Evropský parlament ve středu schválil mimo jiné prodloužení regulace roamingových služeb z roku 2007. Cílem dnešního komentáře není kritika regulovaných cen (ty nechť si laskavý čtenář prostuduje na webu EP), ale upozornění na to, jakým způsobem bylo dosaženo přijaté regulace.
Na počátku počinu, v roce 2006, byla snaha komisařky Redingové o snížení cen roamingových služeb v EU. Hlavním bodem její argumentace bylo „excessive pricing“. Jinými slovy je možné toto interpretovat jako subjektivní názor evropské komisařky na vývoj cen za určitou skupinu služeb, která nejevila známky dostatečného poklesu.
Ve středu EP schválil prodloužení regulace cen hlasových služeb a nově přidal regulaci cen odesílaných SMS a datových služeb. Pro čtenáře je jistě zajímavé, že pro návrh hlasovalo přes 600 europoslanců. Proti bylo jen lehce přes 20 europoslanců. To ukazuje, že v EP má regulační nálada jednoznačnou převahu.
Pojďme se podívat blíže na vlastní rozhodování zákonodárců a dopady regulace. Souhlas Parlamentu ještě neznamená platnost regulace, stále je nutné potvrdit dokument souhlasem Rady ministrů (členských zemí EU), což by neměla být vážnější překážka; podobně jako v roce 2007. Velmi děsivé a nebezpečné je zejména to, že zákonodárci přijali návrh bez větších problémů. Můžeme usuzovat na to, že se jim sama regulace zamlouvá, protože většina z nich roamingové služby denně používá. Dále je až zarážející, jak snadno prošla regulace cen i přesto, že na regulaci dílčích trhů v oboru elektronických komunikací existují tzv. odvětvoví regulátoři (regulační úřady). Jedním z těchto dílčích trhů je přitom i trh mezinárodního roamingu, který byl v ČR shledán jako konkurenční, a tedy bez možnosti použít regulační zásahy.
Nejvíce nebezpečná je však cesta, kterou se regulace dostala do praxe. Jak již bylo zmíněno, na počátku byla věta o excessive pricing, tedy jakési posouzení vývoje cen ze strany jedné osoby (i když se jednalo přímo o evropskou komisařku). Čistě individuální a subjektivní názor jedné osoby ještě neznamená, že je to názor správný (a jediný správný). Bohužel pro odvětví a podnikatele se jednalo o osobu s vlivem (funkcí), která může rozpoutat regulační šílenství. Dalším problematickým bodem byla také interpretace samotného vývoje cen, které údajně klesaly nedostatečným tempem. Ceny na volném trhu jsou výsledkem obchodu, kde jedna strana nabízí a druhá poptává. Nikde není zaručeno, že ceny musí klesat. Dokonce v současné době se pokles cen jeví jako vysoké riziko pro vývoj ekonomik. Většina států založila instituci, která dohlíží na to, aby ceny nerostly příliš vysoko a pro jistotu také neklesaly. Inflační cíle všeobecně počítají s mírným růstem cen. Jenže pro některá odvětví tento „inflační cíl“ neplatí. Ceny roamingových služeb klesaly příliš málo! Co by se asi stalo, kdyby rostly v rámci inflačního cíle?
Cílem komentáře je upozornit na to, že roamingové služby jsou jedny z mnoha. Brzy se může najít jiná vysoce postavená osoba, které se nebude líbit vývoj cen v jiném odvětví. Může jít o produkci mléka, o výrobu aut, o cokoliv. Zjistí se, že ceny se neposunují směrem, který tato osoba očekává, a pokud bude mít k dispozici dostatečně silný vliv, prosadí další regulaci. Postupem času se zjistí, že ceny si dělají, co chtějí. Potřeba „upravit“ vývoj cen bude ještě intenzivnější. Jak napsal Ludwig von Mises v minulém století, regulace se šíří dál, dokud se ekonomika nepřemění v centrálně řízené hospodářství, ve kterém o osudu (nejen cen) rozhoduje úzká skupina vyvolených osob. Bohužel, v západní Evropě nemají s tímto systémem řízení života přímou zkušenost. V ČR si toto období pamatujeme velmi dobře. Byla to doba, ve které svoboda, rovnost a soukromé vlastnictví vůbec neexistovaly.
