1. Lidé, kteří kriticky analyzují zatím publikované parametrynabídky Evropské komise ke vstupu ČR do EU jsou často odbýváni tvrzením„…no ano, nejsou rovnoprávné, natož výhodné, ale vstup do Unie prostěnemá alternativu. Nemůžeme být ostrůvkem v moři.“; Mohl by jste vestručnosti nastínit alternativy rozvoje národního hospodářství, pokudse občané v referendu rozhodnou do Unie nevstoupit?
Je s podivem, jak často tento argument zaznívá. Naše rozhodování ozásadních věcech by ale snad mělo být vedeno silou argumentů a našímorálkou, a nikoli tím, že státy okolo se chovají jinak. Ve 30. letechbylo správné nepřipojit se k silné vlně antisemitismu a v 50. letechbylo správné a morální postavit se hrůzám stalinismu, přestože řadaokolních států to nečinila. Připojit se k „nezdravým“ společnýmpolitikám okolních zemí znamenalo pošlapat vlastní svědomí a stát sepouhou bezcharakterní masou. Bylo správné být ostrůvkem v moři zla.Možná že by toto zlo tehdy náš ostrůvek brzy zničilo, ale výsledné zloby alespoň vyniklo oproti správnému, principiálnímu postoji, což by jejnutně oslabilo, než kdybychom jej hned zpočátku posílili splynutím sním. Evropská unie však není zlo podobné zlu stalinskému čiantisemitskému. Proto jí nemůže jít o eliminaci země, která s ní chcespolupracovat a obchodovat – chce být však ostrůvkem, kde neplatícelokontinentální úřednická regulace, která ničí podnikatelsképrostředí a vytváří nezaměstnanost. Jestli by se rozhodla mocenskýmiprostředky prosadit proti mírumilovné České republice obchodní embargo,aby „zlikvidovala“ její prosperitu, ukázalo by se, že navzdory svýmvřelým slovům ve skutečnosti je ztělesněním zla, které by ČR zasáhlobez ohledu na to, zda vstoupí, či ne. Nebylo by to ovšem takjednoduché. Česká republika stejně jako ostatní evropské země je totižčlenem řady mezinárodních institucí, včetně Světové obchodníorganizace, což s sebou nese jisté závazky. Např. není možné (s jistýmivýjimkami, jako je třeba ohrožení celého sektoru v zemi, což by ČR v EUnikdy nemohla způsobit), aby došlo k navýšení cel a byl tak znemožněnobchod mezi zeměmi. Česká republika by tak mohla odstranit všechna claa tím umožnit svým občanům kupovat laciné výrobky z EU, jako kdyby bylačlenem, a zároveň si zachovat nízkou nezaměstnanost a snadnou možnostzakládat podniky. EU by na to zvěšením cel nemohla reagovat, i kdybychtěla. Řada firem z EU by se do regulacemi nesvázané ČR, kde by např.neexistovaly daně z příjmu, stěhovala, čímž by se ještě více snižovalanezaměstnanost a firmy by tak přispívaly k růstu prosperity ČR. Tytofirmy by poté samy „v Bruselu“ lobbovaly za „vstřícný“ postoj k ČR. Být„ostrůvkem prosperity“ by proto nemuselo být vůbec špatné.
2. Ministr zemědělství Palas nás strašil, že v případě rozhodneme-lise do Unie nevstoupit hrozí nám v agrokomoditách praktickynepřekročitelné celní bariéry mezi ČR a EU. Považujete to za reálné aslučitelné s pravidly Světové obchodní organizace (WTO)?
Zvyšování cel proti výrobkům z ČR je proti úmluvám Světové obchodníorganizace, proti trendu posledního půlstoletí a proti doporučenínaprosté většiny ekonomů. Zároveň by šlo o krok proti občanům samotnéEU. I kdyby k němu přes jeho nepravděpodobnost a protiprávnost došlo,postihne relativně nepatrné množství zemědělců, zatímco všichni češtíobčané by se mohli stále těšit z laciných dovážených zemědělskýchvýrobků z celého světa. Je třeba si také položit otázku, proč bynakonec měla ČR vyvážet zemědělské výrobky, když zemědělství patří kčinnostem, které nejvíce poškozují přírodu? Čeští zemědělci by (i vtéto nejhorší variantě) vyráběli tolik, kolik si od nich budou ochotnikupovat ostatní obyvatelé ČR.
3. Zemědělský eurokomisař Fischler naznačil, že o nevstupu do Uniebychom ani neměli uvažovat, neboť potom vůle stávajících členů řešitnaše problémy „ochabne“;. Jaké problémy v hospodářském životě českéspolečnosti vidíte jako vědec – ekonom vy a v čem bychom si v jejichřešení bez eurokomisařů nedovedli poradit?
Žádná země na světě nezbohatne díky zázračnému řešení problémůúředníky. Proto i Česká republika zbohatne pouze tak, když lidé budoupracovat a vyrábět, policie bude chytat zloděje, vědci dokáží svépoznatky prosadit v praxi a studenti budou kvalitně vzděláni veškolách, tj. když lidé nebudou trávit drahocenný čas přemýšlením nadtím, jak např. vyzrát na zdravotní pojišťovnu. Každému člověku musí býtjasné, že úředníci se svými razítky nejsou zdrojem prosperity. Azatímco úředník na katastrálním úřadě může občas pomoci lidem přitvorbě prosperity, o úředníkovi v Bruselu se to říci nedá. Jestli sieurokomisaři začali myslet, že nejsou úředníky, tak se velmi mýlí. Titotvůrci evropských politik sice mohou odebrat podnikatelům částprostředků např. v Německu a postavit za ně silnici v Čechách, alečeská prosperita bude vždy stát na místních dovednostech a efektivitě,a nikoli na darech z Německa. Navíc byrokratizace společnosti, kterouEU vytváří, může snadno odvést z ekonomiky mnohem více zdrojů než jichpřinesou dotace z jiných zemí.
