Na posledních událostech okolo České televize můžeme v plné nahotěsledovat krizi myšlenky veřejnoprávních medií, která se projevujenevyvážeností a neobjektivitou vysílání, propagandou nejhrubšího zrna vzáležitosti vstupu do EU, generálními řediteli v područí politiků aodborářů, cenzorskými zásahy do svobody projevu, rvačkami na záchodecha „přestřelkami“ trestních oznámení. Otázka nezní:“ Proč se na tovšechno musíme dívat a co se s tím dá dělat? ale: “Proč tyhle hrátkymusíme platit?“. Zastánci veřejnoprávních medií budou namítat něco otelevizi veřejné služby, pilířích demokracie, vzorech BBC, ale faktemje, že celý tento institut je anachronismem, přebarveným pozůstatkemstátního informačního monopolu. Vzletné řeči o vyvážených aobjektivních informacích jsou nesmyslem, fikcí, která před veřejnostízakrývá propagandu určitých politických názorů. Objektivní vysílání bybylo, kdyby se 31.536.000 vteřin připadající na kalendářní rok podělilopočtem oprávněných voličů, resp. všech občanů kteří umí mluvit, a vevylosované čase, protože sledovanost v průběhu dne kolísá, by každýmohl říci, co ho napadne. Kdo by se ale na takový program chtěl dívat,že? Jelikož neexistuje rovný přístup do tzv. veřejných medií, Českátelevize vždy byla, je a bude hlásnou troubou určitých názorů. Jednakredaktorů a z logiky mocenské přitažlivosti také politiků, byrokratů azájmových skupin. Soukromá media tento problém řešit nemusí a nikomunepřísluší je za to kritizovat. Je totiž výsostnou odpovědnostíšéfredaktora vůči vlastníkům, zda na stránkách novin otiskne zelenépruhy, názory Josefa Nováka z Horní Dolní nebo zprávu o přistánímimozemšťanů. Redaktoři a dopisovatelé pouze nabízí svoje texty areportáže, ale nikdo není povinen je veřejně šířit. Sousedovi takéneurčujeme, zda na svém pozemku bude pěstovat mrkev nebo petržel. Komuse to nelíbí, může si založit vlastní noviny, televizi, rádio, čístBalzaca nebo se dívat na hvězdy. Chápu tedy, k čemu a komu Českátelevize slouží, ale nevím proč bych jí měl na to dávat peníze. Vždyťsi také neplatíme veřejnoprávní noviny, i když jak se zdá, přespropagační plátky vydávané radnicemi směřuje do časů, kdy si budeme napracovišti opět povinně objednávat Rudé právo. Koncesionářský poplatekje ve skutečnosti berň z držení televizního nebo rozhlasovéhopřijímače, protože jej musí hradit i lidé, kteří se na Českou televizidívat nechtějí. Tak to politici konečně přiznejte a zařaďte jej vesmyslu Ústavy do soustavy berní.
S připravovanou novelou mediálního zákona se naskýtá šance změnitpostavení České televize tak, aby prostřednictvím veřejné sbírky nebozakódováním signálu platil její vysílání výhradně ten, kdo si toopravdu přeje. Že možná zkrachuje? No smůla, ale bude to svobodné,nikoliv svévolně „demokratické“, rozhodnutí českých občanů. Buďme siale jisti, že navržené řešení je neprůchodné a koryfejové státnípropagandy nám tyto naprosto logické souvislosti z obrazovek Českételevize náležitě zatemní. Samozřejmě v „objektivním a vyváženémzpravodajství“ posvěceném Radou České televize. Kdo má zájem na změně?Zaměstnanci a producenti spolupracující s Českou televizí se jistěnechtějí vzdát pohodlné existence. Bankrot veřejnoprávní televize byvedl k uvolnění vysílacích frekvencí a tím ke konkurenčnímu tlaku na TVNOVA. Proto Vladimír Železný bude tím nejhorlivějším lobbystou zazachování veřejnoprávní televize. Ani politici nemohou připustit vzniksilné soukromé televize, protože by vzniklo riziko blízké jistotě, žesebejistá televizní stanice by respektovala jejich názory asi tolik,jako mínění starosty v Pešaváru. Odboráři, NOVA, politici a levicováintelektuálská fronta prostě potřebují slabou, státem ovládanoutelevizi se kterou mohou manipulovat. Tak se těšme, že spolu snovelizací mediálního zákona bude zvýšena koncesionářská berň, posílenorepresivní oprávnění jejich výběrčích a evidence televizních přijímačůprolomí soukromí občanů. Po tom, že by se Česká televize privatizovalanebo byla placena pouze svými fanoušky, nikdo ani nevzdechne.
