Dvě třetiny občanů se k Senátu a hejtmanstvím otočily zády. Jednotlivépolitické strany získaly deset a méně procent všech možných hlasů apřesto pějí vítězné chóry. V partajní logice by k posvěcení obouinstitucí stačila účast jednoho voliče.
K urnám šli hlavně lidé, kteří podlehli propagandě intelektuálů oobčanské povinnosti spojené s tímto aktem a zároveň se naivnědomnívali, že na dnešní situaci mohou právě tímto způsobem něcovylepšit. Jednalo se ale většinou o volbu negativní, ze zoufalství, jenaby nevyhrála druhá strana, nikoliv však o pozitivní rozhodnutí. Onotaké vybírat nebylo z čeho. Část hlasů byla také od těch, co jsoufinančně i kariérou závislí na „reformě“ veřejné správy. Oba krajnínázory, že listopadových voleb se zúčastnila pouze elita nebo politickášpína národa, jsou tedy nepřesné. Represivní režim komunistů, kterýpotlačoval názory svých poddaných silou, nahradil režim ignorující aklientský, kdy politikům je úplně jedno co si kdo myslí, píše, říkánebo jak volí, kde firmy a instituce plní i nevyřčená přání státu. Ostrachu i „noblese“ české demokracie hovoří to, že čtyři celostátnídeníky i dvě regionální radia odmítla placenou inzerci vyzývající kneúčasti ve volbách.
Výsledky voleb stojí za zamyšlení. Současná politická reprezentace můžebýt legitimní, jako Milouš Jakeš & spol. na konci roku 1989. Potomby i některé polistopadové „vymoženosti“ patřily na smetišti dějin,vedle vedoucí úlohy KSČ, cenzury a povinnosti pracovat. Česko opětstojí před politickou emancipací a deregulací směrem k rovnosti avolnosti. Co je třeba udělat? Zrušit senát, kraje, ombudsmana, imunitu.Stát nesmí šikanovat za politické názory nikoho, pána (poslance) anikmána. Veřejný ochránce práv se má stát šidítkem za výkonné soudnictvía zřízení krajů znamená pouhé přerozdělení práv patřících občanům, mezirůznými úrovněmi stále stejně škodlivého státu. V zájmu stability vládya odstranění nepřirozených koalic či opozičních smluv, je nevyhnutelnépřejít na většinový volební systém, kde vítěz bere vše a zároveň snížitpočet členů sněmovny. Naopak je nutné stanovit neslučitelnost funkcíministrů, poslanců, zastupitelů. Z hlediska občanské rovnosti nenípřípustné, aby politici nakupovali za zvláštní ceny a beztrestněpožívali právo průjezdu (modré majáky). Nejen zde existuje přímáparalela mezi komunismem a dneškem. Svobodu slova, shromažďování ašíření informací nesmí potlačovat paragrafy známé pod názvem „opropagaci fašismu a komunismu“. Naopak potrestat zaslouží každá snaha oomezení těchto práv. Před otevřením stojí archivy StB.
V hospodářské oblasti čekají na likvidaci tzv. fond dopravy, bydlení,národního majetku, intervenční fond, revitalizační agenturu a dalšíroztodivné úřady, včetně tripartity a vyššího kolektivního vyjednávání,nástrojů kartelizace mezd.. Musí dojít k vyrovnání cel na jednu, stejněnízkou úroveň a posléze k jejich úplnému odstranění, spolu s“antidumpingovým“ zákonem.. U veřejných podpor stačí, když budouzakázané. Úplně zbytečné jsou EGAP a Česká exportní banka, penězovodyskrytých dotací jinak nekonkurenceschopným vývozcům. Hospodářsképrostředí musí lákat investory na svoji obecnou kvalitu, nikoliv nanějaké investiční odpustky. Je nutné okamžitě privatizovat dráhy avšechen další státní majetek, a to proto, aby politika nebyla bojem ojeho ovládnutí. Kromě toho, byrokracie zbytečně obývá lukrativní budovyve středu měst, když stejně tak dobře může v polovičním počtu sídlit najejich okraji. Zastavme dotace železnicím, zemědělství a průmyslovýmpodnikům, daně zbavme všech výjimek typu stavebního spoření,důchodového, úrazového pojištění, zelené nafty, výhod malých pivovarů,které slouží na úkor všech občanů pouze privilegovaným skupinkám.Liberalizujme vstup do podnikání, ale do třech měsíců po splatnostizávazku nechť dlužník stojí ve vypůjčených trenýrkách pod mostem.Zaveďme volný vstup na vysoké školy, podmíněný školným, snižme podporyv nezaměstnanost i sociální dávky a nahraďme je poukázkami na zboží aslužby. Opusťme podvodnou finanční hru („letadlo“) s názvem důchodovýsystém, protože závazek vyplácet penze nese stát, nikoliv občané. Pokudbude zřízena definitiva, opět ji odstraňme. Po těchto minimálníchzměnách bychom najednou zjistili, že Evropskou unii ani toliknepotřebujeme.
