Pomalu se začínám bát pohybovat na internetu (mimo stránky LI :-)). Dnes jsem si přečetl další článek, plný stupidních socialistických výrazů a obratů. Tentokrát o povánočních výprodejích. V článku se jazykem Rudého práva (je to na Novinkách, takže to chápu) se zde píše o tom, jak vychytralí obchodníci v touze po zisku zrůdně zneužívají těch nejušlechtilejších lidských vlastností, jako je touha po novém DVD nebo televizi. A jak je třeba na tyto obchodníky uplést bič. Nechybí stesky, jak jsme pozadu za „vyspělou Evropou“, protože zatímco u nás musí mít prodejce pouze zboží na skladě, aby jej mohl nabízet v reklamě, v „pokrokovém“ Německu musí mít dokonce zásoby na dva dny. Zajímalo by mě, jak úředníci vědecky vypočítají „dostatečné dvoudenní zásoby“. Co když rozvášněná lůza skoupí vše během půl hodiny? Měl by obchodní dům platit pokutu?
Nehodlám se zde rozepisovat o úloze reklamy a svobodného obchodu. Uvedený incident (a mnozí jste možná s hrůzou sledovali novoroční zprávy) mne přivedl k jiné otázce. Když jsme my, liberálové, podle názoru ostatních tak přízemní materialisté, kolik členů, nebo sympatizantů LI se po Novém roce probíjelo pěstmi skrz závory obchodních center pro úžasné slevy? Kolik z nás se do krve rvalo o zboží, zlevněné o 95%? Nebo jste v tu dobu byli, jako já, s někým blízkým na procházce v přírodě? A Carrefoury byly plné lidí, kteří vyznávají „sociální spravedlnost“ (hlavně pro sebe) a „významnou úlohu státu“ (zvláště když může obchodům nařídit dvoudenní zásoby DVD v ceně sociálních dávek na pět dní)?
Je dobré si na podobných příkladech uvědomit, které názorové proudy vyznávají skutečné životní hodnoty, a které pouze ubohý konzum a substituci emocí telenovelami. Můžu si vážit lidí, kteří se snaží ušetřit a výhodně nakupovat. Pro ubožáky, kteří se, když neseženou levnou televizi, hystericky rozbrečí skoro víc, než kdyby přišli o partnera, nebo o dítě, mám však pouze pohrdání.
