Ohlas Adama Smitha u českých ekonomů

Při přípravě tohoto vystoupení jsem si jeho téma konkretizoval do hledání odpovědi na otázku, jak čeští ekonomové přijali Adama Smitha, jak na něho reagovali, co pro ně znamenal – zejména jak je ovlivnil a jaký posun vyvolal v jejich myšlení. Odpověď není ani zdaleka jednoznačná. České ekonomické myšlení totiž procházelo různými politickými a vůbec společenskými etapami a – což bylo rozhodující – brzy se rozcházelo do různých názorových proudů, které se navzájem i střetávaly.  Zmíním se stručněji o počátcích této historie, jak se k nám Adam Smith dostal, a pak podrobněji o tom, jak byl u nás přijímán mezi první a druhou světovou válkou, tedy v době, kdy došlo k prudkému rozmachu vlastního českého ekonomického myšlení.

Do povědomí našich ekonomů se dostal Adam Smith teprve v druhé polovině 19. století, tedy téměř sto roků poté, co vyšlo jeho Bohatství národů. Neboť teprve tehdy politické poměry v Rakousko-Uhersku umožnily, aby se začalo vytvářet institucionální prostředí, ve kterém se rodila a rozvíjela česká ekonomická věda. Vždyť teprve v roce 1877 začal nestor českých ekonomů Albín Bráf přednášet národní hospodářství česky na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě; teprve v roce 1882 byla tato univerzita rozdělena na českou a německou část a začala se na právnické a filosofické fakultě tzv. české univerzity pěstovat česká ekonomická věda; teprve na počátku druhé poloviny 19. století začaly vycházet česky vědecké práce.

V roce 1861 to byl časopis Právník, který přinášel i články z ekonomické oblasti a teprve v roce 1895 byla založena Česká národohospodářská společnost, která pořádala přednášky k nejrůznějším tématům ekonomické vědy i k aktuálním otázkám. Z jejího podnětu začal v tomto roce vycházet Obzor národohospodářský s podtitulem „Časopis věnovaný otázkám národohospodářským a sociálně politickým“.

Tak Adam Smith vstoupil do českého vědeckého světa teprve v době, kdy v jiných zemích už měl své pokračovatele, kteří na něm stavěli nebo dotvářeli některé jeho myšlenky. Bylo to v době, kdy v ostatní Evropě už vznikaly i nové ekonomické směry – zejména historická škola, přicházeli sociální reformátoři, marxismus, první marginalisté atd. Vznikla tak ve vztahu ke Smithovi citelná mezera mezi vědou v Čechách a v ostatní Evropě. Ucelené studie, které by podrobněji seznamovaly s Adamem Smithem a které by tuto mezeru zaplňovaly, byly tedy vzácné.

Snad jejich prvním autorem byl Max Wellner, když v roce 1862 v druhém ročníku časopisu Právník uveřejnil dvě obšírné stati Soustava Smithova a reakce proti ní (str. 407–412, str. 417–425). Jak už titul naznačuje, byl jejich obsahem nejen přehledný výčet hlavních Smithových názorů, ale i celkem podrobný výčet ekonomů a filosofů, kteří Smitha přijímali nebo odmítali. Byla to v tehdejší době u nás mimořádně cenná informace o aktuálních proudech v tehdejším světovém ekonomickém myšlení.

Další přehlednou informaci o Adamu Smithovi přinesl v roce 1870 Riegerův Slovník naučný – v té době obdivuhodné 11svazkové průkopnické dílo v české odborné literatuře. Autorem podrobného výkladu byl právník a ekonom Karel Bürgel, který – až snad nadšeně – uvedl a ocenil Smitha: „Tyto myšlénky způsobily takřka úplnou revoluci ve všech běžných názorech ekonomistických, a Smith takto tvoří skutečnou epochu v celistvé historii lidské vědomosti, ano myšlénky v jeho díle vyslovené, ač jednak více vyvinuty jednak částečně změněny, podnes ještě jsou stěžejním základem posavádních theorií ekonomistických.“

