Nejmocnější instituce ve Spojených státech – Nejvyšší soud – začíná za prezidenta Bushe postupně měnit tvář. 29. září byl do funkce předsedy Soudu potvrzen Senátem Bushův kandidát John Roberts, který nahradil nedávno zesnulého předsedu Williama Rehnquista. 3. října pak prezident Bush ohlásil svoji druhou nominaci na člena Nejvyššího soudu – a stala se jí jeho poradkyně pro právní záležitosti v Bílém domě Harriet Miersová. Na rozdíl od volených politiků jsou soudci Nejvyššího soudu neodvolatelní, ve svých funkcích sedí na doživotí, ve svém rozhodování musí respektovat pouze Ústavu, její dodatky a své svědomí a jejich rozhodnutí přebije vše ostatní, včetně názoru Kongresu nebo prezidenta. Proto jsou nominace na uvolněná místa jednou z nejdůležitějších pravomocí, které prezident má, a to i v americkém prezidentském systému.
Labuť a pitbul
Co mají oba Bushovi kandidáti společného, je věk. Oba jsou relativně mladí (50, resp. 60 let). S ohledem na průměrný věk dožití a věk kandidátů lze totiž očekávat, že Bushovi soudci ve svých funkcích budou sedět následujících 30 až 35 let a budou rozhodovat o osudech Američanů a díky velikosti a významu Spojených států i ostatních lidí na světě dávno poté, co jménu Bush bude vyhrazeno místo v čítankách dějepisu.
Kromě věku a vazeb na George Bushe však oba kandidáti mnoho společného nemají. Roberts stejně jako většina soudců Nejvyššího soudu absolvovat Harvardovu univerzitu a poté pracoval jako špičkový právník jak pro vládu za republikánských prezidentů, tak i v soukromém sektoru. Před nejvyšším soudem se jako advokát objevil jen ve jménu vlády devětatřicetkrát a z toho pětadvacetkrát svůj spor vyhrál. Na rozdíl od něj je Miersová absolventka lokální právní školy, do doby, než se přidala k Bushovi v polovině 90. let, nikdy nepracovala jinde než v soukromých právních firmách v Texasu a pak procházela různými vládními posty. Nikdy před Nejvyšším soudem nikoho nezastupovala a žádnou soudní funkci nezastávala. Na druhou stranu: Téměř ve všech funkcích, které zastávala, byla jako první žena – byla první předsedkyní Dallaské i Texaské právnické komory nebo také první ženou, která vedla významnou texaskou právní firmu.
Předpokládá se, že oba zastávají spíše konzervativní postoje. Ale zajímavé je, že o konkrétních názorech se toho zase tak mnoho neví. Nejožehavějším tématem současné Ameriky je rozsudek, kterým došlo k legalizaci potratů z roku 1973 neboli Roeová vs. Wade. A nikdo netuší, jak by hlasovali v případě, že by se jednalo o jeho zvrácení. Jediné, co je známé o Robertsovi, je citát, který pronesl jako kandidát na pozici apelačního soudce: „Roe vs. Wade je ustáleným precedentem a nic v mém svědomí mi nebrání jej používat a aplikovat.“ To však znamená jen to, že jako soudce bude aplikovat precedenty Nejvyššího soudu. Nijak to však nenaznačuje jeho skutečný názor.
Obecně lze Robertse charakterizovat jako originalistu, což znamená, že má snahu interpretovat Ústavu co nejméně (na rozdíl třeba od tzv. aktivistů) a snaží se najít to, co ústava skutečně říká, a nikoliv to, co z ní lze někdy i dost krkolomně odvodit, a to je právě případ Roeová vs. Wade, kdy právo žen na potrat bylo v rozhodnutí soudu odvozeno od práva na soukromí, které v ústavě sice zmíněno není ale bylo odvozeno dalšími interpretačními rozsudky.
Je zajímavé také Robertsovo rodinné zázemí – jeho manželkou je právnička Jane Robertsová, se kterou v roce 2000 adoptovali chlapce a dívku. Manželka byla v minulosti poradkyní organizace Feminists for Life, která oponuje jakémukoliv používání násilí – včetně potratů. Vše tedy naznačuje, že Roberts by zřejmě hlasoval pro zrušení práva žen rozhodnout o potratu – ale na druhou stranu je velmi konzervativní a nemá tendenci ustálená pravidla měnit.
Co stihne Bush
Obdobně je na tom Miersová. Ta se na počátku 90. let nechala slyšet, že pokud Americká právnická asociace se bude vyjadřovat k případu Roeová vs. Wade, pak by o tom měli rozhodovat všichni její členové a pak lze najít její výrok, ve kterém tvrdila, že kandidáti na soudce Nejvyššího soudu by neměli být na toto téma vůbec dotazováni. Rozhodně však může počítat s tím, že na legalizaci potratů se jí někdo při slyšení v Senátu zeptá. Miersové názor je totiž velmi důležitý, protože nahradí soudkyni O’Connorovou, která v mnoha rozsudcích zakazujících legální omezení potratů na státní úrovni fungovala jako kritický hlas odstraňující omezení potratů na státní úrovni. Takové rozsudky by se jmenováním Miersové mohly okamžitě ocitnout pod hrozbou zrušení. A to může bát počátek konzervativní revoluce.
Jestli se tak skutečně stane, bude záviset na tom, zda bude mít Bush příležitost jmenovat ještě jednoho nového konzervativního soudce na místo některého dosavadního liberála (nejvíce se mluví o nejstarším soudci Johnu Paulu Stevensovi nebo o jeho mladší, ale o to nemocnější kolegyni Ruth Bader Ginsburgové). V takovém případě i kdyby příští prezidentské volby vyhrál demokrat, stejně jako většinu v Kongresu, Robertsův Nejvyšší soud by stačil na to, aby to byla křesťanská pravice, kdo by určoval budoucí osud nejvýznamnější světové mocnosti.
