V pozoruhodném rozhovoru Vladimíra Piskáčka s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martinem Pecinou (E15, 25. 8.) najdeme i následující pasáž:
* E15: V posledních měsících výrazně stouply ceny pohonných hmot. Vášúřad sídlí v Brně a často jezdíte do Prahy. Všiml jste si někdy, ževšechny benzinové pumpy na dálnici D1 s výjimkou jedné mají shodnéceny?
[Pecina] Tam funguje ideální trh. O cenách v okolí ví, proč by neměli.
* E15: Existují však náznaky toho, že se provozovatelé pump na cenách domlouvají…
[Pecina] Telefonicky úmyslně by si to sdělovat samozřejmě neměli. Ale to je velmi těžko prokazatelné.
* E15: V řadě zemí, například ve Spojených státech amerických, protoantimonopolní úřady úzce spolupracují s policií. V případě benzinovýchpump na D1 by pravděpodobně stačily triviální odposlechy. Pročnepožádáte policii o pomoc?
[Pecina] My jsme se snažili s různými orgány tímto způsobemspolupracovat, ale je to marný boj. (…) Velké kartely se svýmiprostředky neodhalíme, ale na významnou spolupráci s policií to zatímnevypadá.
Bylo by zajímavé zjistit, jak velký vliv na posilování moci států ve20. století měli novináři coby (spolu)tvůrci veřejného mínění. Narážímzde na velmi častou praxi, kdy novinář identifikuje cosi, co považujeza problém, a ihned volá po aktivním státním zákroku. A to aniž by senáležitě zamyslel nad tím, zda vůbec jde o skutečný problém, popř. čímje problém způsoben, jaké jsou alternativy ke státnímu zásahu a zdastátní intervence nepřinese více škody než užitku. Měl by také zvážit,jak vysoké je riziko, že nově přidělená pravomoc bude státem (úřadem)zneužita k jinému účelu, než ke kterému byla původně zamýšlena.
Za prvé, sám fakt, že se na trhu určitého relativně homogenníhoproduktu ustálila přibližně stejná cena, vůbec nenaznačuje, že sedotyčné firmy dohodly na výši cen. Stejné ceny vidíme i na trzích,které se nejvíce přibližují imaginárnímu modelu „dokonalé konkurence“,tj. mnoho firem nabízí takřka totožný produkt a chování žádné z nichnemá významný vliv na výši ceny (srov. např. standardní rohlíky ahousky). Bylo by jistě zábavné si představit Martina Pecinu, jaksrovnává ceny housek v různých pražských super- a hyper- marketech apoté dává podnět k policejním odposlechům šéfů těchto firem, protožecena tohoto pečiva je prakticky stejná. Podobným případem by teoretickymohly být benzínové čerpací stanice na dálnicích za předpokladu, že jdeo otevřený trh (relativně nízké překážky vstupu do daného oborupodnikání). Benzínové čerpací stanice se od sebe zpravidla neliší anitak složením prodávaného benzínu, jako spíše svým umístěním. Jestližeje díky hustému provozu na dálnicích ekonomicky udržitelné mít velmihustou síť čerpacích stanic, pak se jejich umístění stává méně významnéa produkty jednotlivých stanic jsou tak pro spotřebitele vícezaměnitelné. Z toho důvodu bych nepovažoval za překvapivou skutečnost,že u benzínových čerpacích stanic na dálnicích je menší cenový rozptyl,než u stanic mimo dálnice.
Jiným aspektem ovšem může být, že ceny benzínu na dálničních čerpacíchstanicích jsou sice více homogenní, ale zároveň podstatně vyšší, nežjaká je běžná tržní cena benzínu mimo dálnice (ohledně benzínovýchčerpacích stanic na dálnici D1 viz zde – ovšem text je starý téměř 2 roky). Pokud však na nějakém trhu najdemeanomálii, která naznačuje problematické fungování konkurence, mělo bybýt vždy prvotním krokem přezkoumat, jaké jsou „byrokratické“ překážkyvstupu do daného oboru, a zamyslet se nad tím, jak je odstranit čizmírnit.
Na závěr připomeňme moudrá slova, jež vyslovil Adam Smith (Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, str. 116-117):
„Zřídkakdy se sejdou příslušníci téhož druhu podnikání, i když je tojen k zábavě a k rozptýlení, aby se nakonec jejich rozhovor nestočil nanějaké punktování proti společnosti nebo na vymýšlení nějakého způsobu,jak zvýšit ceny. Pravda, zabránit takovým schůzkám zákonem, který by sedal vynutit a který by se neprotivil svobodě a spravedlnosti, nenímožné. Ale i když se tedy zákonem nedá zabránit tomu, aby sepříslušníci jednoho druhu podnikání tu a tam sešli, nemělo by se jimtakové scházení nijak usnadňovat, tím méně z něj pak učinit nutnost.“