A posledním uceleným a velmi detailním pojednáním o Smithovi – ještě z doby rakousko-uherské monarchie – byla v roce 1905 studie Albína Bráfa v proslulém a dosud nepřekonaném 28svazkovém Ottově Slovníku naučném. Albín Bráf zde ne pouze vykládá, ale spíše analyzuje myšlenkové základy Smithova individualismu. Zdůrazňuje, že Smith „důvěřuje optimisticky, že účinkováním individuálních snah, bez zasahování upravující, donucující a zabraňující působnosti státu, dosáhne se nejlepšího prospěchu všeobecného“. Bráf v tomto výkladu Smitha jde dál a přehledně uvádí, jednak v čem se odchyluje od fyziokratů, zejména Turgota a jednak v čem se od něho odchýlili nebo ho doplnili a na něho navazovali pozdější ekonomové, zejména Malthus, Ricardo, Mill, Hume, jak z něho čerpali i socialisté. Byl to tedy od Bráfa pohled na Smitha zasvěcený, vědecky korektní a objektivní; byl vlastně i zřetelným svědectvím vysoké úrovně, jaké v tak krátké době dosáhla česká ekonomická věda.

Bráf velmi ocenil Adama Smitha, zejména kategoricky vystupoval proti extrémním názorům, které začaly odmítat liberalismus. Píše například: „Zamýšlím obrátiti se polemicky proti některým domácím odpůrcům jeho, protože naprosto nemohu souhlasit se způsobem, jakým se u nás nyní namnoze bojuje proti liberalismu… Stalo se již křiklavou, nechutnou módou nemluvit o liberalismu jinak  nežli jako o nauce nějaké k tomu jen chytrácky vymyšlené, aby sloužila zisku kapitalistů a vůbec byla podnoží prospěchářskému pachtění lidí hospodářsky silných, aby podpírajíc jejich převahu zastírala rouškou zásad bezcitné tužby vykořisťovací.“ Bráf si byl totiž vědom toho, jak jednostranně se u některých politiků a ekonomů vykládal Smithův individualismus. Píše: „V praxi žádného u států vzdělaných liberální princip do všech důsledků proveden nebyl, sami spoluzakladatelé jeho ekonomičtí připouštěli organizující vliv státní moci v oboru školství a dopravnictví. Adam Smith byl též ochoten připouštěti výminky, teprve jeho epigonové v tzv. manchesterství šli do bezvýminečné důslednosti. Nyní se meze platnosti liberálního principu všude spíše zúžují než rozšiřují.“ (Život a dílo, díl II, 1923, str. 133 a 140).

Kromě těchto ucelených studií a informací o Adamu Smithovi se začaly stále častěji objevovat dílčí pohledy, názory nebo stanoviska ekonomů i filosofů, kteří při práci na určitém tématu nemohli Smitha obejít a buď jím argumentovali nebo k němu měli určité výhrady.

Zcela odmítavé stanovisko ke Smithovu individualismu měl právě v době, kdy ho u nás jiní přijímali, ekonom a právník, nadšený propagátor družstevního hnutí František Ladislav Chleborad. V roce 1869 vydal knihu Soustava národního hospodářství politického, jejíž myšlenkovou osou je představa, resp. požadavek takového hospodářského řádu, který bude realizovat hmotné i mravní povznesení národa, který bude budován zejména na vzájemné družstevní svépomoci a solidaritě, aby nebylo bohatých a chudých. Chleborad uvádí Adama Smitha jako „zakladatele individualismu a školy manchesterské“, že v jeho pohledu na svět „vyvinula se idea o absolutní svobodě trhu a nutnosti nevměšování vlády v hospodářství zvláště. Vláda má přenechati vše přírodě a dostojí úplně povinnostem svým ochraňujíc vlastnictví a osobu“. Označuje však Smithův přístup při zkoumání původu a příčin bohatství národů za „základní omyl celé soustavy. Chce hledati toliko příčiny následků; o zákonech mravních přirozený poměr tento ovládajících bádati nehodlá.“ Oceňuje u Smitha, když poznal, že „těžiště blahobytu národů leží v lidu naproti vládě“, ale vytýká mu, že „způsob, jakým chtěl uskutečniti princip svůj, byl převrácen, totiž vykoupení svobody trhu otroctvím průmyslu“ (1869, str. 123). – Chleboradovy výhrady proti individualismu a „škole manchesterské“ jsou kategorické a jsou podávány velmi emočně. „Kážíc zákon nevměšování a nevkládání vlád do věcí soukromohospodářských, zastává výlučně zájmy podnikatelstva proti dělnictvu. Podnikatelstvo zesílené mocí politickou stojí na zlatých nohou a jest hotovo odhoditi berli však za podmínky, aby nesmělo ji zdvihnouti vysílené, spotřebované a sešlé dělnictvo.“ (1869, str. 134). Pro Chleborada musejí být základem hospodářské soustavy mravní zásady národní soudržnosti, pospolitosti, vzájemní pomoci. „Proto jsem nemohl považovati zákony hospodářské za zákony přirozené ve smyslu přírodních, kterémužto základnímu omylu Smithovu nevyhnul se ani Bastiat.“ (1869, str. 171). – Chleboradovy úvahy o hospodářském a politickém systému, a tedy jeho principiální odmítnutí Adama Smitha byly v historii českého ekonomického myšlení ojedinělé, a to tím spíše, že odmítal i jakoukoliv verzi socialismu (1869, str. 149–160).

