Že stát (či EU) stanovuje standardy kvality či přikazuje, nebonaopak zakazuje uzavírat jisté smlouvy, na to už jsme si zvykli. Iregulaci cen známe, ať už ve formě regulovaného nájemného nebostanovení maximální možné ceny peněz (tedy úroku). Ale zavírat do vězení obchodníky, kteří se rozhodnou zvýšit ceny? To je už opravdu příliš…
Slovenská vláda ve středu schválila sdrobnými připomínkami novelu zákona, která umožní zavírat do vězeníobchodníky, kteří nepřiměřeně zvýší ceny v souvislosti s přijetím eura.
Návrhy změny Trestního zákona podleslovenského ministerstva spravedlnosti posiluje prvky slovenskéhoprávního řádu zaměřeného na ochranu spotřebitelů.
Ochrana spotřebitele má přitom dvě možná ekonomická zdůvodnění.První je, že spotřebitelé nejsou schopni správně odhadnout rizikaspojená se spotřebou jistého statku, i když mají k dispozici dostatekinformací. Tento směr bychom mohli označit jako paternalismus – někdoosvícený ví lépe než my, co je pro nás dobré. A tak nám to vnutí. Jistěnetřeba dlouze rozebírat nedostatky tohoto přístupu. Kromě spoustyekonomických zdůvodnění lze dodat i jedno úplně jednoduché: co je komupo tom, co dělám, mám-li dostatek informací a nepoškozuji-li svýmchováním ostatní?
Druhou možností je, že spotřebitelé nemají z důvodu informačníasymetrie dostatek informací. Tento přístup je už smysluplnější,ačkoliv také není bez problémů. Tak například samozřejmě můžemestanovit úrokový strop s odůvodněním, že tím ochráníme spotřebitele.Takový krok ovšem povede třeba k tomu, že nebonitní rizikoví klientipřijdou zcela o možnost získat legální půjčku a začnou se obracet načerný trh. Nejen, že nakonec zaplatí více, ale v důsledku ilegalityvyvolá takové jednání vedlejší škodlivé efekty. Více k tomuto ve studiiRole úroku a dopady jeho regulace na trh s úvěry.
Slovenský zákaz zvyšování cen pod pohrůžkou vězení však nepatří doani jedné kategorie. Slovenský ministr spravedlnosti jím rozšiřujeochranu spotřebitele i do dříve nevídaných oblastí. Nebo spíše dříve(před rokem 1989) vídaných, dnes už se ale s podobnými pokusy naštěstíčasto nesetkáváme. Opět by se dalo vymyslet mnoho ekonomických důvodů,proč je krok slovenské vlády nedomyšlený. Jenže jakmile se člověk pustído diskuse na této úrovni, tak se tím dostává ke cost-benefit analýze,jejíž výsledek je vždy nejistý. Navíc tím připouští principiální právovlády diktovat podnikatelům ceny za jejich zboží a služby.
A co si budeme povídat, vláda takové právo zkrátka nemá! Začnu-lipodnikat a nabízet někomu své služby, vytvářím pouze novou alternativuk těm stávajícím. Když nastavím ceny příliš vysoko, nikdo ke mně nebudechodit. Neexistuje ale jediný člověk, kterého bych svou špatnou cenovoupolitikou poškodil. Státu do toho tudíž vůbec nic není. Stejně tak kdyžse někdo rozhodne využít přechodu na eura a zvýší ceny, nebude trvatdlouho a lidé si to uvědomí. A jednoduše začnou chodit jinam!Podnikatel však toliko nabízí, nevnucuje. Mělo by tedy být jeho právemstanovit takové ceny, jaké uzná za vhodné. I když budou nevhodné.
A ještě malý dovětek: možná by opravdu krátkodobě bylo v zájmuspotřebitelů, aby se dalo Ferrari koupit za tisíc korun. Ale opravdujen krátkodobě – do doby, než by se prodalo poslední Ferrari skladem.Další by už prostě nikdo nevyráběl. Ony ty ceny tu nejsou jen tak prosrandu králíkům. Ani pro srandu Slovákům.
