Ve sdělovacích prostředcích se po skončení olympiády objevila celá řada komentářů, která hodnotila úspěšnost naší výpravy. Hodnocení neušla ani úroveň uspořádání olympijských her. Měl jsem to štěstí zúčastnit se olympiády v Aténách jako běžný divák. Sledoval jsem především atletiku, ale navštívil jsem i ostatní sportoviště. Zajímalo mě mimo jiné, zda je reálné uspořádat olympijské hry v roce 2016 nebo 2020 v Praze. Dospěl jsem k závěru, že Praha by byla schopná olympijské hry po organizační stránce určitě uspořádat. A to i přes to, že Atény nasadily laťku hodně vysoko. Velkorysostí postavených sportovišť, či organizací dopravy – z pohledu běžného diváka bezproblémové, (proto mě překvapily negativní komentáře některých novinářů).
Praha bude muset v příštích deseti letech investovat řádově stovky miliard do infrastruktury, především v oblasti dopravního systému. Bude muset vyřešit tak jako tak přepravu cestujících z Ruzyňského letiště, bude muset odvést kamionovou dopravu zcela mimo město, bude muset dobudovat systém metra. Tyto „vynucené investice“ by pak mohly posloužit pro konání velkých sportovních událostí třeba i olympijských her.
Příhodných lokalit pro vybudování národního sportovního areálu je v Praze a okolí více. Sportoviště by měly být kvůli dopravní obslužnosti umístěny na více místech. Jako vhodnou lokalitou se mohou jevit staré průmyslové areály ve Vysočanech, Hloubětíně na Smíchově, ale i další lokality například na Rohanském ostrově. Část sportovišť by mohla stát v Letňanech či Kbelích. Stavební technologie v příštích deseti patnácti letech doznají velkých změn, proto třeba sportoviště pro disciplíny, které u nás nemají velkou tradici, a které by později zela prázdnotou, by mohly být postaveny na mobilní bázi., například hřiště pro pozemní hokej, baseball, ale i některé další olympijské sporty. Pravděpodobně největším oříškem bude nalezení příznivých sportovišť pro „mořské sporty“. Ale i tady někteří odborníci připouštějí, že by se mohlo využit především nádrže Lipno a možná i nádrže Nechranice.
Můžeme porovnávat i ekonomické parametry pořadatele letošních olympijských her – Řecka s úrovní ekonomiky u nás. Řecko má jen o pár set dolarů větší hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu než Česká republika. Počtem obyvatel je Řecko srovnatelné s naší zemí. Základní vybaveností hotely, penziony, doprovodnými službami na tom Řecko, resp. Athény byly před lety při rozhodování o pořádání letních olympijských her přibližně stejně jako je Praha nyní. První odhady již nyní ukazují, že i přes enormní zvýšení nákladů na bezpečnost nebude letošní svátek sportovců ztrátový. A tak doufám, že Praha, její funkcionáři, ale i Český olympijský výbor chytnou příležitost uspořádání OH za pačesy a v konkurenci mnoha dalších uchazečů sehrají důstojnou roli.
Vzpomínám si, že již koncem šedesátých let se objevila myšlenka pořádání OH v Praze v roce 1980. Záměr byl již v zárodku zmařen vpádem okupačních vojsk v roce 1968 a tento termín nakonec obsadila Moskva. Nenechme si příležitost uspořádat OH v Praze podruhé vyfouknout.
Hlavní město Praha je spolupořadatelem atletického mítinku IAAF Grand Prix Memoriálu Josefa Odložila. A nemá se za co stydět. Na letošním ročníku mimo jiné hvězdy světových atletických oválů startovali i pozdější olympijští vítězové Koji Murofushi a ruská výškařka Jelena Slesarenko. Japonský kladivář Koji Murofushi měl cestu k olympijskému zlatu poněkud trnitější. Málokdo ví, že ji započal právě u nás v Praze, kde absolvoval přípravu a aklimatizaci těsně před olympiádou. Obrovské zklamání zažil těsně po závodě, ve kterém skončil o pár centimetrů na druhém místě. Tehdy nejenom tušil, ale i věděl, že soupeř, který ho porazil použil nefér způsob k dosažení vítězství. S Kojim, jsem se setkal v Athénách v okamžiku, kdy se na poli diplomatickém začalo rozhodovat, zda zůstane stříbrný nebo se stane držitelem zlata. Nakonec spravedlnost zvítězila a Koji se stal olympijským vítězem.