České ekonomická věda v době před první světovou válkou kulminovala v pracích Jana Kolouška. Jeho hlavní obšírné dílo „Systém národního hospodářství“ z roku 1908 je výrazem uznání tehdejšího stavu klasické politické ekonomie i jejího vztahu k Adamu Smithovi. Jeho výhrady ke krajnímu liberalismu, k zásadě „laissez passer, laissez faire“ odpovídaly názorové situaci českých ekonomů na přelomu 19. a 20. století. Koloušek to formuloval jasně už v úvodu ke svému stěžejnímu dílu: „Ale co je pak svobodou a co pořádkem podle těchto názorů? Zdali je svobodou výlučné soukromé vlastnictví, které je nicméně postaveno pod zvláštní ochranu právní i státní? Jsou pozitivní právní ustanovení, jichž překročení se trestá i dle zásad liberálních národních hospodářů, opravdivým výrazem volnosti a svobody, necítí se v jistých směrech právě naopak jako těžká pouta od celých vrstev společnosti?“ (1908, str. 5).

Vznik Československa v roce 1918 vytvořil nejen zcela nový prostor, ale i nové podmínky, a dokonce i nová kritéria pro české ekonomické myšlení. Jeho vývoj se rozešel nebo spíše rozpadl do tří proudů. Bylo to 1) pokračování klasické politické ekonomie, která byla reprezentována převážně na Karlově univerzitě 2) prosazování sociálních postulátů do ekonomiky a později nástup keynesovské revoluce, reprezentované hlavně na Vysoké škole obchodní 3) vznik nové a originální národohospodářské teorie, která vznikala na Masarykově univerzitě v Brně. Docházelo i k určité mírné diferenciaci vztahů českých ekonomů k Adamu Smithovi.

Plně ho přijímal směr, který lze označit jednak jako rašínovský – blízký Rašínově rozpočtové a peněžní politice, a jednak jako Englišův – zdůrazňující výkonnost liberálního hospodářského systému. Do první skupiny patřili zejména profesor Cyril Horáček – ministr financí v roce 1919, Vilém Pospíšil – první guvernér Národní banky československé, Jaroslav Preiss – vrchní ředitel Živnostenské banky, profesor Josef Drachovský – specialista v oboru státních financí, profesor Josef Pazourek – vedoucí redaktor Ottova Obchodního slovníku.  Do druhé skupiny patřili stoupenci Englišovy rozpočtové a měnové politiky, zejména profesor Vladimír Vybral – specialista v oboru veřejných financí, Miloš Horna – ředitel studijního oddělení Národní banky československé a Alois Král – z oblasti emisní politiky.

A vedle nich, nelze říci proti nim, směr, který více zdůrazňoval sociální politiku vlády a angažovanost vlády v hospodářském dění – zejména profesor Josef Macek, profesor Jan Koloušek, publicista Antonín Pimper, právník a ekonom Jaroslav Nebesář – v letech 1945 až 1952 guvernér Národní banky československé, František Modráček – propagátor družstevního hnutí, Karel Maiwald – specialista v oboru statistiky, v letech 1945 až 1947 předseda Státního úřadu statistického.

