují zákazníkům díky širší nabídce, vyšší kvalitě a nižším cenám lépe tvořit a realizovat své životní plány. Svoboda, kterou výrobci získají, když je stát nechá na pokoji, umožní nám ostatním využívat své svobody více a lépe. Jednoduchá změna rétoriky od zdůrazňování negativ státu k vyzdvihování pozitiv svobody může lidi přesvědčit, že nejsme jen věční stěžovatelé, ale že máme skutečnou představu lepší společnosti.
A teď rétorika stranou. V souvislosti s rozdílem mezi nenávistí ke státu a milováním svobody stojí za zmínku dva podstatné body. Za prvé, jak už jsem řekl dříve, v subotimálním světě “second best“, ve kterém momentálně žijeme, může státní zásah posílit svobodu tím, že zajistí rovnost před zákonem. Vzhledem k tomu, že stát prostě existuje, má za povinnost zacházet se všemi občany stejně, a tento přístup je velmi významnou součástí klasicky liberální tradice. Když někdo „nenávidí stát“, mohl by přehlédnout, či dokonce podvědomě negativně reagovat i na to, kdy stát můžepřiznat lidem práva, kde jsou jim dosud upírána.
Soukromé donucování
Co je však důležitější, pokud se příliš zaměříme na nenávist vůči státu, můžeme přehlédnout či bagatelizovat všechny typy soukromých činností, které omezují svobodu. Ano, stát má monopol na legální donucování, ale k násilnému nátlaku dochází i v mnoha jiných souvislostech, jakými je třeba domácí násilí. Kromě státního donucování, jsou tu i soukromé útoky na svobodu jako rasismus, sexismus, či antisemitismus, které, i když jsou jen verbální, mohou mařit snahy lidí o naplňování svých životních plánů.
Být libertarián znamená v první řadě milovat svobodu. Stát je zajisté hlavní překážkou naší svobody, ale nikoliv tou jedinou. Čím více budeme hovořit o lásce ke svobodě, tím lépe budeme rozpoznávat překážky bránící svobodě ve všech jejich formách, a spíše se snažit přesvědčit ostatní, kteří tvrdí, že milují svobodu, ale možná nevidí všechny její důsledky.
Steven Horwitz je profesorem ekonomie na St. Lawrence University (USA) a přispěvatelem časopisu Freeman. Vyšlo v březnu 2012 na thefreemanonline.org.
překlad: Radim Smetka
