fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Sňatky homosexuálů: vztah k dětem, právní nerovnost a symbolická rovina hovoří pro

0

Malý krok pro stát, velký krok pro jednotlivce. I tak můžeme vnímat návrh zákona, který v prvním čtení projedná Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Týká se až přespříliš skloňovaného stejnopohlavního manželství. Pojďme se společně podívat, proč je pro některé tolik důležité.

Jedním z důvodů takové změny může být symbolická rovina. Ačkoliv to mnohým nepřijde, tak současná úprava, tedy registrované partnerství, značně pokulhává. Již z názvu jasně vidíme podřazenost svazku. Registrujeme auto nebo ochranné známky, ale lidi? Proč je homosexuální vztah méně?

Častou odpovědí je nemožnost zplodit děti. Proč tedy mohou uzavřít manželství i bezdětné páry? Co s homosexuálními páry, které mají děti? Další typickou odpovědí je vývoj slova manželství. Český jazyk se ale vyvíjí. Pijeme limonádu, aniž by obsahovala citron, používáme telefon bez telefonování, pracujeme na počítači a nepočítáme u toho.

Méněcennost svazku vidíme i ve formě jeho uzavření. V případě manželství při sňatečném obřadu mají novomanželé dva svědky, ve formě registrovaného partnerství žádného. Sňatek uzavřete na jakékoli matrice nebo českém konzulátu v zahraničí, bohužel stejnopohlavní pár tuto možnost nemá. Musí navštívit jeden ze čtrnácti určených úřadů. Stejně tak nemá gay pár možnost využít zjednodušený postup při vstupu do manželství, typicky při ohrožení života snoubence. Pokud se ale k registračnímu úkonu přece jen dostane, tak vidíme další rozdíl. Strohý administrativní úkon neprovede starosta či jiný pověřený člen zastupitelstva, ale pouze matrikář. Symbolickou rovinu umocňuje i skutečnost, že manželství je zákonem vnímáno jako základní kámen rodinného práva, oproti tomu registrované partnerství je administrativní úkon.

Z praktického hlediska má případná změna také mnoho dopadů. Pokud zůstaneme u obřadu jako takového, tak heterosexuální páry mají ze zákona nárok na dvoudenní volno. (Nyní nevěnuji pozornost skutečnosti, zda má takovýto nárok existovat, nebo nikoliv. Věnuji se rozdílu obou svazků.) Po uzavření manželství přichází další balíček úpravy vzájemných práv. Ostatně právě to je důvodem mnoha uzavření sňatků. Manželům například vzniká automaticky nárok na společné jmění manželů. Ten do značné míru usnadňuje život manželům, kteří si nemusí navzájem udělovat plnou moc. Slyšeli jste někdy o společném jmění registrovaných partnerů? Tento fakt znamená i to, že partner na rozdíl od manžela má teoreticky menší podíl při dědění. Společné jmění manželů také zaručuje vypořádání při rozvodu, forma podílového spoluvlastnictví u partnerství tento benefit nezaručuje.

Zmiňoval jsem, že některé páry se sezdávají i kvůli využití určitého „balíčku“ vzájemné úpravy práv a povinností. Dané právní úkony se dají jednotlivě upravit i mimo jakýkoliv formální vztah, avšak není to příliš praktické. Jedním z takových úkonů je určení společného příjmení. Po registraci není možné využívat společné příjmení, ale musíte navštívit další úřad a zažádat si o následnou změnu příjmení.

Pokud vám součet mnou zmiňovaných rozdílu stále nepřijde dostatečný k tomu, aby došlo k rovnocenné právní úpravě, tak přejděme k mnohdy existenčním rozdílům, které nastanou po úmrtí partnera. Ačkoliv toto téma není příjemné, všichni jednou zemřeme. Manželé jsou v této oblasti daleko více chráněni před ztrátou příjmu partnera. Při úmrtí partnera v registrovaném partnerství nevzniká nárok na vdovecký důchod, ani nepřechází žádný nárok na dávky obecně. Tato sice přechodná situace, může vést k existenčním problémům, kdy ztrátou výrazného příjmu do domácnosti nebudete mít dostatek finančních prostředků na zaplacení nájmu a základních potřeb.

Přejděme k právům v oblasti výchovy dětí, což bývá nejvýraznější problém pro odpůrce sjednocení obou svazků. Ačkoliv v České republice vyrůstají děti i v homosexuálních párech, a to včetně případů, kdy homosexuální pár využil náhradního mateřství, tak současná právní úprava jim hází spíše klacky pod nohy. Problém vzniká od samého počátku. Přestože většina lidí souhlasí, že je lepší, aby dítě vyrůstalo u stejnopohlavního páru, než aby žilo v dětském domově, tak zákon neumožňuje ani společné osvojení dítěte z ústavu, ani možnost společně se stát pěstouny. Obdobně není možné ani přisvojit si dítě partnera.  V praxi to znamená, že gay pár se rozhodne vzít si dítě z ústavu. Oba partneři se o něj budou starat jako o vlastního, nicméně práva k němu nabude pouze jeden z nich.

Praktickým denním problémem se pak stává vyzvedávání dítěte ve školce nebo škole či účast na třídních schůzkách. Jako nerodič nemáte nárok ani na informaci o zdravotním stavu. Představte si, že jste na výletě s dítětem, o které se deset let staráte, to se při jízdě na kole zraní a musí jet do nemocnice kvůli možnému otřesu mozku, a tam vám řeknou, že nejste jeho rodič a potřebují souhlas vašeho partnera. Přijde vám to správné?

Stát se může i daleko horší situace. Váš partner utrpí smrtelný úraz, ale vy nemáte žádný nárok starat se dál o jeho dítě. Jak budete nastalou situaci řešit? Dítě půjde do ústavu, pokud nemá jiného příbuzného a vy jej rychle osvojíte? Pro mnoho rodičů je tato situace nepředstavitelná, zvlášť pokud se o dítě staráte po mnoho let.

Uvedu poslední příklad. Manželé se někdy rozvádějí, zcela přirozeně některé vztahy nevydrží po celý život. Pokud máte společného potomka, tak jeden z manželů jej dostane do péče a druhý má právo ho navštěvovat a zároveň má povinnost podílet se finančně na jeho výživě. Co ale v registrovaném partnerství? Žádná práva a povinnosti nemáte. Staráte se o dítě například do osmi let jeho věku, ale pokud se váš partner rozhodne k rozchodu a odmítne vaše návštěvy dítěte, tak nemáte nárok na jakoukoli právní záruku. Obráceně to pochopitelně platí také. Společně s partnerem se rozhodnete osvojit dítě z ústavu. Jelikož právní systém nedovoluje společné osvojení pro homosexuální pár, tak dítě osvojí pouze jeden z vás. Po několika letech váš vztah skončí a partner se odstěhuje. Vy ovšem nemáte nárok na výživné.

Po výčtu rozdílů obou svazků jsem přesvědčen, že existuje logický důvod pro zrovnoprávnění svazku manželského a registrovaného manželství. Stát si osobuje posvěcovat soukromé vztahy mezi dospělými lidmi, ale zároveň je diskriminuje na základě sexuální orientace. Domnívám se, že dokud nedojde k plnému odstátnění těchto svazků, má stát povinnost dávat všem svým obyvatelům stejná práva. Věřím, že současní poslanci dostojí svým slibům a podpoří manželství pro všechny.

Sdílej

O Autorovi

Marek Šoška je absolventem práva ve veřejné správě na PF UPOL a členem rady pro marketing a cestovní ruch města Brna.

Comments are closed.