Ale i při této mírné diferenciaci všichni měli jednu společnou základnu – nesporné uznání a přijetí Adama Smitha a jeho Bohatství národů jako stěžejního díla v dosavadní historii politické ekonomie, jako revoluční posun v ekonomickém myšlení. Všichni si ho nesmírně cenili, citovali ho, vyzvedávali jeho nový přístup k poznávání ekonomického dění v lidské společnosti.

Mimo, resp. svérázný přístup k Smithovi měli samozřejmě čeští marxisté. Víceméně reprodukovali Marxe – co je u Smitha trvalé, v čem byl jeho myšlenkový přínos – jeho výklad hodnoty, jeho výklad vztahu mezi prací a hodnotou, jeho výklad trhu atd. Ovšem měli i zásadní výhrady – že Smith nepoznal historickou podmíněnost kapitalismu, že nespatřoval v kapitalismu pouze jeden určitý a historicky podmíněný stupeň vývoje lidské společnosti, že nepoznal historické zákony vedoucí k jinému společenskému řádu. Byli to zejména Theodor Šmeral a Antonín Kamenický (Jan Ulrych).

Hlavní názorové proudy, a to nejen v pohledu teoretickém, ale i v pohledu na praktické provádění tehdejší finanční, měnové nebo vůbec hospodářské politiky, byly spojeny s třemi osobnostmi: Alois Rašín, Josef Macek a Karel Engliš. A jaký byl právě jejich vztah k Adamu Smithovi, jak právě oni ho přijali nebo jak je ovlivnil?

U Rašína je poznání jeho vztahu k Smithovi celkem jednoduché. Rašín nebyl teoretik. Napsal knihu Národní hospodářství, která vyšla v roce 1922 a v úvodu k ní výslovně připomíná, že „si nečiní nároky na nějaké objevy vědecké. Chtěl jsem napsati systematický populární spis o národním hospodářství“. O Smithovi se zmiňuje pouze jednou, a to když má výhrady k jeho pojetí nebo definici národního důchodu; zdůrazňuje totiž hodnotový, cenový pohled na propočet národního důchodu (na str. 280–289). Rašín však byl praktik – liberál a demokrat; teorii hodnoty, ceny, peněz, úvěru, platební bilance, důchodu atd., převzatou od soudobých klasiků a se silným vlivem rakouské školy prosazoval do své rozpočtové a měnové praxe. Zejména jeho představa o rozsahu a struktuře státního rozpočtu byla výrazem hospodářského individualismu.

O to přímější a zřetelnější byl vztah k Adamu Smithovi v názorech Josefa Macka a Karla Engliše.

Do české ekonomické literatury uvedl komplexně Adama Smitha teprve Josef Macek. Byl si totiž vědom určité izolace české ekonomické vědy od světových autorit, když jejich poznávání bylo závislé i na jazykových bariérách. Právě Macek otevřel cestu do českého prostředí hlavním dílům obou velikánů ekonomické vědy – Adama Smitha a John Maynarda Keynese. Ve vztahu k Smithovi to bylo dvakrát – v roce 1915 a v roce 1927.

V roce 1915 vydal – vlastním nákladem – spis Mravní názory Adama Smitha (112 stran). Spis má dvě části – v první (strana 6 až 56) podrobně provází čtenáře Smithovou knihou The Theory of Moral Sentiments z roku 1759, a to podle jejího vydání z roku 1907. Není to analýza Smithových názorů ani nějaký kritický přístup. Takový úkol si Macek nedal. Je to prostě podrobný – od kapitoly ke kapitole, od stránky ke stránce – průvodce Smithovým dílem. Pouze graficky, typem písma zvýrazňuje některé Smithovy myšlenky a názory, které ho zvlášť zaujaly – například definice nebo pojetí mravního jednání, ctnosti, zásluhy, odplaty, víry, spravedlnosti, lásky k vlasti atd. Zvlášť zdůrazňuje myšlenky, které se staly pro Smitha později základem výkladu o mravní podstatě individualismu, například: „Každý člověk jest od přírody především a hlavně odevzdán na starost sobě samému; a poněvadž je způsobilejší starat se o sebe sama než o kohokoliv jiného, jest vhodno a správno, aby se tak dělo.“ (1915, str. 22).

