Vláda dostane na stůl asi již v brzké době návrh ministra práce a sociálních věcí pana Špidly, podle kterého se má zvýšit minimální vyměřovací základ sociálního pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné až na dvanáctinásobek současného základního výměru. Jeho návrh v minulých dnech projednala Rada hospodářské a sociální dohody a pro některé možná překvapivě s ním souhlasila i Konfederace zaměstnaneckých a podnikatelských svazů. Mimochodem živnostníci by si měli možná položit otázku, jak a kdo hájí jejich zájmy. Zdali z peněz vybraných od nich by se měly „platit“ úlevy a daňové zvýhodnění velkých, převážně zahraničních investorů, či různé Velké třesky.
Je třeba připomenout, že v současném systému odvádí na sociální pojištění zaměstnavatel 26 % a pracovník 8 % z hrubé mzdy. Celkově se vybírá 34 % z hrubé mzdy. 26 % pohltí průběžný důchodový systém, 4,4 % putuje na nemocenské pojištění a 3,6 % na pojištění v nezaměstnanosti. Připomeňme si ještě, že podnikatelů, kteří dále někoho zaměstnávali jsme měli na konci loňského roku necelých 199.000 a podnikatelů, kteří byli bez zaměstnanců u nás bylo necelých 500.000. Toto jsou tedy přibližné počty lidí, kterých by se navrhované opatření nějakým způsobem mohlo dotknout.
Dále by se návrh ministra Špidly dotkl i osob, které nepodnikají na plný úvazek. Tyto osoby by měly platit na základě jeho návrhu podle skutečného zjištěného stavu příjmů. Ti co podnikají na plný úvazek by platili paušálně.
Navrhovatelé ve snaze lepit díry státního rozpočtu a ve snaze vyhnout se nezbytné radikální reformě penzijního systému ve svém návrhu opomenuli některé důležité skutečnosti. Zvýšením vyměřovacího základu pro sociální pojištění chtějí svým způsobem „trestat“ osoby, které jsou schopny se samy o sebe postarat, a které nezatěžují výdajovou stránku rozpočtu např. tím, že by pobírali sociální dávky či dávky v nezaměstnanosti Někteří kolektivisté by si Špidlův návrh mohli dokonce vykládat jako „pomoc drobným podnikatelům“. Návrh ignoruje, že právě živnostníci v našem právně naprosto nečistém prostředí mívají často velké problémy s vymáháním svých pohledávek. Mnohým živnostníkům se přitom často stává, že k jejich tíživé situaci přispívají státní instituce. Např. finanční úřady nevrací včas přeplatky na daních (např. DPH) vyměřují neopodstatněně vysoké zálohy daní, mají rozdílný výklad právních norem atd. Zároveň tvůrci návrhu opomíjí skutečnost, že mohou existovat období, kdy OSVĆ nedosahují kladných hospodářských výsledků. Vzhledem k tomu, že se počítá s tím, že ti co podnikají na plný úvazek budou platit paušálně, alespoň tak je úprava navrhována v současné době, tak ještě více to může zkomplikovat finanční situaci samostatně výdělečně činných osob.
Je zřejmé, že místo toho, aby vláda přistoupila k radikální reformě penzijního systému a k zásadním změnám tak jak to např. provedlo Švédsko či Německo v poslední době, tak si hledá zástupné problémy, aby odpoutala pozornost od toho, že nevytváří vhodné podmínky pro provedení nezbytné reformy.
Drobný živnostník u nás bohužel nemá zastání a ani různé zaměstnavatelské a podnikatelské svazy nedokážou argumentačně přesvědčit členy vlády či předkladatele o nemožnosti dalšího finančního zatěžování těchto osob náklady, které mohou ohrozit existenci jejich podnikání. Není vyloučeno, že snaha o zvýšení příjmů rozpočtů z vyšších plateb sociálního pojištění může vést s velkou mírou pravděpodobnosti k zániku řady živnostníků. Ti se pak mohou jít postavit do fronty na úřad práce kde naopak budou požadovat platby podpory v nezaměstnanosti a tím budou dále prohlubovat deficity státního i veřejných rozpočtů. Je vidět, že politikové neznají realitu drobného podnikání v naší zemi a jsou zvyklí na „výplatu z eráru“. Proto je možná finanční situace živnostníků netíží.
