Občan se mnohdy s nedokonalým fungováním státu setkává doslova na každém kroku. Po dočasném uvolnění po roce 1989, kdy stát v první polovině devadesátých let nezasahoval v takové míře do svobodného rozhodování jednotlivců, se, bohužel, v druhé polovině devadesátých let začíná vracet do původních kolejí intervencionistického a dirigistického zasahování do mnohých oblastí lidského života. Tato skutečnost má přinejmenším dvojí negativní dopad. První spočívá v tom, že se čím dál více rozšiřuje počet lidí, kteří se stávají zaměstnanci státu a nepřináší trvalejší hodnoty pro celou ekonomiku. Jsou placeni z daní vybraných od jiných občanů, případně i z daní vybraných od nich samotných (DPH, spotřební či jiné daně). Druhým dopadem je, že běžný občan se stává při mnohých činnostech závislý na chování státu, resp. jeho reprezentantů – úředníků. Dlouhodobě je tento systém nadměrně intervencionistického státu neufinancovatelný a vytváří chronické schodky veřejných rozpočtů. Užitek z této situace mají pouze ti, kteří rozhodují o tom do čeho a jak hluboko bude stát zasahovat a především ti, kteří rozhodují o přerozdělování peněz.
Stát a jeho reprezentanti vytváří stále spletitější a spletitější právní systém. Zákony procházejí desítkami novel. Stát mnohdy chce po občanech to, co sám není schopen plnit. Například po nedávné novele Zákona o DPH a po změnách zařazení řady služeb do základní sazby není nikdo na začátku ledna schopen podat informaci, kterých konkrétních služeb se tyto změny týkají. V zákoně a jeho přílohách jsou vyjmenovány jen základní služby a mnohé, které nejsou přesně specifikovány, tam chybí. Např. jednomu podnikateli, který provozuje informační kancelář poskytující řadu monitorujících a informačních služeb se stalo, že se obrátil s dotazem zda se změna sazby DPH týká i jím poskytovaných služeb na Finanční úřad. Tam mu bylo sděleno, že tento není informační kanceláří a že se má obrátit na Finanční ředitelství Ministerstva financí. Finanční ředitelství Ministerstva financí mu sdělilo, že oni jednotlivé služby do katalogu k jednotlivých sazbám DPH nezařazují, že tuto činnost má na starost Český statistický úřad. ČSÚ milého podnikatele odkázal na své webové stránky. Činnost, kterou tento podnikatel provozuje tam však nenašel. Obrátil se tudíž na náš institut, ale ani my jsme mu nebyli schopni přesně odpovědět, protože každý Finanční úřad si za jistých okolností může zákon vyložit rozdílně. Tento podnikatel se tak vystavuje určitému nemalému riziku. Buď vystaví faktury se stávající sazbou daně a bude sankcionován ze strany finančního úřadu, pokud ten nakonec dospěje k závěru, že sazba byla změněna. Nebo zvýší platbu za služby o zvýšení sazby DPH, a pokud stejný krok neudělají i jeho konkurenti, stane se nekonkurenceschopným a jeho zákazníci odejdou jinam. Na tomto drobném případu je vidět, že právní spletitost je již opravdu neudržitelná.
U sazeb DPH se může stát, že z důvodu rozmanitosti poskytování služeb či výroby a z důvodu časového rozlišení dodávek jsou některé firmy, které v určitých obdobích odvádí vysoké DPH a v jiných obdobích by naopak měli dostat přeplatky DPH zpět. Finanční úřady prakticky za každý den zpoždění platby DPH vypisují vysoké sankce. Na druhé straně, když oni mají vracet DPH, tak jsou v prodlení klidně i několik týdnů a přivádějí do existenčních potíží podnikatele i jeho zaměstnance. Zaměstnanci řady firem před loňskými vánocemi zůstali bez odměn, protože jejich firmy nedostaly zpět peníze, s kterými počítali.
Stát však selhává i v řadě dalších oblastí. Velmi rozšířeným nešvarem, o kterém se mnozí bojí psát, se stalo zneužívání pravomoci veřejných činitelů. Zvláště v oblasti hospodářské, kde dochází k propojování represivních složek s určitými pochybnými skupinami, které pod hrozbou zahájení trestního stíhání vytváří nátlak na podnikatele, aby platili „výpalné“, přenechávaly trhy konkurenci a přímo na bázi uměle vytvořených kauz podnikatele likvidují. A nitky vedou až na nejvyšší místa v této oblasti státní správy (třeba kauza IPB, ale i jiné).
