Privatizace je prodej minimálně 50% obchodních podílů držených státem soukromým investorům. Soukromými investory nejsou obce ani banky či jiné společnosti, v nichž kontroluje stát více než 50% obchodních podílů, nýbrž fyzické osoby či soukromé firmy. Z této definice je zřejmé, že velký díl odstátněného majetku v České republice nebyl ještě privatizován.
Základním kriteriem pro privatizaci je zvýšení komfortu současných a potenciálních spotřebitelů prostřednictvím vyšší nabídky širšího sortimentu zboží a služeb za konkurenční ceny, případně snížení zatížení výdajové stránky státního rozpočtu. Vláda by nikdy neměla privatizovat v parciálním zájmu lobbistických skupin zaměstnavatelů, institucionálních investorů, makléřů, odborů, konkurence či jiných. Privatizací má tedy vzrůst čistý výnos spotřebitele měřený nižšími cenami či zlepšenou kvalitou zboží a poskytovaných služeb.
Zásadním důvodem pro privatizaci státního majetku je obrana politické svobody. Tu nelze zachovat v případě, že stát zasahuje do všech lidských aktivit a „stará“ se o člověka „od kolébky až k hrobu“. Stát ve svobodné společnosti založené na tržním hospodářství by neměl být podnikatelským subjektem. Jeho statut a z něj vyplývající funkce a chování deformují standardní chování jinak konkurenčních trhů. Snižuje se jejich efektivnost. Existují zřejmé ekonomické, politické, ale i morální důvody, aby stát a jeho agentury opustily veškeré podnikatelské aktivity. Ty náleží soukromým subjektům, které za své jednání nesou plnou odpovědnost a ne státu, který svou odpovědnost (závazky) má možnost přeložit na bedra někoho jiného, nejsnáze daňových poplatníků. Stát by se měl soustředit na úkoly v nichž je dosud nenahraditelný a kde selhává, a tím je prosazení vynutitelnosti práva.
Z výše uvedených důvodů neodpovídá část vládního prohlášení věnovaná vlastnickým právům, potřebám české, tj. transformující se ekonomiky:
- Úředníci fondu národního majetku v mnoha případech prokázali (IPB, MUS, OKD aj.), že nejsou dobrými správci státních podílů v tzv. částečně privatizovaných akciových společnostech. Dobrými správci se nestanou, ani když FNM bude transformován nebo vytvořena nová instituce za účelem aktivního výkonu vlastnických práv. Jediným efektivním řešením je v situaci, kdy vláda váhá s privatizací státních podílů ve velkých společnostech, svěřit správu aktiv FNM nejlépe třem soukromým firmám se zkušeností se správou portfolia a kontrolou managementu, přičemž alespoň jedna z nich by měla mít zkušenosti mezinárodní. Tento návrh zmírní negativní dopady hospodářských skandálů spojených se správou majetku do politického života.
- Žádná z vlastnických forem u nás rozšířených by neměla být vládou ani diskriminována, ani preferována. Ve vládním prohlášení se objevuje rozpor, když na jedné straně se hovoří o nutnosti zrovnoprávnění jednotlivých vlastnických forem a odstranění diskriminace družstevnictví a na druhé straně záměr vlády navrhnout zákon o daňové podpoře zaměstnaneckého vlastnictví akcií, která by posílila zaměstnaneckou spoluúčast v obchodních společnostech. Efektivnost zaměstnanecké spoluúčasti na obchodních společnostech je diskutována pouze v oborech s převládající vysoce kvalifikovanou pracovní silou, např. partnerství u mezinárodních právnických či auditorských firem. Projekty zaměstnanecké spoluúčasti byly dávno odmítnuty a překonány například v průmyslových oborech a jsou správně považovány za tzv. třetí cestu.
V transformujících se ekonomikách díky slabé vynutitelnosti zákona a nízké úrovni zaměstnanecké etiky a loajality se neosvědčilo smíšené vlastnictví s majoritním podílem státu. Státní podíly byly v mnoha případech ať už skutečnou či předstíranou pasivitou zástupců státu v orgánech akciových společností znehodnoceny. Z tohoto důvodu by státní podíly měly být co nejrychleji prodány soukromým investorům. Týká se to všech akciových společností se smíšeným vlastnictvím, včetně tzv. přirozených monopolů. Významnými soukromými investory by se mohly stát penzijní fondy, pokud by vláda v rámci reformy penzijního systému využila státní podíly ve velkých akciových společnostech k dotaci nově vznikajících penzijních fondů jako druhého pilíře penzijního systému. Dlouhodobý zájem soukromých správců penzijních fondů by byl v časovém souladu s potřebami restrukturalizace našich velkých akciových společností.
