Masovému vraždění a zotročování, které prováděli tyrani jako Lenin, Stalin nebo Mao, se na Západě během studené války dostalo jen málo pozornosti. Avšak téměř každý věděl o komunistické migrační politice. Migrace na Východ nebyla tématem, protože do komunistických zemí se téměř nikdo stěhovat nechtěl. Naproti tomu migrace z Východu byla obrovským problémem, protože mnoho lidí žijících za železnou oponou zjevně toužilo odejít. Proč neodešli? Protože nesměli odejít bez svolení svých vládců – a získat toto svolení bylo téměř nemožné.
Berlínská zeď byla tou nejdramatičtější ilustrací emigrační politiky sovětského bloku. Ozbrojení strážci zavraždili každého, kdo se bez povolení snažil dostat přes hranici. Berlínská zeď vyčnívala, protože západní média mohla prolitou krev jednoduše natáčet. Avšak stejná politika „odsud se nikdo živý nedostane“ platila napříč komunistickým světem.
Jednou za čas obhajovali komunističtí politici svoji migrační politiku otevřeně. Nejupřímněji to řekl Gorbačov americkému novinářovi Tomu Brokawovi: „Co Západ organizuje, je odliv mozků. A samozřejmě se bráníme. To zaprvé. A zadruhé, nikdy nepřijmeme situaci, kdy jsou lidé zvenčí nabádáni, aby opustili svou zemi.“
Po kolapsu komunismu došel téměř celý svět k tomu, že vidí migrační politiku sovětského typu jako odporné porušování lidských práv. Tato politika pomohla komunistickým režimům přežít, ale pro jejich obyvatele byla velmi špatná. A i kdyby nebyla, odpírat právo na migraci je prostě nemorální. Pokud vláda způsobila, že její poddaní touží po útěku, měla by zlepšit svoji politiku – a nedělat ze své země jedno velké vězení.
Když se nad tím ale zamyslíme, vznáší se tu nepříjemná otázka. Předpokládejme, že by vláda např. Československa vyjednala následující dohodu s každou sousední zemí: „Zrušíme svůj zákaz emigrace, pokud vy zavedete zákaz české a slovenské imigrace.“ Přísné vymáhání pokračuje, ale teď jsou to cizí – ne domácí – strážci, kteří střílejí lidi za nelegální překročení hranic. Otázka: Bylo by to morálně přijatelné?
Vzniklé dilema je zřejmé. V dnešním světě téměř každý stále uznává právo zemí na restrikci imigrace, jak si zamanou. Avšak můj hypotetický imigrační zákaz má naprosto stejný efekt jako politika komunistického Československa. Pokud je emigrační politika Československa odporné porušování lidských práv, proč jím není také imigrační politika okolních zemí v mém příkladu? Kniha Otevřené hranice: etika a ekonomie migrace, kterou držíte ve svých rukou, se snaží touto otázkou zabývat do větší hloubky.
Nejpřímočařejší odpovědí je argument, že volná imigrace, na rozdíl od volné emigrace, má velmi špatné ekonomické, fiskální, kulturní nebo politické důsledky. Tak špatné, že je skutečně menším zlem dělat velká vězení z celých zemí. Kniha Otevřené hranice se zamýšlí postupně nad každou z těchto námitek a dochází k závěru, že celkové výhody svobodné migrace jsou velmi podceňovány.
Nejjasnější je to u ekonomických efektů. Zamysleme se nad případem občana komunistického Československa, který utekl do Západního Německa. Vyšší mzdy byly jedním z důvodů, proč utéct. Ale proč byly mzdy o tolik vyšší v Západním Německu než v Československu? Jednoduše: protože ekonomický systém Západního Německa používal lidskou práci mnohem efektivněji. Odstěhovat se z Východu na Západ mohlo lehce ztrojnásobit vaši produktivitu. Migrace nejenom přesunula HDP z Východu na Západ, nýbrž zvýšila HDP lidstva tím, že přesunula práci z místa, kde toho příliš nevyprodukovala, do místa, kde toho vyprodukovala hodně. A totéž platí pro téměř každou migraci. Migranti se přesouvají z míst, kde jsou mzdy a produktivita nízké, do míst, kde jsou mzdy a produktivita vysoké, a tak zbohatnou oni sami i svět. Odhady velikosti těchto výnosů jsou obrovské, standardní výpočet říká, že otevřené hranice by zhruba zdvojnásobily produkci celého světa.
