Poslanecký "dáreček" České poště? - Institut liberálních studií

V Poslanecké sněmovně je projednáván vládní návrh novely zákona o poštovních službách, jenž má být slovy předkladatele „dalším krokem k liberalizaci poštovních služeb“. Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny (v jehož čele stojí neblaze proslulý poslanec Josef Hojdar) svým usnesením nedávno doporučil Poslanecké sněmovně tento legislativní návrh schválit, prosazuje ovšem „drobnou“ změnu: vyhradit zákonem České poště monopolní postavení na trhu adresného doručování reklamních zásilek (katalogy, klientské časopisy, prospekty a brožury aj.).

Doposud na tomto trhu kromě České pošty (která ovládá více než 90 % trhu, s odhadovanými tržbami z „direct mailu“ 900 – 950 milionů Kč (rok 2003)) působí i společnost Mediaservis, jež na tento trh pronikla před dvěma lety, když využila – s následným oficiálním požehnáním Ministerstva informatiky – patrně nezamýšlenou „mezeru v zákoně“ (více zde). Důsledkem vstupu konkurence na tento trh byl, jak by se dalo očekávat, pokles ceny služby a růst její kvality.

Jaromír Schling, jeden z poslanců , kteří podporují tuto státní intervenci, svůj postoj vysvětluje takto: České poště je podle něj nezbytné ponechat co nejvíce dobře vydělávajících služeb, aby jejich prostřednictvím mohla dotovat služby ztrátové.

Tato argumentace zjevně vychází z absurdního pojetí poštovních služeb jako tzv. univerzální služby – vláda by podle této koncepce měla všem občanům zajistit dostupné a levné poštovní služby na celém území státu, ať to stojí, co to stojí. Jinými slovy, vláda nejprve rozhodne, že i ten poslední poustevník, dobrovolně žijící kdesi v divočině, „na samotě u lesa“ má nárok na cenově dostupné poštovní služby, aby pak firmě, která tyto služby poskytuje, ztrátovost takového „podnikání“ kompenzovala tím, že jí umožní realizovat monopolní zisky na úkor všech ostatních občanů kupř. v oblasti direct mailu. Proč nerozšířit tento princip i na ostatní služby a nerozhodnout, že v každé vesnici musí být aspoň jedno kino, divadlo, železniční zastávka, fotbalový stadion či třeba lesbický bar a neuvalit na občany novou zvláštní daň na pokrytí nákladů spojených s podobnými výstřednostmi vládnoucí vrstvy?

Pozoruhodné je, že samotní čelní představitelé poštovních monopolů mnohdy právě tento rys svého „podnikání“, totiž jeho ztrátovost, vynášejí do nebes. Tak kupř. tehdejší šéf amerického poštovního monopolu, the United States Postal Service (USPS), William J. Henderson, se chlubí:

“We keep open some 26,000 unprofitable post offices so that every American has access…”

Inu, provozovat charitu na cizí účet s pomocí donucovací moci státu, toť počin vskutku obdivuhodný!

Dlužno dodat, že při projednávání návrhu novely zákona o poštovních službách se v příliš oslnivé formě neukázal ani ministr informatiky Vladimír Mlynář, který si nejprve neodpustil zdůraznit domnělá specifika a „svébytnost poštovního trhu“, načež prohlásil doslova toto:

Přiznám se, že jsem dnes rád, že nejsem poslancem a že nebudu muset hlasovat, protože toto rozhodování je opravdu složité, ale věřím v kolektivní moudrost Poslanecké sněmovny a věřím, že rozhodnutí učiní správně.

Nezbývá než doufat, že se tato údajná „kolektivní moudrost“ poslanců tentokrát projeví tak, že sněmovna udělení monopolních privilégií v oblasti adresných direct mailových zásilek zamítne.

K tématu Česká pošta a k poštovnímu monopolu obecně bych dále doporučil např. tyto články: