Nejprve přišli se svou predikcí členové Obamova poradenského teamu Christina Romer a Jared Bernstein – viz jejich studii The Job Impact of the American Recovery and Reinvestment Plan (.pdf), jež byla zveřejněna 9. ledna 2009. Autoři vycházeli z multiplikátorů veřejných výdajů a daňových škrtů, které predikují makroekonomické modely používané americkou centrální bankou (FRB/US model) a nejmenovanou vůdčí prognostickou soukromou firmou. Zprůměrováním těchto multiplikátorů dospěli k závěru, že zvýšení vládních nákupů o 1 % HDP zvýší reálné HDP o 1,6 % oproti tomu, jak by se HDP vyvíjel jinak.
Toto pondělí upozornil Greg Mankiw na čerstvou studii New Keynesian versus Old Keynesian Government Spending Multipliers (autoři: John F. Cogan, Tobias Cwik, John B. Taylor a Volker Wielan). Autoři se rozhodli prověřit robustnost výše uvedených odhadů multiplikátoru, a proto použili alternativní makroekonomický model, a sice konkrétně novokeynesovský model dynamické stochastické všeobecné rovnováhy (DSGE), rozvinutý Frankem Smetsem a Rafaelem Wouterem (working paper z února 2007 zde; stručnou charakteristiku „nové keynesovské ekonomie“ podává Greg Mankiw anebo heslo na Wikipedii). Multiplikátory předpovídané tímto modelem jsou mnohem nižší: stimulační efekt Obamova fiskálního balíčku na HDP a zaměstnanost dosahuje jen 1/6 účinků, které uvádějí Christina Romer a Jared Bernstein.
Aby toho nebylo málo, makroekonom Menzie Chinn vzápětí odkázal na novou studii Mezinárodního měnového fondu The Case for Global Fiscal Stimulus. Autoři dotyčné studie rovněž použili novokeynesovský model dynamické stochastické všeobecné rovnováhy, a to Global Integrated Monetary and Fiscal Model (GIMF), z něhož vychází MMF. Tento model naopak predikuje výrazně silnější multiplikační efekt. Tak např. co se týče USA, autoři odhadují multiplikační efekt „veřejných investic“ na 3,9 v případě, že i ostatní státy přikročí k fiskální expanzi, resp. 2,4 za předpokladu, že USA provede fiskální expanzi izolovaně (str. 10).
Zdá se zkrátka, že jak odpůrci, tak příznivci fiskální stimulace agregátní poptávky mohou bez větších nesnází odkázat na ten či onen mainstreamový makroekonomický model, který jejich názory „potvrzuje“. V očích veřejnosti tento fakt nejspíše jen dále sníží již tak dosti pošramocenou reputaci ekonomie (a ekonomů).
[Pozn: stručný přehled základních typů makroekonomických modelů podává Wikipedie.]
