Dnes to lze bez okolků říci o jedné z nejvýznamnějších zahraničních investic naší posttotalitní éry – Československých aeroliniích.
Státem vlastněné Československé aerolinie, jejich hodnota byla stanovena na 150 milionů dolarů, byly ještě před čtyřmi lety ziskovým podnikem. Toto ocenění akceptovali dva nejvýznamnější zahraniční investoři, francouzská letecká společnost Air France a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), a v březnu 1992 podle smlouvy každý z nich zaplatil 30 milionů dolarů, za něž získal 19,1 % akcií ČSA. V té době stáli v čele Air France a EBRD bratři Attaliové, známá dvojčata narozená ve Francii. Česká vláda si ponechala 49 % akcií ČSA a zbytek akcií byl rozptýlen mezi menší akcionáře, např. města Prahu, Bratislavu apod.
Podle smlouvy měla Air France poskytnout know-how, tedy nejnovější poznatky z řízení a provozu osobní letecké dopravy. Předpokládalo se, že ČSA a Air France budou poskytovat společně služby, budou disponovat jednotným rezervačním systémem a budou racionalizovat dopravu na jimi obhospodařovaných leteckých linkách. Přínosem pro ČSA měla být rychlá obměna jejich strojového parku, která měla znamenat nahrazení zastaralých dopravních letadel sovětské výroby za moderní západní stroje splňující všechna současná ekologická kritéria pro jejich provoz. Přínosem pro Air France mělo být otevření střední a východní Evropy pro flotilu jejich letadel. Velmi zajímavými se staly letecké linky do Prahy, která se stala turistickým centrem střední Evropy.
Po uvolnění cen letenek začala ČSA propadat v konkurenci zahraničních leteckých společností, které brzy ovládly více než ? letecké dopravy do Prahy a z Prahy. Důvodem jejich úspěchu nebyla vyšší kvalita poskytovaných služeb, ale nižší ceny. Velké letecké společnosti se často uchylují k nečistým cenovým praktikám, když se chtějí prosadit na nových linkách v určitém regionu. Jejich aktivita ve střední a východní Evropě vzhledem k optimistickým hospodářských očekáváním v této oblasti není překvapivá. Své dočasné ztráty na určitých leteckých linkách jsou velké letecké společnosti díky svému rozsahu podnikání schopny kompenzovat výnosy z jiných linek.
ČSA pod vedením francouzského managementu v konkurenci neobstály a původně zisková letecká společnost se proměnila ve ztrátovou. V roce 1992 zaznamenala ztrátu ve výši 7 milionů dolarů a v roce 1993 se očekává ztráta dosahující až 40 milionů dolarů. V souvislosti s tím Air France a EBRD začaly poukazovat na příliš vysoké ocenění aktiv ČSA ke konci roku 1991. Podle jejich ocenění byla reálná hodnota přeceněna o 25 milionů dolarů, které nyní žádají po české vládě zaplatit zpět do společného podniku.
Česká vláda prostřednictvím ministra dopravy Jana Stáského odmítla tento požadavek a vyzvala Air France odprodat zpět svůj majetkový podíl v ČSA. Česká vláda počítá, že akcie prodá jedné z velkých českých bank, dokud se nenajde vhodný odborný investiční partner pro ČSA. Air France zatím odmítá přijmout tento návrh s poukazem na ukončení platnosti smlouvy mezi ČSA a Air France až v roce 1999. Ekonomické problémy ČSA zpomalily obnovu jejich strojového parku, neboť se nedostává finančních prostředků na leasingové splátky.
Tento příklad dokazuje, že ani investice nebo záruky renomovaných finančních institucí nemusí znamenat vždy dobrý podnikatelský projekt nesoucí jistý zisk. Tak jek nepochybě učinila chybu Evropská banka pro obnovu a rozvoj, může se ve svých odhadech zmýlit i Světová banka nebo jakákoli renomovaná zahraniční finanční instituce. Investiční úspěch spojený s výnosy musí být založen nejen na znalosti standardních investičních praktik a fungování kapitálového trhu, ale především na poznání konkrétního prostředí v určité době se všemi jeho relevantními specifiky. DIK, pozor, nenechte se oklamat lacinými slogany ohánějícími se účastí nebo investicemi renomovaných mezinárodních finančních institucí! Pravděpodobnost jejich omylu nebo selhání není o nic nižší než u ostatních, třebaže jen domácích institucí.