A celkově k Smithovu přístupu nebo spíše k jeho výkladu morálních pocitů připomíná, že Smith „neomezoval svoje zkoumání na psychologii mravů, nýbrž že dospěl již v tomto spise k stanovení pravidel mravních. Neprobírá tam pouze, co jest tzv. mravnost a proč jest, nýbrž stanoví a odůvodňuje, jaké má být jednání, aby právem bylo zváno mravným“. (1915, str. 57). Macek tedy vystihl velmi přesně, co bylo pro Smitha jako psychologa a pak jako ekonoma charakteristické: ne popis, ale hledání pravidel, ne to „co je“, ale to „co má být“.   

V druhé části svého spisu (strana 57 až 111) pak Macek velmi přehledně vykládá, jak se Smithovy názory na morálku odrazily v jeho Blahobytu národů z roku 1776 (a to podle vydání v roce 1911; pod tímto titulem bylo u nás až do roku 1958 toto dílo uváděno), jak se tedy odrazily ve Smithově pojetí politické ekonomie, vědy o národním hospodářství. Je to zejména výklad hospodárnosti, pracovní zásluhy, vlastnického práva, přirozené ceny, zaslouženého a nezaslouženého důchodu, spravedlivé daně atd. Zajímavé je, že právě do těchto statí Mackovy knihy, která vyšla v roce 1915, zasáhla dost radikálně rakouská cenzura, takže některé strany jsou prázdné.

Macek měl pouze jednu – celkem nepatrnou – kritickou poznámku ke Smithově Teorii mravních citů, že totiž Smith při výkladu mravnosti, mravního jednání zdůrazňuje cíl takového jednání, účel takového jednání, ale že přehlíží příčiny, výklad příčin mravního nebo zlého, užitečného nebo neužitečného jednání, proč se tak člověk chová, jaké jsou příčiny v jeho povaze, vzdělání atd.

Druhým a z hlediska ekonomické vědy jistě významnějším počinem Josefa Macka bylo přijetí Smithova Bohatství národů. V roce 1928 se mu podařilo prosadit u nakladatele Jana Laichtera v Praze vydání vybraných kapitol ze Smithova spisu. Sám vybral tyto kapitoly, velmi pečlivě zrevidoval překlad (od Antonína Patočky) a napsal obšírný úvod, ve kterém vysvětlil celé Smithovo dílo. Dal mu titul Blahobyt národů – vybrané kapitoly, s Adamem Smithem jako autorem (celkem 312 stran). Je to výběr ze všech pěti knih, do kterých Smith rozdělil své dílo; některé kapitoly Macek vypustil, například o pozemkové rentě, o dovozu a vývozu, o zemědělství, o veřejných výdajích. Ve svém úvodu Macek upozorňuje na některé „rozpory“ ve Smithově knize, například o ceně a výrobních nákladech, o mzdě. Tehdy měla česká odborná veřejnost poprvé možnost poznat Adama Smitha přímo, i když pouze ve vybraných kapitolách. Komplexně bylo vydáno až v roce 1958 pod titulem Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (ve dvou svazcích, 405 a 572 stran).

S utříděným a do jisté míry kritickým přístupem Josefa Macka k Adamu Smithovi se setkáváme teprve v jeho stěžejním díle Sociální ekonomika (1948, stran 661). Zde si všímá Smitha v souvislosti s tehdy běžným, standardním nebo spíše učebnicovým výkladem hlavních pojmů ekonomické vědy. Seznamuje například se Smithovým názorem na tzv. přirozenou cenu, na přirozenou mzdu, přirozený úrok atd., ale dodává, že taková cena neexistuje, že je to fikce (19489, str. 171); připomíná Smithovo přesvědčení o rovnovážné funkci volného trhu, ale dodává, že „při omezeném množství existenčně důležitých statků na trhu nelze ponechat jejich rozdělení ‚svobodné hře přirozených sil‘, jak doporučuje krajní liberalismus“ (1948, str. 234); podrobně si všímá Smithovy teorie pracovní hodnoty, kterou odmítá (1948, str. 241) atd. Naproti tomu si cení Smithova výkladu o složkách podnikového důchodu (na str. 524), o mzdě jako kategorii trhu (na str. 526), o pozemkové rentě (na str. 541), o vztahu mezi ziskem, mzdou a pozemkovou rentou (na str. 550) atp. 

