Dne 17. listopadu 1989 mi bylo deset let. Nyní již patnáct let žiji v takzvaně svobodné společnosti. Téměř neustále slýchám stesky politiků na rostoucí volební výsledky komunistické strany. Existuje pro to několik důvodů. Prvním z nich je, že komunistická strana je kritizována za svoji minulost, nikoli za svoji přítomnost. Minulost, kdy tato strana vládla, byla bezpochyby zlou dobou, přesto dnešní člověk, řešící každodenní problémy, nevnímá tuto minulost nijak palčivě. A bohužel chodí komunisty volit. Můžeme slyšet námitky: „Docházelo k přehmatům v soudnictví, ale každý měl práci.“ Ano, lidi zaměstnáte i věšením jiných lidí. Provazník bude plést smyčky a hrobař kopat hroby, jak o tom zpíval Karel Kryl. Nebo: „Lidé sice nemohli cestovat, ale dnes na to zase musí mít.“ Mezi překonáním nedostatku financí větším úsilím a překonáním ostnatého drátu kleštěmi je však obrovský rozdíl. To, že není lidmi vnímán, je tragédií naší doby.
Dalším důvodem růstu vlivu komunistů je systematické očerňování tržního mechanismu. Ten však v naší zemi ve skutečnosti neexistoval. Komunismus je založen na společenském vlastnictví výrobních prostředků. Dnes sice výrobní faktory většinou vlastní jednotlivci, ovšem společnost jim určuje, jak s nimi mají nakládat. Nařizuje nám, co, kde, pro koho a v jaké kvalitě můžeme vyrábět. Nařizuje nám, za jakých podmínek a za jakou cenu můžeme prodat například svoji práci (minimální mzda). Vlastnictví nám může být bez problémů zrušeno vyvlastněním. „Solidárně“ si přivlastňuje stále více plodů našich výrobních faktorů (vysoké daně). A tyto tendence neustále rostou. V takové situaci není komunistická ideologie žádným extrémem, nýbrž jen logickým cílem těchto socialistických snah. Když společnost může se soukromým majetkem libovolně nakládat zákony, chybí jen krůček k tomu, aby jej vlastnila.
Proti všem komunistickým stranám (nejen té, která to nese v názvu) lze bojovat jedině poukazováním na nesmyslnost a tragičnost jejich receptů. Komunismus zničil obrovské materiální bohatství naší země a udělá to zas, pokud bude mít příležitost. Omezení pracovní doby nesníží nezaměstnanost, vyšší „povinná solidarita“ nevyřeší problém penzí, odpor proti školnému zničí mnoho talentů, na jejichž vzdělání společnost nenaloupí dost prostředků daňovým poplatníkům. Komunismus dokáže jen plýtvat a ničit. Dokud neodstraníme komunismus z programů většiny politických stran, nemůžeme se divit výsledkům KSČ(M). Nebo potřebujeme další listopad? Jednou chci žít ve skutečně svobodné společnosti.
