Nobelovu cenu za ekonomii 2018 získali američtí makroekonomové William Nordhaus a Peter Romer. Nordhaus „za integraci klimatické změny do makroekonomické analýzy dlouhého období“ a Romer „za integraci technologických inovací do makroekonomické analýzy dlouhého období“. Oba vyznamenaní jsou již dlouhá desetiletí hvězdami ekonomické obce a na Nobelovu cenu byli dlouho tipováni.
Integrací do analýzy se myslí začlenění nových veličin, které byly dříve ignorovány, popř. byly zahrnuty pod jinou veličinou (kapitálem) a mělo se za to, že do modelu přicházejí zvenčí, a ekonomičtí agenti (tj. já nebo vy) je nemohou ovlivnit. Integrováním do modelu se tyto veličiny stanou vnitřní součástí modelu (tj. zjednodušení světa, jak jej popisuje daný model) a ekonomičtí agenti mohou svým rozhodováním tyto veličiny ovlivnit. Nordhaus tedy nechal ekonomické agenty rozhodovat o činnostech, které v důsledku ovlivní klimatickou změnu, a Romer zase o inovacích.
William Nordhaus je všeobecně považován za otce ekonomie klimatu, vyvinul tzv. DICE model. Na jeho modelu staví IPCC nebo americká EPA. Tyler Cowen píše: „Málo ekonomů důkladně pročetlo jeho model, v jehož základu jsou počítačové programy a spreadsheety. Ale téměř všichni ekonomové si čtou o výsledcích těchto modelů a mají obecné ponětí o tom, jak fungují.“ V roce 2013 vydal knihu The Climate Casino: Risk, Uncertainty, and Economics for a Warming World.
Achillovou patou jeho modelu je jeho vysoká citlivost pro různé diskontní míry. Při mírně vyšší diskontní míře (pokud současnosti přiřazujeme větší váhu než budoucnosti, tedy o něco více než Nordhaus), vycházejí diametrálně odlišné výsledky. V českém veřejném diskursu jsou s touto kritikou nejvíce slyšet Tříska & Klaus (2007).
Nordhaus se stal spoluautorem celosvětově nejznámější učebnice základů ekonomie, tzv. „Samuelsona“, který dnes už není pouze Samuelson, ale Nordhaus-Samuelson. Byl také mentorem Paula Krugmana.
Z dalších jeho příspěvků jmenujme odhad, že inovátoři dokáží zpeněžit pouze 2,2 % hodnoty svých inovací. To znamená, že my jako společnost dostaneme 100 Kč nové hodnoty za lidovou cenu 2,20 Kč, kterou zaplatíme vynálezci. Píše o tom Don Boudreaux. Je také pionýrem teorie politických hospodářských cyklů, tedy že politici manipulují monetární a fiskální politiku tak, aby si zvýšili šance na zvolení, nebo pionýrem zkoumání satelitních snímků nočního osvětlení za účelem měření hospodářského růstu.
Z našeho pohledu velmi zásadní je Nordhausův výzkum ceny světla, dobře popsaný na webu BBC. Tabulka s historickou cenou světla zde. Nordhausův výzkum totiž cituje Johan Norberg v letošní publikaci Liberálního institutu Pokrok.
—
Paul Romer je průkopníkem tzv. „nové teorie růstu“, o které jste zajista nikdy neslyšeli, pokud nemáte formální ekonomické vzdělání. Různí ekonomové si vylámali zuby na tom, jak do modelu integrovat inovace, tzv. endogenizovat je, aby – slovy Roberta Holmana – nepadaly do modelu jako mana z nebe, jako je tomu v případě např. klasického Solowova modelu.
Těžko překonat video z Marginal Revolution University, které se líbilo i samotnému Romerovi.
Zde jsou tři podcasty Romera s Russem Robertsem na EconTalku.
Paul Romer byl profesorem ekonomie na Stanfordově univerzitě a měl našlápnuto k Nobelově ceně (kterou nakonec dnes přece jen získal!), ale svého pracovního místa akademického ekonoma s definitivou se vzdal, aby měnil svět. Nejdříve vyvinul jednu z prvních online edukačních platforem Aplia, kterou za dobré peníze po sedmi letech prodal, a poté se rozhodl svět měnit dále. Dal se do propagace tzv. chartových měst, jejichž myšlenku vysvětluje Bryan Caplan v tomto článku a sám Paul Romer tuto myšlenku prezentuje na konferenci TED:
Myšlenkou za chartovými městy je, že je obtížné přesvědčit dysfunkční vlády ve třetím světě k dobrým reformám, pokud nejsou pod konkurenčním tlakem jiného systému, tak jako byla a je čínská vláda pod tlakem konkurenčního systému „chartového města“ Hong Kong, bez nějž by se Čína nejspíše reformovala daleko pomaleji.
Romer je mj. také autorem paperu o cenách permanentek na lyžařských vlecích. Byl také hlavním ekonomem Světové banky. Je synem dlouholetého coloradského guvernéra Roye Romera a není nijak příbuzný s autorem slavné učebnice pokročilé makorekonomie Davidem Romerem nebo jeho manželkou Christinou Romerovou, která sloužila jako hlavní ekonomický poradce v Obamově vládě.
—
Sečteno podtrženo, dnes dostali Nobelovu cenu dva géniové, kteří posouvají naše znalosti a svět k lepšímu. Jejich studenti si nadto pochvalují, že oba jsou vynikající učitelé. Těžko si představit lepší kandidáty na toto ocenění.
Článek čerpá z blogu Marginal Revolution