Zvlášť zajímavé je, jak Adama Smitha přijal hlavní představitel českého ekonomického myšlení ve 20. a 30. letech profesor Karel Engliš, když utvářel proslulou teleologickou teorii, která ho zařadila mezi přední ekonomy té doby. Jde prostě o odpověď na otázku, zda Englišova teorie byla zcela mimo Adama Smitha nebo zda mezi nimi byla určitá názorová provázanost nebo dokonce určitá názorová kontinuita.

Karel Engliš označil Smithovo Bohatství národů jako „epochální dílo“ (Národní hospodářství, 1928, str. 520). Můžeme se tedy ptát, v čem Engliš, který šel vlastní cestou a který – na rozdíl od mnoha jiných ekonomů – příliš necitoval jiné a vůbec nereprodukoval, v čem ho Adam Smith tolik zaujal a v čem pro něho bylo Smithovo dílo „epochální“. Jsou to tři myšlenky nebo spíše poznatky.

Byl to především u Adama Smitha pohled na ekonomické dění přes subjekty – domácnosti, podniky, banky, pohled přes setkávání a střetávání subjektů na trhu, přes vztahy mezi subjekty, přes směnné vztahy mezi nimi, prostě priorita individuálních zájmů v ekonomice a ve společnosti vůbec. To byl u Smitha úplně jiný přístup k poznávání společenského dění a společenských poměrů než u merkantilistů a fyziokratů, a právě to Engliše nejvíce zaujalo, protože jeho pohled na ekonomiku je právě a výlučně pohledem přes subjekty, přes jejich zájmy, přes jejich účelové chování, a to je základem celé jeho teleologické teorie (télos = účel, cíl). Englišova věda považovala tento Smithův přístup za rozhodující změnu v historii národohospodářské vědy.

Za druhé – byl to poznatek Adama Smitha o ekonomické výkonnosti liberálního společenského řádu a o jeho nenahraditelnosti. Nemusím uvádět často zdůrazňované Smithovy myšlenky, ale připomenu pouze pár vět z Engliše, abych dokumentoval názorovou spojitost. Píše, že Adam Smith „položil myšlenkové základy hospodářského liberalismu, který vychází z přirozených a nezcizitelných práv člověka“ (Národní hospodářství, 1928, str. 523) a Englišova konstrukce individualistického státu je jasným vyjádřením této myšlenky, když píše, „že pro nejlepší vývoj národa směrem k ideálu života, zdraví a kultury národa jest, když bude pečovat každý sám o sebe, když tedy na jedné straně bude každý sám na sebe odkázán, nemoha na nikoho jiného a zejména ne též na stát spoléhati, bude svéodpovědným, a když na druhé straně mu nikdo neodejme výsledek jeho snažení, bude tedy pánem plodů své práce“ (Soustava národního hospodářství, sv. I, 1938, str. 146). A své přesvědčení o ekonomické výkonnosti takového společenského řádu vyjádřil zvlášť zřetelně: „Individualistická soustava výrobní je soustavou maximální produktivity a největšího výrobního pokroku… Svéodpovědnost každého jednotlivce je mohutným pružným perem, které podněcuje jeho práci a přičinlivost, jeho snahu obstát a zvítězit v soutěži… Každý umělý výsun ceny z úrovně, na které se umísťuje ve volné soutěži, přináší nutně zmenšení obecné produktivity.“ (1938, sv. I, str. 840). Jsou to tedy názory jakoby z jedné, společné myšlenkové dílny.

