Žijeme v době, kdy se média takřka všech evropských zemí – a tak samozřejmě i ta naše – předhánějí ve vypočítávání výhod ekonomické a politické integrace zemí EU. Čas od času atmosféru rozvíří zpráva o přemrštěné snaze evropských standardizátorů v té či oné oblasti, ale existenci modelu maastrichtské Evropy nezpochybňuje v zásadě nikdo. Mezi několika málo odpůrci jednotné Evropy se vyskytují politici typu Jean-Marie Le Pena či Jörga Heidera, a tak je nabíledni, že se málokterý z politiků stran neradikálního charakteru chce dostat do této společnosti, byť tím jediným společným by byla kritika namířená stejným směrem ovšem za použití zcela odlišných argumentů. Svoboda pohybu zboží, služeb, kapitálu a obyvatelstva uvnitř hranic EU se stává realitou a ekonomové nešetří chválou při vyčíslování úspor vyplývajících z takto stvořené svobody.
Necháme nyní stranou ideu Evropy dle představ liberálních myslitelů, kteří zpochybňují samotnou myšlenku existence veřejných statků a vyzývají tedy k radikálnímu omezení úlohy státu ve společnosti, ale v zásadě zůstaneme v nahlížení na vztah státu a jednotlivce v souladu s hlavním proudem současného myšlení. Náš pohled na společnou Evropu bude vycházet z představy předního evropského odborníka na teorii veřejné volby, Švýcara Bruno Freye a jeho kolegy Reinera Eichenbergera.
Jak již bylo naznačeno, nevídaný úspěch evropské integrace je podporován čtyřmi základními svobodami pohybu uvnitř EU – svobodou pohybu zboží, služeb, kapitálu a práce. Politický trh, na rozdíl od trhu ekonomického, je ovšem vystavěn na centralizaci a unifikaci a o otevřeném a kompetitivním trhu politickém nenajdeme v úvahách o jednotné Evropě ani zmínku. Politická konkurence je možná pouze teritoriálně mezi státy a občan, nerozhodne-li se opustit svou zemi – z důvodů jakýchkoli – je nucen podřídit se dané administrativě. Občan Rakouska tedy podléhá rakouským úřadům do té doby, dokud se nerozhodne přesídlit na území státu jiného, např. SRN.
Zavedeme-li předpoklad možnosti existence jurisdikcí nikoli teritoriálního charakteru (jejichž příkladem jsou vlády současných národních států), nýbrž charakteru funkčního (oborového, tzn. jurisdikcí dle vykonávané funkce) můžeme snadno dojít k rozšíření svobod o svobodu pátou, jež vnese blahodárný vliv konkurence do oblasti trhu politického. Tato svoboda vyplývá z možnosti volby jedné z funkčních překrývajících se a konkurujících si jurisdikcí – FOCJ (čti fouki, akronym vyjadřuje Functional Overlapping Competing Jurisdictions). Tyto FOCJ formují federální systém vlády, který není tvořen shora, ale vzniká z vůle obyvatelstva zdola dle projevených preferencí. Velikost každé FOCJ je dána nutností zajištění její funkčnosti, každá FOCJ má charakter vlády a má tedy i moc vybírat daně. Svobodná volba každého občana, ke které FOCJ se chce v té či oné oblasti přihlásit, nemá obdobu v současném procesu evropské integrace. Problém rozdílného vnímání rychlosti a míry hloubky integrace – tak diskutovaný v současnosti – v systému FOCJ ani nevyvstane natož, aby bylo nutno vymýšlet obskurní spojení typu dvojrychlostní či mnohorychlostní Evropa, tvrdé evropské jádro atp.
V systému námi popisovaného federalismu není problémem, aby např. obyvatel Alsaska optoval pro německý systém sociálního zabezpečení, systém vzdělávací, jež tvoří FOCJ sestávající z univerzity Freiburg a Karlsruhe a univerzity v Basileji, která je dokonce vně EU, a zůstal pod FOCJ obrany Francie nebo dokonce FOCJ, která vojensky brání a pokrývá celou Evropu. Tato idea je v příkrém rozporu s ideou euroregionů a je schopná řešit velmi komplikované situace související s etnickými nebo jazykovými problémy, které jsou vyostřovány současným charakterem národních států – problém separatistů na Korsice je snadno řešitelný při použití tohoto přístupu, protože existující výbušnou situaci lze pohodlně urovnat jakýmsi částečným odpoutáním od Francie formou vytvoření lokální FOCJ, při zachování ostatních vazeb.
