Základní ekonomickýargument ve prospěch patentů zní tak, že udělenídočasného výhradního práva na využívánívynálezu či technologické inovace je potřebnék tomu, aby lidé vůbec měli náležitou motivaciinvestovat svůj čas, úsilí a jiné zdroje natvorbu těchto inovací. Pokud by totiž ostatní lidébyli ihned schopni inovaci napodobit a konkurovat majiteli inovace,stlačili by rychle cenu daného statku k meznímnákladům na jeho produkci. Návratnost těchto počátečních inovátorových výdajů by tudížbyl velmi nízká. Tím pádemby ale potenciální inovátoři měli jen slabépobídky k tomu, aby se do rozvoje inovací vůbecpouštěli.
Osobně jsem přesvědčen, že pokudvůbec lze patenty ospravedlnit, pak jedině právě taktoutilitárně. Naopakargumenty některých libertariánů (např. LysanderSpooner, Herbert Spencer, Ayn Rand), že tzv. „intelektuálnívlastnictví“ vynálezů a autorských děl jestejně „přirozenou“ a legitimní formou vlastnictví,jako vlastnictví hmotných věcí (vzácnýchstatků), mi připadají krajně nepřesvědčivé (mj. iz důvodů, které uvádí Josef Šíma vesvém článku Intelektuálnívlastnictví: Základ tržního řádu, neborafinovaná státní regulace?). Pokud byale vskutku platilo, že bez těchto dodatečných incentivů bysvobodný trh produkoval minimum inovací, pak bych měltendenci se přiklonit k názoru „umírněnéholibertariána“ RichardaA. Epsteina. Podle něj lze tyto dočasné monopolnívýsady ospravedlnit jakousi hypotetickou společenskousmlouvou (viz IntellectualProperty for The Technological Age, str. 9), neboť ex ante(tj. před vytvořením první inovace) by bylo provšechny lidi výhodné, aby se vzájemně dohodli,že inovátoři budou mít časově omezenávýlučná práva k využití svýchinovací. V opačném případě by se totižtvorba inovací nevyplácela a následkem toho by se výrazněoslabila i tvorba bohatství.
V tomto komentářise ovšem nebudu zabývat otázkou, nakolik je výšeuvedený teoretický argument platný [POZN: právěčtu novou knihu ekonomů Davida K. Levine a Michele Boldrina „AgainstIntellectual Monopoly“, v níž se autoři pokoušejísystematicky vyvrátit ekonomické argumenty ve prospěch patentů acopyrightů; kniha je v plném znění zveřejněnaonline). Pouze činím dvě předběžné poznámky:
Tento argument je dozajista více opodstatněný v některých odvětvích (např. ve farmaceutickém průmyslu, který bývá označován za modelový příklad odvětví s vysokými fixními náklady na inovace a relativně konstantními mezními náklady na produkci léků) než v jiných oborech (např. vývoj softwaru). Ochrana „intelektuálního vlastnictví“ – pokud je vůbec odůvodněna – by proto pravděpodobně neměla být „plošná“ (one-size-fits-all), nýbrž by se měla odlišovat v závislosti na tom, nakolik se dané odvětví zmíněnému modelu blíží.
Sám fakt, že určitá forma dodatečných pobídek k inovacím by mohla být z celospolečenského hlediska čistým přínosem, ještě neznamená, že adekvátní formou těchto pobídek je právě dnešní podoba patentů.
A právě v souvislosti spoznámkou č. 2 upozorňuji na zajímavý článekL. Gordona Crovitze PatentGridlock Suppresses Innovation. Autor tvrdí, žestávající podoba patentového práva(v USA) technologickým inovacím mnohem víceškodí, než prospívá. Příčinamijsou např. nejasné hranice mnohých patentů,strategické využívání patentů (resp. patentových sporů) k blokování či brždění konkurentů,vysoká míra nejistoty způsobená velminedokonalým systémem notifikace nových patentů(mnohdy se firma vyvíjející inovaci dozvío existenci patentu až tehdy, kdy již investovala do inovacenemalé částky atd.). Výsledkem je značný„právní chaos“, který vede k četnýma velmi nákladným patentovým sporům. Autorcituje empirické údaje, které uvádějíJames Bessen and Michael Meurer (profesoři práva na Bostonskéuniverzitě) ve své knize „Patent Failure“,z nichž vyplývá, že jen v případěfarmaceutických patentů platí, že jejich (tržní)hodnota převyšuje náklady patentových sporů. Vevšech ostatních odvětvích prý naopak nákladypatentových sporů (kam autoři zahrnují nejen samotnénáklady řízení, ale i se sporem spojené„business costs“) výrazně převyšují globálnízisky z těchto patentů. Autor je přesvědčen, že současnéamerické patentové právo je v jasnémrozporu s tím, co prohlašuje americkáÚstava v čl. I oddíl 8. za účel ochrany„intelektuálního vlastnictví“, totiž„podporovat vědecký pokrok a užitečné znalosti aumění“. Zásadní reforma patentovéhopráva je podle Crovitze naprosto nezbytná.
