Jak si čtenáři zajisté povšimli, Akademie věd ČR se cítí silně ohrožena vládními škrty v jejím rozpočtu. V Britských listech jsem nahodile narazil na dopis Jana Matonohy, vědeckého pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Dopis nese pozoruhodný název „Vražedný útok proti Ústavu pro českou literaturu AV ČR – prosba o pomoc“. Autor v něm mj. píše:
„… v tomto případě jde, domnívám se, o poněkud širší problém neoliberálního postupu v likvidaci vzdělanosti, potenciálu základního výzkumu a nezávislé akademické a kulturní sféry jako takové…“
Zmíněný autorův výrok mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl si ověřit, jaké má vlastně Jan Matonoha vědecké výstupy. Když se podíváte na jeho osobní stránku na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, zjistíte, že mezi jeho články převažují texty následujícího typu:
- „Ženské psaní“ jako inscenace limit textu, Česká literatura, č. 2, 2008, s. 201-227.
- Žena, která „není“. Ženské psaní a destabilizace logocentrického diskurzu. In L. Heczková a kol. (ed.) Vztahy, jazyky, těla. Texty z 1. konference českých a slovenských feministických studií. Praha, FHS UK Ermat, 2007, s. 359-378.
- De-centred Bildungsroman and the Discourse of a Juxtaposition (Reading Bohumil Hrabal’s Closely Watched Trains, I Served the King of England, and Too Loud a Solitude). In Přednášky z 49. běhu Letní školy slovanských studií. Praha, FF UK 2006, s. 112-132.
- „Český strukturalismus“, „pre-poststrukturalismus“, „post-poststrukturalismus“?Česká literatura 53, 2005, č. 3, s. 455-458.
- Feministické epistemologie a kritika vědeckého diskursu. In Myšlení hranic: genderové pohledy na racionalitu, objektivitu a vědoucí subjekt. Praha, Národní kontaktní centrum Ženy a věda 2004.
- Literárněvědný text jako diskurz, velké vyprávění a výkon moci? Česká literatura 51, 2003, č. 5, s. 580-585
- Lokace centra a periferie v postmoderní diskurzivní formaci. In sb. Okraj a střed v jazyce a v literatuře. Univerzita J.E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2003.
Dovoluji si proto kultivovaně položit panu Matonohovi dvě otázky:
- Jaký konkrétní přínos představují Vaše texty pro „vzdělanost“ či „základní výzkum“ v České republice? Jste schopen uvést alespoň jediný důvod, proč by Vaše texty měly být financovány z peněz daňových poplatníků? Jakou konkrétní protihodnotu Vaše texty dávají občanům? Nebo jsou podle Vás občané „morálně povinni“ financovat Váš výzkum i tehdy, když je vzhledem k povaze Vašich prací téměř 100 % vyloučeno, že by jim Vaše vědecká činnost někdy v budoucnu přinesla jakýkoli prospěch, ať již přímý či nepřímý?
- Patříte nejspíše mezi lidi, kteří sama sebe považují za „velké demokraty“ a pravděpodobně zastáváte ideál „participativní demokracie“. Myslíte si, že kdyby občané vůbec tušili, že stát z jejich daní financuje mj. i Váš výzkum, že by s takovým použitím svých peněz souhlasili? Co kdyby v referendu drtivá většina občanů hlasovala proti tomu, aby stát Váš výzkum subvencoval? Byl byste i pak subjektivně přesvědčen, že máte nezadatelné „morální právo“, aby Vám občané Vaše badatelské úsilí hradili z daní?
Předem děkuji za Vaše odpovědi a velice se těším, až si je budu moci přečíst.
