Města mají na starost mateřské a základní školy. Nemusí tomu ale nutně tak být. Soukromé školy by měly mít své místo. Žáci by měli mít na výběr, kterým směrem se vydat a pracovat na tom, co jim jde a baví je.
Města jsou zřizovateli mateřských a základních škol. Střední školy poté zřizují kraje. To však neznamená, že by všechny tyto školy musely být jak přes kopírák. Osnovy určuje stát. Ten by však neměl rozhodovat o tom, co je nejlepší pro vaše dítě. Systém vzdělávání by neměl být unifikovaný, naopak by mu prospělo, kdyby byl rozmanitý a školy různorodé.
Spádovost škol je na obtíž
V cestě pro zvýšení konkurence mezi školami stojí hlavně spádovost škol. Stát nutí města, aby obecními vyhláškami stanovila spádové oblasti jednotlivých škol. Školy jsou poté velmi stejné, nemohou spolu o studenty soupeřit a nemohou se zaměřovat na určitou výuku. Liší se pak pouze svým pedagogickým sborem a úrovní vybavení budov. I přesto jsou rodiče ochotni změnit trvalé bydliště kvůli tomu, aby dítěti mohli zajistit základní školu s lepší pověstí. Obchází tak tento nesmysl. Měli bychom proto legalizovat možnost vybrat si školu svobodně. Je to zdravé a pomůže to zlepšit školský systém.
Platba na žáky by pomohla školství zlepšit
Takzvaný voucherový systém, kdy na každé dítě stát dává vybrané instituci stejný finanční příspěvek, prosazoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman. Rodiče by podle tohoto systému vybrali školu a ta by na jejich žáka dostala příspěvek. Namísto spádových škol by vznikly školy, které by spolu o žáky soutěžily. To by je tlačilo k tomu, aby zvyšovaly svoji kvalitu. Kdyby si zároveň mohli sami učitelé vytvářet osnovy (na základě jednoduchého obecného rámcového vzdělávacího programu), vznikly by jinak zaměřené školy.
Zároveň by nebyly zvýhodňovány pouze veřejné školy, ale na stejnou úroveň by se dostaly školy soukromé. Ty nyní často musí bojovat o to, aby jejich existenci ministerstvo vůbec posvětilo. Musí zároveň získat povolení rady příslušného města. A poté si samy zajistit financování ze školného nebo od nějakých sponzorů. Je chyba myslet si, že soukromé školy jsou jen takové ulejvárny pro děti zbohatlíků. Často jde o aktivity zapálených pedagogů, kteří chtějí české školství zlepšit a přináší inovace z jiných končin. Které fungují a dětem pomáhají.
Jak pomoc školství z komunální úrovně
Komunální politiku omezuje politika republiková. Města nemohou jen tak zrušit spádové oblasti, protože by je ihned vytvořily svým rozhodnutím kraje. Komunální politici však mohou vyvinout iniciativu, aby se spádovost škol zrušila. Nemusí se jen vymlouvat na to, že to není v jejich pravomoci.
Zároveň mají pravomoc nové soukromé školy posvětit. Příkladem budiž například Chrudim, kde městská rada rozhodovala o nové soukromé základní škole. Přes počáteční neochotu tuto školu povolit kvůli obavám, že by to ublížilo školám městským, se nakonec skrze koaliční tlak podařilo školu povolit. Vedení měst může být také nápomocno aktivním lidem, kteří si chtějí otevřít svoji školu, a to hlavně při jednání s ministerstvem.
Mateřské a základní školy mohou studenty vybavit užitečnými znalostmi a rozvíjet to dobré, co v nich je. Nemusí je hned „uzemnit“. Děti budou vědět, čeho chtějí v životě dosáhnout a půjdou si za tím. Tak je podpořme. Snažme se vytvořit síť různorodých kvalitních škol.
