Od 1. září 2024 byla zrušena část zákona, která v Oregonu umožňovala držet malé množství psychoaktivních látek pro vlastní potřebu pouze pod hrozbou přestupku. Dekriminalizace, kterou si v roce 2020 obyvatelé Oregonu v referendu odhlasovali, měla za cíl zmenšení sociálního stigmatu závislých jedinců, snížení úmrtí na předávkování a usnadnění cesty uživatelů k odvykací terapii.
Výsledek je však po 3,5 letech odlišný, než se předpokládalo. Úmrtí po předávkování drogami vzrostla dle údajů dostupných z Centers for Disease Control and Prevention téměř o 50 %, z 1 171 v roce 2021, kdy bylo držení drog pro osobní potřebu dekriminalizováno, na 1 683 v říjnu 2023. Podle Oregonského zdravotnického úřadu způsobily většinu úmrtí opioidy, zejména fentanyl.
Selhala v Oregonu idea dekriminalizace psychoaktivních látek? A proč je výsledek tak odlišný třeba od Portugalska, kde obdobná politika slavila úspěch a mezi lety 2001 až 2022 došlo až k 75% snížení úmrtnosti na předávkování po těžkých drogách, snížení prevalence HIV i infekční hepatitidy v zemi a mnoho závislých jedinců se dostalo k adekvátní odborné pomoci?
Napřed se vraťme o mnoho let zpátky. Oregon byl státem, který byl již dříve stran přístupu k návykovým a jiným psychoaktivním látkám oproti jiným relativně liberální. Již v roce 1973 byl prvním státem USA, který dekriminalizoval držení marihuany. A ač bylo držení byť i jen malého množství silnějších drog ještě do roku 2021 trestným činem, za který hrozilo odnětí svobody, udělované tresty byly opět v porovnání s jinými státy poměrně nízké. Oproti tomu byl ale Oregon ještě donedávna jedním ze států s nejhorší lékařskou kapacitou pro léčbu závislostí a tento zdravotně-sociální sektor zde byl významně podfinancován.
S celosvětovou společenskou změnou, která s sebou v posledních letech nese změnu pohledu na problematiku závislostí a psychických onemocnění a která liberalizovala (a místy i racionalizovala) náhled na mnohé psychoaktivní látky, pak i v Oregonu začali obyvatelé vítat cestu dekriminalizace a postupy “harm reduction“. Z trestného činu držení psychoaktivních látek pro vlastní potřebu se tak stal pouhý přestupek a uživatelé měli být místo zavírání do vězení (což může psychiku i sociální situaci leckterých závislých ještě zhoršit) směřováni do programů léčby a dalších podpůrných sociálních projektů. Tuto dekriminalizaci v referendu v roce 2020 podpořilo 58 % obyvatel.
Situaci však značně zkomplikovala pandemie covid-19, kvůli které se zdravotnictví po celém světě začalo orientovat na palčivější problémy společnosti. Léčebné programy závislostí se měly financovat z daňových výnosů z prodeje konopí a mělo jít až o 150 milionů dolarů ročně, nejen kvůli pandemii však docházelo k problematické alokaci těchto zdrojů, které dle některých zastánců dekriminalizace ani tak nebyly dostatečné, jelikož léčba závislosti je komplexní problém a často vyžaduje dlouhodobou lůžkovou péči, která je následována ještě delší péčí ambulantní. Zde je nutné znovu zmínit, že Oregon začínal ze situace obrovského podfinancování této péče. Celá záchytná síť pro závislé, která měla s odvykáním pomoci, navíc začala být budována téměř až s 18měsíčním zpožděním.
S ohledem na pandemii covid-19 je také zásadním faktorem to, že pandemie zhoršila sociální i psychickou situaci většiny obyvatel a zejména těch nejzranitelnějších. Počet osob bez domova v Portlandu, největším městě státu, vzrostl na téměř 6 300 v roce 2023, což oproti roku 2015 znamenalo 65% nárůst. Náročná sociální i psychická situace vždy koreluje s větším rizikem upadnutí jedince do nějaké formy závislosti jako psychického úniku od nastalé těžké životní situace. Nárůst počtu předávkování v Oregonu byl navíc během pandemie konzistentní s celonárodními počty.
Právě zvýšený výskyt osob bez domova v ulicích měst, které ke všemu často užívaly psychoaktivní látky běžným obyvatelům na očích, pravděpodobně obrátily veřejné mínění v neprospěch dekriminalizačního zákona. Průzkum společnosti Emerson v loňském roce zjistil, že 54 % obyvatel Oregonu věřilo, že zákon zvyšuje přítomnost bezdomovců v jejich komunitách. 64 % obyvatel Oregonu pak podpořilo zrušení dekriminalizační části zákona za zachování alespoň podpůrné zdravotně-sociální sítě pro závislé a 56 % si přálo úplné zrušení a návrat na původní politiku kriminalizace.
