Hypoteční krize stále čeká na svého hrdinu. Dosavadní záchranářsképráce FEDu ke spáse nevedou. Pozitivní impulsy snížení úroků mají jepičí život,hypoteční trh na snižování sazeb v podstatě nereaguje, očekávání dalšíhopoklesu cen vede k vyčkávání s nákupem nemovitostí, měnová politika sestala tak trochu neúčinnou. Nová léčebná kůra mixuje směs ze dvou přísad – penězdaňových poplatníků a silnější regulace.
Začněme banálním poznatkem, že finančnísektor na měnovou politiku reaguje, sleduje vysílané signály a adaptuje se. Vytváří-licentrální banka prostředí, jež láká k zadlužení, subjekty budou dodluhových vztahů vstupovat. Oproti silné poptávce po levných penězích všakstojí regulatorní požadavky, kterým banky při emisích čelí. Jak poptávkunasytit? Vyvést třeba část aktiv mimo svoji rozvahu na nebankovní subjekt, auvolnit tím vlastní kapitál pro další úvěrovou expanzi. Měli-li by bankyzodpovědnost za objem emitovaných peněz, v zájmu vlastního přežití by sivše velmi pravděpodobně rozmyslely. Jenže v systému centrálníhobankovnictví zodpovědnost za objem peněz v ekonomice nemají a tím ani v podstatěmotivaci objem úvěrů kontrolovat.
S objemem dluhů a mírouzadlužení však také poroste riziko, že dluhy nebudou spláceny. Vyšší výnosspojený s vyšším rizikem však nalákal investory lačně hledajícíchv prostředí nízkých sazeb vysoké zisky. A finanční sektor pro ně vytvořilmnoho „exotických“ finančních instrumentů, a s dobrým ratingem. Konečnýinvestor sice o původních dlužnících příliš informací neměl, ale těšil se napěkné zisky. Vše do sebe zapadlo jak ozubená kolečka dobře sestaveného funkčníhosoukolí. Jenže tato adaptace na finanční podmínky vytvořené centrální bankou jenyní obžalována ze zapříčinění celé krize. Pokud o finančních inovacích budemeuvažovat jako třeba o únikových cestách z chapadel regulace, pak pro regulátoraproblémem samozřejmě jsou. Ale také vždy zároveň budou, neboť inovace budou předregulací stále o krok napřed.
Zdokonalení regulace, o nějž se nynív USA pokouší, bude tradičně jen reakcí na minulý vývoj, budoucnostpodchytit nedokáže, či jen výjimečně. Zde je jediný opravdu spolehlivý nástroj,tzv. samoregulace. Pokud subjekty ponesou plně zodpovědnost za své činy, budoučelit riziku ztrát, krachu, rizika budou hodnocena obezřetněji oproti stavu,kdy mohou být z tržních „trestů“ vykupovány za pomoci centrální banky čisprávců veřejných peněz, kdy budou tzv. „ztráty znárodněny.“ S vědomímpomoci autorit v případě problémů vzniká přirozený větší sklonk riskování. I proto jsou současné nářky ustaraných centrální bankéřů našpatné hodnocení rizik neupřímné, je to právě systém centrálního bankovnictví,který k podhodnocování rizik vede.
Koncepčním řešením by byloodstranit samotný zdroj morálního hazardu, což by vynucovalo tak rozsáhloupřeměnu finanční sféry a především odstátnění peněz, že takového kroku se zcelajistě nedočkáme. A koneckonců vývoj jde přesně opačným směrem. Vedle zmiňovanésnahy o „lepší“ regulaci uvažují centrální banky o odkupu špatných aktiv, kterév ekonomice vznikly jako produkt jejích vlastních politik. Šlo by o dalšínezdravý signál vyslaný subjektům, že ve své činnosti mohou být ještě méně opatrní,než byli doposud. Ochránce stát vše uhradí, převtělí do vyšší inflace, zahladí.Případná účast peněz daňových poplatníků bude další významnou položkou naúčtence občanům za existenci měnové regulace.
Je třeba stále připomínat, že zakrizi může hlavně a především politika americké centrální banky, FEDu. Je na tototiž neustále zapomínáno. V úpravy regulatorního rámce nelze spoléhat,dříve či později se situace bude opakovat, jen jejím zdrojem nebude třeba trh sbydlením. Prakticky veškeré slabiny měnové regulace byly odhaleny. Nadměrné měnovéexpanze, produkování cenových bublin na trzích aktiv, finančních nerovnováha, silnékorekce, morální hazard a obrovské společenské náklady těchto „úrokových“hrátek. Státní moc však i tuto krizi využije k posílení vlastní pozice.Skutečná a zdravá změna v oblasti poskytování peněz v budoucnu jistěpřijde, ale musíme si počkat na ještě hlubší krizi, na hlubokou krizi důvěry vestátní regulaci peněz.
—
Psáno pro časopis BIZ