A za třetí – Adam Smith vyprovokoval nebo spíše podnítil Engliše k zamyšlení nad postavením, kompetencemi a funkcemi – prostě nad pojetím centrální moci, státu, vlády v liberální společnosti. Engliš si byl dobře vědom toho, že Adam Smith a po něm klasikové ekonomické teorie založili svůj výklad na analýze individuální hospodářské činnosti, na aktivitách a zájmech individuí a že ukázali, jak z národního souhrnu těchto individuálních činností, aktů vyrůstá nová problematika státního hospodářství, která na místě dřívější intervenční politiky přejímá úlohu orgánu pověřeného výkonem určitých funkcí ve službách národního kolektivu, poskytovat veřejné služby.  Adam Smith ve svém Bohatství národů (v úvodu ke knize IV) píše: „Politická ekonomie, pokud ji považujeme za složku umění státnického a zákonodárského, sleduje dva různé cíle. Především se chce postarat o to, aby národ měl bohaté důchody neboli živobytí, nebo, lépe řečeno, umožnit mu, aby si takové důchody neboli živobytí obstaral sám, a za druhé opatřit státu dostatečný důchod, aby mohl sloužit celku.“ (1958, sv. II, str. 7; v překladu z roku 1928 je uvedeno „veřejné služby“).

Adam Smith tak nastolil problém, který Engliš – a samozřejmě nejen Engliš – dále domýšlel ve své teleologické konstrukci státní hospodářské politiky – tedy možnosti sladění nebo možnosti propojení těch aktivit státu nebo centra, když sleduje nebo se zajímá o celkový stav společnosti, národa – stav sociální, kulturní, zdravotní atd. – na individualistickém, volném tržním základě, a když jde o to, aby tato aktivita centra nenarušila, neoslabila nebo dokonce nerozložila svůj tržní základ. Smithovy názory na daňový systém, jeho proslulé čtyři daňové zásady byly pro Engliše podnětem k zamyšlení, k jeho teleologickému výkladu státního hospodářství. Píše na jednom místě: „Nesmíme zapomenout, že státní hospodářství je vybudováno na hospodářstvích individuálních a že musí být zachována tato individualistická podstavba, protože lidé jsou egoisty, kteří nespatřují v sociálním užitku národa také svůj užitek subjektivní a že by museli být k práci donucování, kdybychom chtěli nahradit individualistickou podstavbu státním hospodářstvím solidaristickým; přitom však jest se obávati, že by pracovní výsledek solidaristického hospodářství byl menší nežli výnos národní práce povzbuzované individuálním zájmem.“ (1938, sv. II, str. 95). Tak Engliš domýšlel řešení problému, který Adam Smith naznačil nebo spíše otevřel. Nereprodukuje ho, ani s ním nepolemizuje, ale byla to jedna ze stěžejních myšlenek nebo spíše problémů, které Smith otevřel, ale jejichž praktické řešení bylo závislé na podmínkách jeho doby – tedy před 225 roky.

Co je tedy typické pro Englišův vztah k Smithovi na rozdíl od jiných českých ekonomů jeho doby: Nezdržuje se ani zdaleka tím, že by vybíral a na konkrétních příkladech dokládal Smithův historický význam nebo že by kriticky rozebíral některé Smithovy názory, které byly ostatně některými pozdějšími ekonomy nebo školami překonány nebo jinak pojaty. Engliš si prostě vybral ze Smitha myšlenky nebo názory, které považoval za rozhodující nebo inspirativní pro zásadní pojetí národohospodářské vědy, a ty pak dále domýšlel, když utvářel svou teleologickou teorii národního hospodářství. Uvedl jsem některé z nich, které byly pro Engliše mimořádně důležité a proč tedy označil Smithovo Bohatství národů za „epochální dílo“.

Engliš navíc podnítil své žáky, své následovníky k zájmu o Adama Smitha. Z těch bych připomněl především profesora Vladimíra Vybrala, když se pustil do studia státního hospodářství. Je to rozsáhlé dílo Základy teorie státního hospodářství (530 stran), které vyšlo v roce 1937 a ve kterém si až skoro detailně všímá Adama Smitha, a to ve dvou pohledech.

Jsou to – za prvé – Smithovy názory na mravnost a na spravedlnost, jak je prezentoval ve své The Theory of Moral Sentiments v roce 1756 a pak v Bohatství národů v roce 1776. Vladimír Vybral analyzuje zejména otázky spravedlivé daně, spravedlivé směny, spravedlivé ceny atd. v souvislosti se Smithovým zásadním pojetím liberálního hospodářského řádu, otázky spravedlnosti a mravnosti v pohledu jednotlivce a státu. Zvlášť podrobně uvádí vliv Smithových názorů na vývoj vědy o státu, a to zejména u německých teoretiků od druhé poloviny 18. století až do 30. let minulého století.

