Díky dnes slavenému Dni daňové svobody víme, že například v Irsku,Švýcarsku nebo Spojených státech jej oslavili již před více nežměsícem. To znamená, že tamější občané mohou již déle než měsíc samirozhodovat o tom, jak naloží se svými příjmy, kdežto v Česku doteďrozhodovali o námi vytvořeném bohatství státní úředníci a politikové.
Je možné namítnout, že politici pouze plní přání nás, voličů, a že tedystát není „oni“, ale „my“. Jenže … i kdybychom zanedbali vlivlobbistických skupin, tak tu stále zůstává jeden problém – nízkáefektivita takového systému.
Při vydávání peněz za zboží a služby totiž mohou nastat čtyři různésituace. První, nejběžnější a současně nejefektivnější stav je, kdyžnakupujeme pro sebe za svoje vlastní peníze. V takovém případě důkladnězvážíme, zda danou věc za danou cenu opravdu potřebujeme. Již méně důkladní při výběru jsme v případě, že za vlastní penízekupujeme něco pro druhého. V podstatě hledíme především na cenu,kvalita nakupovaného statku už není tak důležitá.
Opačná situace nastane v případě, kdy za cizí peníze kupujeme něco provlastní potřebu. Tehdy nemáme důvod hledět na cenu, zajímá nás jen nášvlastní užitek z kupované věci. Zdaleka nejhorší je však čtvrtá možnost – pokud nakupujeme za cizípeníze statky pro cizí lidi. Pak se kombinují negativa obou zmíněnýchsituací: Nehledíme příliš ani na cenu, ani na kvalitu, a především nászajímá, zda z toho budeme něco mít. A to je problém každé státní správy.
Chceme-li tedy volat po snižování daňové zátěže, pak nelze nežpožadovat omezení výdajů státu. Pokud si také myslíte, že nepotřebujetepány ve státních službách, aby vám dávali nekvalitní a drahé dárkynakoupené za vaše vlastní peníze, přijďte volat s námi.