Základní předností FOCJ je – kromě možnosti projevení svobodné vůle občanů při jejím výběru – ekonomická efektivnost, neboť velikost FOCJ může být přizpůsobena rozsahu poskytovaných služeb: FOCJ pro obranu může pokrývat celou Evropu, FOCJ kulturní může najít svou optimální velikost na úrovni několika měst nebo regionů (není nutné uvažovat spojitá území) atd. Funkční, oborová specializace samozřejmě také přináší úspory vyplývající z této specializace a konkurence, projevující se možností opustit jednu a vstoupit do druhé FOCJ, zajistí dostatek podnětů k zachování efektivnosti, neboť vysoké náklady a tedy vysoké daně vybírané jednou z FOCJ zapříčiní úbytek jejich členů a situace může vyústit i v její případný zánik. Takovýto ekonomický tlak stávající vlády – All-Purpose Jurisdictions – nepociťují a jsme proto často svědky růstu rozpočtových výdajů zapříčiněných lobováním různých skupin výrobců, vývozců apod. Současný systém vlády přitahuje politiky se širokým rozhledem, ale bez specializovaných znalostí a nutí je rozhodovat o věcech velmi subtilních a speciálních, zatímco vlády FOCJ jsou tvořeny lidmi s úzkým profesionálním zaměřením, kteří nejsou vystaveni silným politickým tlakům.Jak je jasně vidět, myšlenka FOCJ a priori není v rozporu s existencí národního státu a ani s myšlenkou jednotné Evropy. Tam, kde je určitá funkce vlády vykonávána efektivně v současnosti v souladu s preferencemi obyvatel, není důvod, proč by vzniklá FOCJ nepokrývala totožné území s územím současného národního státu. Tam, kde správa věcí veřejných vyžaduje celoevropský nadhled, preference obyvatel povedou k vytvoření FOCJ zahrnujících celou Evropu. Předností FOCJ je projevení a respektování svobodné vůle a preferencí každého občana, a tedy prevence vzniku etnických, národnostních a jiných podobných nepokojů, což není zajištěno v současnosti ve všech pádech skloňovaným termínem subsidiarita a systémem organizace vládních aktivit v duchu tohoto vágního principu.
Poté, co jsme stručně popsali několik z mnoha výhod, které federalismus FOCJ poskytuje, vyvstává samozřejmě otázka, proč takto efektivní systém vládnutí nenalezl dosud ve světové politice uplatnění. Hlavním důvodem je resistence již etablovaných politických sil na politické scéně. Konkurenci oproti pohodlnému žití v systému garantovaného monopolu si dobrovolně nevybere ani výrobce rohlíků, natož pak ústřední vláda. Diverzita, různorodost a konkurence jsou trnem v oku mnohých politiků, přestože právě ony daly vzniknout ohromnému rozvoji a rozkvětu euroamerické civilizace. Při pohledu na historii Evropy najdeme mnohá uspořádání, která měla charakter námi popisovaných FOCJ – např. spolek Hanzovních měst, který vzkvétal od 12. do 16. století, byl zcela jasně funkční vládní geograficky nespojitou jednotkou určenou k vytváření pravidel usnadňujících obchod. Příklad ze současnosti lze najít v existenci švýcarských kantonů, v jejichž organizaci snadno objevíme mnoho prvků popisovaného federativního systému FOCJ.
Lze výše nastíněný model alternativního federativního uspořádání Evropy uplatnit v současném procesu evropského sjednocování? Ekonomické argumenty ve prospěch FOCJ jsou přesvědčivé, svoboda volby na politickém trhu nabídnutá občanům zdá se býti věcí žádoucí, ambice sociálních inženýrů nejsou zmařeny zavedením FOCJ, neboť podaří-li se jim oslovit obyvatelstvo ochotné podrobit se jejich experimentům, mají dveře otevřené, lidé liberálního zaměření nebudou znásilňováni přebujelou státní administrativou, protože mohou zvolit např. FOCJ poskytování sociálního zabezpečení na minimální či nulové úrovni atd. V současné Evropě by stačilo pouze ponechat existující vládní struktury jako základ prvních FOCJ a umožnit jejich otevření pro občany ostatních zemí, tak aby Ital mohl zvolit „francouzský“ systém sociálního zabezpečení, „britský“ systém vzdělávací a ponechat si „italskou“ péči zdravotní. Tak nebude nucen nespokojený občan opustit svou zemi, jen kvůli tomu, že není ochoten podrobit se plně stávající jurisdikci jeho země. Nedůstojné „hlasování nohou“ – „voting by foot“ již nebude posledním způsobem obrany člověka před všezahrnující státní mocí.
Jistou známkou změny pohledu na Evropu bylo lze pozorovat i při nedávném zasedání European Constitutional Group v Praze, 24. a 25. října, kde se v přehledu agendy jednání píše:
…The European Constitutional Group recommends that institutional arrangemements in Europe should centre on …the merits of competing jurisdictions. …