A za druhé – Vladimíra Vybrala zaujaly Smithovy základy daňové teorie, jak konstruoval pro tuto teorii své známé daňové zásady. Zaujalo ho vůbec Smithovo pojetí daní a poplatků, a to opět z hlediska funkcí liberálního státu a státní politiky v hospodářském liberalismu. Podrobně analyzuje, v čem byl Smith původní, v čem jeho názory, resp. jeho daňová teorie přetrvávala a jak ji později přijímali nebo odmítali autoři nejrůznějších teorií státu. Vladimír Vybral obdivuhodně přesně vystihl hlavní rysy tohoto vývoje od Smitha až do srovnání se situací v názorech na daně a vůbec na funkce státu ve 30. letech minulého století, tedy do jeho doby, samozřejmě včetně konfrontace s Englišem. 

Byl to u něho přesný pohled na Adama Smitha a troufám si říci, že – kromě Josefa Macka – nenajdeme u žádného českého ekonoma nebo vůbec vědce tolik citací, odvolávek a upozornění na Smitha jako právě u Vladimíra Vybrala. Dnes se jeho dílo Základy teorie státního hospodářství těžko shání – německá okupace a pak čtyřicet roků „reálného socialismu“ dosáhly toho, že zmizelo z knihoven, ostatně jako Englišovy spisy vůbec.

Mohl bych uvádět i další české ekonomy, třeba méně významné. Ale pro všechny – bez rozdílu v jejich názorové orientaci – bylo Smithovo Bohatství národů nebo Blahobyt národů, jak překládal Josef Macek – převratným dílem v historii ekonomické vědy, na které nemohli nereagovat. Někteří ho přijali s nadšeným souhlasem, někteří s dílčími výhradami, pro některé – a to byly naše tvůrčí osobnosti v ekonomické vědě – bylo inspirací, základem, kterého dobře využili. Odmítnutí Smitha bylo ojedinělé.   

V předmluvě k Blahobytu národů v roce 1928 napsal Josef Macek: „Není v tom žádné zpátečnictví, vracíme-li se ke knize 150 let staré. ‚Blahobyt národů‘ patří k těm knihám, které nikdy nezastarají.“ (1928, str. XIX). A tato Mackova slova jistě platí i dnes, když uplynulo už 225 let, zvlášť když přihlédneme k názorovým zmatkům 40. až 80. let a k událostem, které jsme prožili. Připomenout a studovat Smithovo dílo jistě není – právě po těchto zkušenostech – žádné zpátečnictví a troufám si říci – právě naopak.

---

Prameny

Bráf, A.: Život a dílo, díl II, Praha, 1923
Bráf, A.: Smith Adam. Ottův Slovník naučný, díl XXIII. Praha, 1905
Bürgel, K.: Smith Adam. Riegerův Slovník naučný, díl VII, Praha, 1870
Engliš, K.: Národní hospodářství. Praha, 1928
Engliš, K.: Soustava národního hospodářství, sv. I a II. Praha, 1938
Gruber, J.: Adam Smith a jeho dílo. Obzor národohospodářský, ročník XVIII, 1913
Chleborad, F. L.: Soustava národního hospodářství politického. Praha, 1869
Koloušek, J.: Systém národního hospodářství. Praha, 1908
Macek, J.: Mravní názory Adama Smitha. Praha, 1915
Macek, J.: Předmluva k „Blahobytu národů“ A. Smitha. Praha, 1928
Macek, J.: Sociální ekonomika. Praha, 1948
Pimper, A.: Národní hospodářství pro každého. Praha, 1936
Potužil, F.: České národní hospodářství. Praha, 1941
Rašín, A.: Národní hospodářství. Praha, 1922
Smith, A.: Blahobyt národů, vybrané kapitoly. Praha, 1928
Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, sv. I a II. Praha, 1958
Vencovský, F.: Dějiny českého ekonomického myšlení. Brno, 1997
Vencovský, F.: Tři vysoké školy – tři centra ekonomického myšlení. Acta oeconomica pragensia, č. 5, 1999
Vybral, V.: Základy teorie státního hospodářství. Praha, 1937
Wellner, M.: Soustava Smithova a reakce proti ní. Právník, ročník II. Praha, 1862