Módní je v poslední době slovo dumping. A to nejen v původním slova smyslu, ale i ve spojení s „novými“ přívlastky jako sociální nebo daňový. Dumping obecně znamená, že výrobce prodává své zboží v zahraničí za nižší ceny než na domácím trhu. To je považováno za nekalou obchodní praktiku. V únoru Evropská Unie obvinila čínské producenty bot z dumpingu a navrhla postupné uvalení 19,4% cla na dovoz čínských bot a 16,8% cla na dovoz bot z Vietnamu. Dává ale dumping sám o sobě smysl? Není to jen výmluva za účelem protekcionistických opatření?
Co je to dumping
První problém nastává se samotnou definicí. Při srovnávání cen se uvažují prodejní ceny na domácím trhu, které generují firmě zisk. Není ale důvod, proč by firma nemohla v zahraničí prodávat za ceny, které generují nižší zisk než na domácím trhu.I kdyby firma prodávala za ceny, které znamenají ztrátu, je to s dumpingem i tak obtížné. Na trhu se pohybuje v každém okamžiku mnoho firem, které léta generují ztráty, a přesto fungují. Měly by být i ony nějak postiženy? Rozdíl je jen v rétorice. Je běžné, že firmy při uvádění výrobků na trh začínají s nižšími cenami, než si přejí dosahovat v budoucnu. To může vyústit i v počáteční ztrátovost. Ale přesto se to považuje za legitimní praktiku. V okamžiku, kdy to použije firma ze zahraničí, už to ale nazýváme dumpingem. Lépe řečeno, jde o jeden z typů dumpingu označovaný jako „krátkodobá predátorská strategie“. Proč se tento termín nepoužívá pro všechny firmy, které na trh vstupují s nižšími cenami? Jaký je rozdíl mezi domácí firmou uvádějící na trh nové zboží za zaváděcí ceny a zahraničním exportérem dělajícím totéž? Z ekonomického pohledu žádný, z politického značný. Druhým typem dumpingu, který už v sobě náznak logiky obsahuje, jsou proexportní subvence, kdy vlády dotují vývoz či výrobu svých výrobců, a tím jim umožňují konkurovat nižšími cenami. Právě tento důvod uvádí Evropská komise pro uvalení ochranných cel.To si ale komisař EU Peter Mandelson dost naběhl (Proč v Evropě uvalujeme cla na asijskou obuv, 8. března) Cožpak Evropská unie, respektive její členské státy, nedotují některé své výrobce? Z logiky věci tím poškozují ostatní konkurenty, například producenty v třetích zemích. Proč EU neuvalí na dotované podniky dodatečná „domácí cla“, aby vyrovnala podmínky? Protože by to bylo nesmyslné. Stejně jako je to v případě dumpingu. Pokud i tak Evropská Unie uvaluje na dovážené zboží cla z tohoto důvodu, pak jde jednoznačně o protekcionismus. Evropská Unie káže vodu, ale pije víno.
Jen hloupé ochranářství
V případě Číny navíc hraje významnou úlohu fakt, že nesplňuje MES kritéria, tedy status tržní ekonomiky. Při vyšetřování tak Evropská komise používá v souladu s opatřením Světové obchodní organizace (WTO) z roku 1994 tzv. „analogickou zemi“. Vyšetřovatel zkrátka hledá zemi (splňující MES kritéria), ve které jsou podmínky pro výrobu nejblíže zkoumané zemi. V případě Číny Evropská komise došla k závěru, že tou analogickou zemí je Brazílie. Problém je v tom, že WTO nejprve vzala dumping jako hotovou věc a pak hledala způsob jak ho prokázat. Proto došla k něčemu tak absurdnímu, jako je termín „analogická země“. Důležité je na dumpingu i to, že ho iniciují domácí výrobci (v případě EU výrobci reprezentující čtvrtinu trhu). Výrobci se konkurenci vždy bránili, brání a bránit budou. Čím více nástrojů jim vláda do rukou dá, tím hůře pro nás, spotřebitele. Ani dumping není výjimkou: jde o uměle vytvořený, politicky motivovaný termín, jehož cílem je vytvoření záminky pro ochranářství.
