V moderní době, ve které žijeme, se člověk stal každodenním spotřebitelem tisíce druhů zboží a různých služeb. Nemnoho z nás si však uvědomuje, že pro maximální uspokojování našich individuálních potřeb je nutné co nejlepší fungování tržního mechanismu. Mnozí z nás zase poměrně rychle zapomněli či zapomínají na doby, kdy zde existovala centrálně-administrativně-direktivně-státně-stranicko-byrokraticky řízená ekonomika.
Právě v období fungování této ekonomiky se tu jednou stály fronty na maso, mandarinky či banány, tu se jindy tvořily pořadníky na automatické pračky, barevné televizory, automobily východní provenience i naše značky (dokonce i na Wartburgy) a nechávalo se spropitné i za přednostní uspokojení poptávky po toaletním papíru. Nákup videopřehrávače neřkuli videokamery byl nejen cenově nedostupný (což u mnohých domácností může platit i nyní), ale prakticky i technicky nemožný, neboť takové zboží v našich obchodech prostě neexistovalo.
Již jen málokdo vzpomíná na potupné postupy, které musel absolvovat, aby získal devizové prostředky na zahraniční rekreaci, a dnešním studentům už nevysvětlím, že studium či stáž na zahraniční škole byla výjimečná a mnohdy doprovázená protekcí či jiným zlem.
Možná se někomu budou tyto řádky zdát zbytečné, ale já jsem přesvědčen, že i v dnešní době zdánlivě neotřesitelné svobody je potřeba mít neustále na zřeteli nutnost udržet již získanou individuální svobodu každého jednotlivce, protože pouze ve svobodné společnosti může docházet k volbě z jednotlivých alternativ hospodářské politiky.
Různé přístupy k ekonomice a hospodářské politice lze uplatňovat pouze v pluralitní společnosti postavené na principech tržního hospodářství a principech hospodářské soutěže a konkurence. Jinými slovy: musí být zachována ekonomická svoboda každého individua.
Výše uvedené řádky platí jak pro ženy z domácností, které mohou mnohdy na své životní pouti mít existenční problémy se zajištěním základních potřeb pro fungování rodiny, tak pro ženy, které spravují finance svých manželů, druhů či milenců a tyto existenční problémy nemají vůbec nebo ne příliš často.
Principy ekonomické svobody jsou nejlépe uplatnitelné v podmínkách hospodářského liberalismu. Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že liberalismus nelze zaměňovat za anarchismus, nezákonnost a benevolentní přístup ke kriminálním činům. Naopak. Myšlenky liberalismu stojí především na stanovení pevných pravidel, zákonů a na vynutitelnosti chování podle těchto pravidel a zákonů.
V posledních měsících se stalo módou útočit na liberalismus a vinit liberalismus z potíží, které ať už zdánlivě či skutečně v naší republice máme.
Předně si myslím, že jen naivní romantici se mohli domnívat, že po několika málo letech transformace naší společnosti vybudujeme supervýkonnou, tržně orientovanou ekonomiku. Pravdou je, že ve srovnání s jinými transformujícími se zeměmi jsme před některými o krůček vpřed, před jinými o celou rovinku a před jinými dokonce o kolo či více. Ano, proces transformace se dá přirovnat k závodu na dlouhé tratě. V něm je naše ekonomika soutěžících bývalých dirigistických ekonomik na čele tohoto závodu. Musím ovšem říci, že se ještě zdaleka neblíží do cíle. Důležité však je, aby si udržela či ještě zrychlila své tempo, nedělala zbytečné taktické chyby, a nedej Bože, tento závod po nějakých vnitřních problémech nevzdala.
Pro mnohé může být nepříjemné, že vstupujeme do období, v němž řada jedinců může mít vážné, někdy i existenční ekonomické problémy. Vytratila se trpělivost, motivace není dostačující, začalo převládat negativní hodnocení uplynulých let. A to vše i zásluhou sdělovacích prostředků. Je sice pravda, že se udělala spousta chyb, špatných rozhodnutí, ale většině populace by mělo být zřejmé, že ke kvalitativnímu posunu přece jen došlo.
Možná právě nedostatečné prosazování liberálních přístupů, polovičatost, hašteření politických stran a jejich představitelů nám zabránilo, abychom se – jak po stránce životní úrovně, tak i celé kvality života – ještě rychleji přiblížili zemím, o jejichž ekonomické situaci máme vysoké mínění.
Čeká nás ještě tvrdá dřina a každý by měl začít sám u sebe. Přitom tvrdím, že nikdy nám nebude tak dobře, aby nám nemohlo být ještě lépe. Proto je třeba si uvědomit, že při odstoupení od prosazování myšlenek svobody a liberalismu nám může být i podstatně hůře.
