Již déle než dva roky trápí celý svět pandemie způsobená novým typem koronaviru. Často se říká, že vnější šok či krize lidi spíše stmelí; příkladem by mohlo být nedávné tornádo na Moravě, které vyvolalo velkou vlnu solidarity. V případě koronaviru je to zcela jiné, společnost je naopak rozštěpena. Vláda nevěří občanům a opakovaně se uchyluje k plošným restrikcím navzdory mnoha prohlášením o chytrých řešeních, velká část občanů zase nevěří vládě. Komplikuje to i řešení této krize, neboť značná část společnosti odmítá různé restrikce a nakonec i očkování, které by mělo být klíčem k dlouhodobému vypořádání se s tímto typem koronaviru.
Knihu kupujte na našem e-shopu »
Dala by se jistě vyjmenovat celá řada dílčích důvodů, proč v důsledku této krize dochází k polarizaci názorů ve společnosti, a to nejen mezi laickou veřejností, ale i mezi experty. Hlavní potíž spočívá v tom, že se vláda a další autority dívají na tuto pandemii z čistě zdravotnického hlediska. Ve skutečnosti jde ale o daleko komplexnější problém, který má nejrůznější dopady do společnosti, jak krátkodobé, tak dlouhodobější. Přestože se po prvních týdnech krize začalo mluvit o tom, že je nutné brát v potaz i další aspekty, ve skutečnosti k tomu dodnes nedošlo a zdravotnický pohled – potlačení onemocnění COVID-19 – stále dominuje.
Nejde přitom jen o ekonomické dopady, které navíc budou ve velké části ekonomiky jen krátkodobé. Podstatnější jsou dlouhodobější efekty. Zmiňme alespoň větší postižení sociálně slabších skupin, které povede k rozevírání nůžek v sociálním a ekonomickém postavení.
Dále narůstají psychické potíže u řady lidí, plné ordinace u psychologů a psychiatrů svědčí samy za sebe. A v neposlední řadě byla velmi zasažená oblast vzdělávání. Přitom pro nápravu se toho dělá jen velmi málo, pokud vůbec něco.
Vznikne bezpochyby řada odborných prací na téma, jaký by byl optimální postup při řešení této pandemie. Obávám se, že ke sjednocení názoru stejně nedojde, nicméně snad se alespoň podaří identifi kovat hlavní chyby, které vlády (nejenom ta naše) udělaly. Osobně bych podtrhl tři aspekty, které přinejmenším česká vláda vůbec nezvládla, a to je nekonzistence v rozhodování, špatná komunikace, a především úzký, čistě zdravotnický pohled na pandemii.
O nekonzistenci v rozhodování darmo mluvit, o tom bylo napsáno již dost. Napřed roušky, pak neroušky, tvrdý lockdown, rychlé uvolnění, pak zase lockdown. Nejhorší na tom je, že nebylo příliš jasné, proč právě to či ono opatření vláda nařizovala. Kromě počtu nakažených, hospitalizovaných a zemřelých, kterými děsila lidi, nepřišla s žádnou analýzou účinnosti opatření a nebylo tedy jasné, proč se zavírají školy či určité části ekonomiky. To se dá omluvit v prvních měsících krize, později už nikoli.
Za největší chybu ale považuji čistě zdravotnický pohled na pandemii. Cílová funkce společnosti rozhodně není vypořádat se s jedním konkrétním onemocněním a ignorovat přitom další, často velmi negativní, dopady. Společnost se dlouhodobě snaží dosáhnout maximálního blahobytu (welfare). Blahobyt ale nesmíme chápat čistě ekonomicky ve smyslu fi nančního bohatství, patří sem i úroveň vzdělání, prostředí, ve kterém žijeme, úroveň demokracie, funkčnost státu apod. Úroveň zdravotní péče tam spadá samozřejmě taky, ovšem je to jen podmnožina, natož pak jedno konkrétní onemocnění. Velmi proto vítám překlad knihy Economics in One Virus od Ryana Bourna. Autor již v úvodu konstatuje, pro mnohé asi provokativně, že tato pandemie je ve své podstatě ekonomický, nikoli zdravotnický, problém. Ekonomie je totiž naukou o lidském rozhodování, o naší schopnosti se rozhodnout mezi více alternativami, a to v prostředí, kdy čelíme určitým omezením. Což prakticky čelíme vždy, v pandemii pak určitě.
Ryan Bourne přichází s hezkým nápadem – podat čtenářům základní ekonomické principy na příkladech z pandemie koronaviru. Typická učebnice ekonomie si bere ze života různé příklady, často mohou působit na studenty uměle. Zde máme knihu, která uceleně pracuje s příklady ze stále probíhající pandemie, s příklady, na něž denně narážíme. Můžeme se tak seznámit s rozhodováním za nejistoty, s použitím statistiky v ekonomii, s problémem veřejné volby (public choice) apod. Jak autor sám říká, jeho kniha nemůže dát odpovědi na všechny otázky, které se kolem pandemie mohou vynořit, ale nabízí nám logiku, s níž bychom měli k problémům přistupovat.
Zdeněk Tůma
guvernér České národní banky 2000–2010