4. Evropské unie si vytvořila svou centrální banku. Jaké důsledkymůže mít fungování celoevropského centrálního bankovnictví na papírovémstandardu. K čemu tento systém v historii vedl a k čemu může vést vbudoucnosti?
Centralizace bankovnictví a vytvoření Evropské centrální banky je velminebezpečným procesem. Kdyby existovaly městské centrální banky, lidé bysnadno viděli, že jejich centrální bankéři se mají velmi dobře, aniž bysi vydělávali prací jako ostatní lidé. Zatímco všichni obyčejní lidémusí pracovat, aby si pak za vydělané peníze mohli něco koupit,centrální bankéři si peníze sami tisknou. Tedy bez práce mají koláče.Zatímco oni se mají dobře, ostatní lidé vidí, jak ceny všeho neustálerostou. Městští centrální bankéři by asi těžko hledali úkryt předspravedlivým hněvem jejich spoluobčanů, kteří by zřetelně viděli, jakpár lidí se má na jejich úkor dobře. Je-li centrální banka a tisícelidí v ní pracujících v Praze, lidé vidí pouze rostoucí ceny anechápou, že za to mohou miliardy papírových korun vytištěnýchcentrálními bankéři. Nechápou podstatu tohoto procesu, a proto terčemjejich hněvu už centrální bankéři nejsou. No a je-li centrální banka vBruselu, pak už jsou centrální bankéři se svými koláči bez práce takdaleko, že lidé ani nevědí, že tam nějací centrální bankéři a jejichstroje na tisk peněz jsou. Jestli jsou to právě tito úředníci, kteřímají zajistit prosperitu ČR po vstupu do EU, pak nám opravdu bez nichbude lépe, a budeme moci nasměrovat své úsilí na odstranění těch našichmístních centrálních bankéřů, aby si bez práce někdo nemohl pochutnávatna našich místních koláčích.
5. Jsou šance na jeho pokojnou změnu vyšší v relativně homogenníČeské republice nebo v konglomerátu států zvaném Evropská unie?
Příklad s centrálními bankéři ukazuje, že politická centralizace,kterou EU představuje, nám znemožní řešit naše problémy. Vstoupíme-lido EU, nikdy se totiž centrálních bankéřů nezbavíme. Bude totiž mnohemobtížnější vůbec identifikovat, v „čem je problém“, neboť všechny úřadybudou od lidí příliš daleko a české úřady budou s evropskými spjatypevnými vazbami. Škoda způsobovaná městským centrálním bankéřem jeproto snadno identifikovatelná a odstranitelná. Evropská centrálníbanka, stejně jako evropský komisař pro zemědělství, dopravu atd. budes námi stále, a nikdy se jich nezbavíme. Navíc v důsledku „celoevropskédemokracie“ o všech těchto věcech budeme stále méně rozhodovat. Vidíme,že s každou další konferencí ubývá oblastí, kde mají státy právo veta,a přibývá tedy sfér, kde rozhoduje většina (tj. kde ztrácejí vlivobčané malých zemí).
6. Smlouva o přistoupení ČR k EU bude mít prý přibližně 6 000 (šesttisíc)stránek. Jako profesionál, který se živí mimo jiné četbou aanalýzou textů, budete mezi jejím podpisem a referendem (časovýinterval se odhaduje na několik týdnů) schopen podrobit tento textkritické ekonomické analýze a na jejím základě se v referenduzodpovědně rozhodnout?
Desetitisíce stran komunitárního práva není nikdo schopen přečíst a pártisíc stran nové smlouvy na tom nic nezmění. Všechny tyto tisíce stranpředstavují nové tisíce regulací. Lidé dříve věděli, jak lze žít apodnikat, aby se člověk nedostal do rozporu se zákonem. Stačilo nekrásta splnit to, k čemu se člověk zavázal ve smlouvě. Nyní je tento názorpokládán za staromódní. Lidé nesmí dělat tisíce věcí, které nikomuneškodí, a musí dělat tisíce věcí, jejichž smysl nikdo kromě úředníkůnechápe. Úřednická zvůle poté nezná mezí, neboť je jen otázkou chvíleúřednické snahy najít nějaký prohřešek, porušení nějakého předpisu.Všichni se pak dostávají do područí úřednické moci. Na každého lze něconajít. Desetitisíce stran eurolegislativy celou věc jen zhorší. Když seEvropa vydávala před 150 lety na cestu prosperity, rušily se celézákony, aby bylo možné dovážet, vyvážet, cestovat apod. Lidem se dávalasvoboda. Dnes je tomu naopak. Píší se zákony nové. Dokud však úřednickérazítko nedokáže vyrobit stroj nebo nasytit člověka, budou tisíce stranorazítkovaných dokumentů jen cestou k vládě úředníků a chudobě.
Rozhovor vedl Milan Rokytka.