Další efekty migrace nejsou tak jednoznačné a pravděpodobně se liší země od země. Publikace Otevřené hranice se soustředí především na Spojené státy, hlavní světovou destinaci migrantů. Minimálně ve Spojených státech vypadají fiskální, kulturní a politické efekty migrace docela dobře. Zásadnější však je, že i kdyby byly fiskální, kulturní a politické efekty mnohem horší, pořád by byly velmi malé v porovnání se zmíněným obrovským růstem produktivity.[1]
Existuje způsob, jakým obhájit migrační restrikce i přes tyto obrovské výhody? Část Otevřených hranic, která se zabývá etikou, hodnotí fakta z pohledu širokého výběru morálních filosofií. V konečném důsledku je jediným pevným morálním základem migračních restrikcí socialistická premisa, že země jsou kolektivním vlastnictvím svých obyvatel – kolektivním vlastnictvím, které mohou legitimně užívat, jak kolektivně chtějí. Pouze potom může člověk nezúčastněně říct: „Skutečné náklady a výnosy imigrace jsou irelevantní. Pokud lidé této země nechtějí přijímat migranty, mají plné právo vyloučit je.“ V protikladu k tomu je morální základ soukromého vlastnictví, kdy se zaměstnavatelé, pronajímatelé a obchodníci individuálně rozhodují, zda chtějí zaměstnance-imigranty, nájemce-imigranty nebo zákazníky-imigranty ve svých firmách, bytech a obchodech. A pokud si mohou svobodně vybrat, mnoho z nich – avšak ne všichni – přijme migranty s otevřenou náručí.
Co je tak špatného na socialistické premise? Nejpozoruhodnější je, že tato socialistická premisa beze všeho obhájí také emigrační restrikce, které dnes každý vidí jako morální zhůvěřilost. Pokud země a všechno v ní náleží kolektivně jejímu lidu, jaké právo má kdokoliv, aby odešel se svým talentem někam jinam? To byla Gorbačovova pozice – a ze socialistického pohledu měl pravdu.
Opravdu očekávám, že tyto krátké poznámky změní něčí pohled na problém debatovaný s takovou vervou, jako je migrace? Ne. Mojí nadějí spíše je, že si řeknete: „Možná tenhle nápad otevřených hranic přece jenom není tak šílený,“ a začnete listovat knihou. Myslím, že jakmile uvidíte nádherné ilustrace Zacha Weinersmitha, budete chtít pokračovat ve čtení. Během čtení si všimnete, že na rozdíl od většiny politických knih dnešní doby je účelem mých argumentů přesvědčit lidi, kteří se mnou nesouhlasí. Mým cílem není odsoudit ty, kteří to vidí jinak, nýbrž najít společnou řeč a s klidem postoupit dál. Pokud dočtete do konce, opravdu si myslím, že uvidíte migraci v novém světle.
Bryan Caplan
červen 2021
Knihu Otevřené hranice: etika a ekonomie migrace můžete koupit v našem e-shopu a u každého dobrého knihkupce.
[1] Kritici této argumentace často říkají, že „všechny tyto zisky jdou migrantům“. Ve skutečném světě jsou však výhody velkých nárůstů produktivity téměř vždy sdíleny široce mezi lidmi. Hlavními beneficienty industrializace, počítačů a vakcín zcela zjevně nebyli vlastníci továren, programátoři nebo výzkumníci ve zdravotnictví, nýbrž spotřebitelé.
Přeložil Martin Pánek.
