Ross Ulbricht, odsouzený na doživotí za provozování drogového tržiště Silk Road, poslal dovolání k Nejvyššímu soudu USA a namítá několik protiústavních skutečností ve svém trestním řízení.
Ulbricht byl odsouzen v květnu 2015 na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění za založení a provozování serveru Silk Road, na kterém probíhal mj. prodej drog a falešných dokladů. Odvolací soud letos jeho odsouzení potvrdil. Dovolání k Nejvyššímu soudu je v podstatě posledním prostředkem, který Rossu Ulbrichtovi zbývá. Teoretickými možnostmi jsou také prezidentská milost nebo obnovení případu, pokud budou známy nové skutečnosti.
U prvoinstančního soudu se Ulbricht přiznal, že Silk Road založil. Jeho obranou ale bylo, že jej neprovozoval celou dobu. Jeho přezdívkou na serveru bylo „DPR“, tedy Dread Pirate Roberts z kultovní americké pohádky Princezna nevěsta. Podstatou postavy Dreada Piráta Robertse je, že přechází z jednoho člověka na druhého, a samotní uživatelé Silk Roadu byli přesvědčeni, že dokáží určit, kdy se jednotliví Robertsové střídají ve směnách. Prvoinstanční soudkyně ale nedovolila předvolání svědka, jenž měl dosvědčit, že Ulbricht nebyl jediným DPR po celou dobu provozu Silk Roadu.
Ulbricht při odvolání namítal celou řadu vad ve svém prvoinstančním řízení, stručně je popisuje Reason. Tříčlenný panel vedený soudcem Gerardem Lynchem (to není humor) je ale zamítl. Ulbricht mj. namítal, že dostal excesivně vysoký trest. Podle federálních pravidel měl dostat trest odnětí svobody nejvýše na 30 let. Udělený trest si podle soudce Lynche zaslouží, neboť si dovolil zapochybovat o smysluplnosti války proti drogám:
„Je velmi dobře možné, že v budoucnosti dojdeme k tomu, že tato politika války proti drogám byla tragickou chybou a přijmeme jemnější tresty a účinnější metody snižování incidence a nákladů užívání drog. V této chvíli se ale demokraticky zvolení zástupci lidu rozhodli pro politiku prohibice s přísnými tresty…“
„V tomto případě je připomínka důsledků napomáhání takovým transakcím možná potřebnější, obzvláště proto, že Ulbricht tvrdil, že jeho web ve skutečnosti učinil obchod s drogami bezpečnějším, a zpochybňoval legitimitu zákonů, které porušil.“
Federální vláda přitom tvrdila, že Ulbrichtův web zabil šest lidí. Člověk by čekal, že Ulbricht má právo namítat, že právě naopak jeho systém reputace a obchodní model, kdy se koncový uživatel nemusí setkávat s pochybnými drogovými dealery v pochybných částech města, k bezpečnosti lidí přispěl. Soudce Lynch však nesouhlasí. Tu kravatu, co nosí, mu navlík soudce Lynch.
Excesivně vysoký trest byl Ulbrichtovi udělen také na základě protiústavního principu, kdy soudce přisadí k trestu činy, jež nebyly před soudem dokázány. V tomto případě prvoinstanční soudkyně Katherine Forrestová přičetla Ulbrichtovi objednání nájemných vražd. Pokud Ulbricht skutečně objednával nájemné vraždy, zaslouží si malé slitování, ale vláda nejprve musí tuto skutečnost prokázat u soudu a porota musí Ulbrichta odsoudit. V tomto řízení porota uznala Ulbrichta vinným z jiných trestných činů a nejenom mně připadá logické, že soudce pak nesmí udělovat trest podle neprokázaných trestných činů. Nicméně taková je dnes soudní praxe v USA. Minimálně soudce Gorsuch již dříve vyjádřil pochybnosti nad její ústavností.
Nyní se Ulbricht dovolává k Nejvyššímu soudu. Ten je složený z devíti soudců a pro projednání případu je zapotřebí čtyř hlasů. Ulbricht namítá několik porušení ústavy, kromě výše jmenovaných také platnost soudních povolení k prohlídce jeho notebooku nebo platnost odposlechu jeho internetové komunikace, která proběhla bez soudního povolení.
Stručný výtah Ulbrichtovy žádosti o přezkum (pdf, 186 stran) opět nabízí Reason. Ulbrichtovým advokátem je v této chvíli Kannon K. Shanmugam, bývalý asistent soudce Antonina Scalii, jehož žádosti měly v letech 2013–2017 slušnou úspěšnost 38 % na projednání před Nejvyšším soudem a jenž už několik případů u Nejvyššího soudu vyhrál.
Ulbrichtův případ je zajímavý v kombinaci s případem Carpenter v. US. Tento případ nyní Nejvyšší soud USA už projednává, před měsícem proběhlo ústní projednání. Podstatou tohoto případu je otázka, zda vláda potřebuje soudní povolení k prohlídce telefonních záznamů o pohybu uživatele.
Po přečtení čtvrtého dodatku americké ústavy byste si jistě mysleli, že soudní povolení určitě potřebuje. Avšak dosavadní praxí byla nesmyslná doktrína vyslovená v roce 1979 v případu Smith v. Maryland, jež říká, že pokud člověk dobrovolně předá svoje data třetí straně (např. telefonnímu operátorovi), nemůže rozumně očekávat ochranu svého soukromí, co se těchto odevzdaných dat týče, a proto vláda soudní povolení nepotřebuje. Někteří proto považují případ Carpenter za nejdůležitější případ ohledně práva na soukromí za poslední generaci. Podle pozorovatelů má Carpenter značnou šanci na úspěch.
Ulbrichtova internetová komunikace (metadata, nikoliv obsah) byla odposlouchávána na základě stejné doktríny artikulované ve Smithovi. Pokud uspěje Carpenter s argumentací nutnosti získat mobilní data o lokalitě pouze se soudním povolením, byl by Ulbrichtův případ ideálním doplňkem Carpenterova případu pro internetovou komunikaci.
Jak řekl Ulbricht u prvoinstančního soudu: „Pamatuji si jasně, proč jsem založil Silk Road. Měl jsem touhu… chtěl jsem lidem dát moc, aby činili rozhodnutí ve svých životech pro sebe a měli soukromí a anonymitu.“
Nejvyšší soud by měl projednat Ulbrichtův případ nejen kvůli těmto principům, ale i kvůli jasným ústavním kontroverzím, která vyplynula z Ulbrichtova stíhání a potrestání.