Dekriminalizační zákon bohužel ještě ke všemu přišel v dobu, kdy po celém světě (a nejvíce ve Spojených státech) narůstá problém opiátové krize, jelikož se od roku 2020 začal od západního pobřeží mezi závislými masivně šířit fentanyl, opiát 100× silnější než morfin, který kromě silné závislosti způsobuje ještě větší riziko úmrtí na nezamýšlené předávkování.
K dekriminalizaci je nutné dodat ještě i to, že dle zastánců kriminalizace měli policisté Oregonu poměrně málo času se adaptovat na nový přístup k závislým jedincům. Za dob kriminalizace byli zvyklí takové jedince, pokud u sebe psychoaktivní látku měli, zadržet. Po dekriminalizaci měli závislému nabídnout buď symbolickou 100dolarovou pokutu, nebo ho nasměrovat do programu léčby, k čemuž stačilo i to, aby závislý jedinec zavolal na krizovou linku ke zhodnocení svého zdravotního stavu a nechal si nabídnout možnosti léčby. Tento postup však nejen že nebyl moc využíván, a policisté měli práci značně zkomplikovanou, ale o efektivitě tohoto konkrétního postupu lze vést další diskuze. Příkladem by mohlo jít opět Portugalsko, kde v záchytné síti pomocných služeb skončilo až 90 % závislých.
João Goulão, úředník, který v Lisabonu dohlíží na systém léčby drogové závislosti, připsal úspěch Portugalska trvalé pouliční přítomnosti policistů a sociálních pracovníků, kteří spolupracují na vedení uživatelů k léčbě.
„Sociální pracovníci, které nasazujeme, jsou tam na každém kroku. Plánují schůzky, vozí na ně lidi v případě potřeby osobně, a pokud léčbu odmítnou, udělají vše pro to, aby alespoň zůstali co nejvíce v bezpečí,“ řekl.
Co ještě kromě lepší záchytné sítě pro závislé tolik liší případ Oregon od již zmíněného Portugalska?
Může být důvodné se domnívat, že i kdybychom odhlédli od důvodů, které projekt dekriminalizace zkomplikovaly (zejména již zmíněná pandemie covid-19 a rozšíření opiátu fentanylu), tak na lepší výsledek by bylo potřeba mnohem více času.
Názor, že aktuální rozhodnutí oregonského zákonodárného sboru se zdá být předčasné, sdílí v rozhovoru i Goulão.
„Především musíte být konzistentní ve svém přístupu a dát mu čas, aby přinesl výsledky,“ řekl. „Když se pustíte do něčeho tak složitého, jako je opioidová krize, nemůžete skutečně očekávat, že ze dne na den uvidíte dramatické změny.“
Goulão navíc věří, že Portugalsko bylo efektivní v nasměrování uživatelů drog k léčbě již od začátku, ale rovněž řekl, že trvalo tři až čtyři roky, než se to v datech prokázalo.
„Abyste mohli tvrdit, že něco vědecky funguje, musíte to nechat existovat, musíte sbírat data, dát to do souvislostí… Tyto věci vyžadují čas.“
Že oregonskému experimentu „nebyl poskytnut čas, který potřeboval“, sdělila novinám Politico i Tera Hurst, výkonná ředitelka Oregonské aliance Health Justice Recovery Alliance.
Od 1. září 2024 byla tedy část dekriminalizačního zákona zrušena a Oregon se vrací zpět ke kriminalizaci držení i malého množství psychoaktivních látek pro vlastní potřebu, ze které hrozí až 6 měsíců vězení. V platnosti zůstává část zákona o podpůrné terapeutické síti pro závislé, kterou by si nyní měl možnost každý kraj upravit po svém (i dle svých finančních možností) a i nadále závislé jedince namísto do vězení posílat na léčení. Zastánci kriminalizace tedy tento postup hájí, že politika „harm reduction“ zůstane do velké míry zachována. Kritici však zase oponují, že tím, že si tuto problematiku bude řešit každý kraj po svém, tak v celém státě vznikne nepřehledná situace v tom, co zadrženému jedinci potenciálně hrozí za postih a s jakou šancí se mu dostane potřebné léčby.
Na závěr je nutné dodat, že Portugalsko i Oregon jsou samozřejmě nejen kulturně odlišné země, ale i země s jiným zdravotnickým systémem a přístupem k němu. O tom, jak by projekt dekriminalizace dopadl v delším období, můžeme jen spekulovat. V tuto chvíli je však velice nešťastné, že nezdařený „případ Oregon“, který byl ovlivněn mnoha externími negativními jevy, může v budoucnu sloužit jako hlasitý argument proti liberalizaci psychoaktivních látek v jiných státech. A v prostředí kriminalizace trpí zejména závislí jedinci, kterým nemusí být poskytnuta tolik potřebná zdravotní i sociální péče, ale naopak jim může být stigmatem a trestáním za jejich chování ještě více ubližováno.
