Dne 29.1.2008 schválila sněmovna novelu zákona o zaměstnanosti. Ta má vládě umožnit v případě nutnosti omezit občanům z Bulharska a Rumunska (tj. nových členských států EU) přístup na náš pracovní trh. Totéž by se v budoucnu mohlo týkat i občanů dalších států, které vstoupí do unie později. Dosud mohli občané Bulharska a Rumunska u nás pracovat bez omezení.
Podívejme se, co se stane pokud vláda skutečně omezí přístup levnějším zahraničním pracovníkům na pracovní trh. Vedle zřejmého omezení svobody pohybu, existují další významné ekonomické dopady. Omezení by sice přineslo zisky pro pracující v odvětvích, kterým by nově příchozí mohli konkurovat. Jak píše M.N.Rothbard ve své knize Ekonomie státních zásahů (str. 137-140), taková to omezení vedou k omezení nabídky práce (jen velmi omezeně je možné zvýšit nabídku práce prodloužením pracovní doby). Omezení nabídky práce má pak za následek nárůst mzdových sazeb. Tyto zisky se však dějí na úkor lidí, kterým je bráněno pracovat, kde chtějí, a kteří musí zůstat pracovat doma za nižší mzdy! Toto opatření také poškodí podnikatele, kteří by byli ochotni nově příchozí (levnější) pracovníky zaměstnat! Jejich zisky budou uměle nižší než by mohly být (náklady na práci neovlivňují přímo tržní cenu produkce). A nebudou je motivovat k rozšíření produkce (a dalších pracovníků), stejně tak nebudou motivovat nové podnikatele ke vstupu do odvětví. Díky tomu nebude existovat žádný tlak na snižování cen. Uměle nižší produkce a vyšší ceny jistě nejsou v zájmu spotřebitelů, a to ani těch, kteří pracují v chráněných odvětvích.
Navíc je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo dlouhodobě udržet zisky pro „chráněné“ pracovníky. Přílivu nových pracovníků by sice bylo zabráněno, ale podnikatelům nebude nic bránit přesunout svoji produkci do levnějšího zahraničí. Uměle vysoko držené mzdové sazby je budou přímo motivovat. Uvedené opatření se tak nakonec mine účinkem.
