Premiér Babiš sdělil ústy svojí ministryně financí, že se chystá zrušit stravenky. Nebo spíše stravenkový business, protože chce dále zaměstnancům zvýhodňovat část platu. Co za tím je, nevíme. Ale zamysleli jste se někdy nad absurditou stravenek?
„Podle ministryně financí Aleny Schillerové za ANO by v budoucnu mohly firmy zaměstnancům na jídlo přispívat trojím způsobem – buď by jim dál dávaly stravenky, nebo by jim nabízely zvýhodněné závodní stravování a nebo by jim přímo na účet posílaly peníze,“ informuje iRozhlas.cz.
Článek je to úsměvný, předseda Asociace provozovatelů poukázkových systémů (to asi skutečně existuje) předpovídá světovou apokalypsu. Z nepochopitelných důvodů je proti taky poslanec ODS Jan Skopeček.
Aktuálně.cz referuje o tomto výroku Víta Jáska, výkonného ředitele Unie zaměstnavatelských svazů ČR (to asi taky existuje): „Když dá firma zaměstnanci stravenky, tak mu tím vlastně každý den říká: ‚Zajdi si na oběd. Dej si přes poledne pauzu a pořádně se najez‘. Pokud bychom tento jasně účelový nástroj nahradili hotovostí, zaměstnanci by už za pár dnů vůbec nevěděli, že nějaký příspěvek na stravování dostávají, a postupně by na obědy přestávali chodit.“
No já vám nevím, ale za svůj život jsem dostával stravenky všehovšudy devět měsíců a nějak nezapomínám na to, že bych měl jíst.
E15.cz se hlásí o slovo s jinou perlou: „Například průzkum PPM Factum z roku 2018 říká, že lidé se stravenkami obědvají třikrát častěji než ti bez stravenek. A právě to je jedním z deklarovaných účelů už od samotného vzniku systému stravenek počátkem 90. let.“
Pak asi musí lidé se stravenkami obědvat třikrát denně, jiná možnost není.
Jaká je logika za stravenkami? Stravenky jsou totiž – jak se říká v korporátním argotu – zaměstnaneckým benefitem, což znamená, že se z něj neplatí zdravotní a sociální pojistné, avšak oproti jiným benefitům se z nich neplatí ani daň z příjmu, což je zvýhodňuje oproti jiným nepeněžním odměnám, kterým zákon nepřidělil tento božský status. Takže pokud chcete vědět, proč radši nedostáváte k platu jachtu nebo aspoň benzin, může za to speciální daňové zvýhodnění.
A abychom si správně rozuměli, Alena Schillerová nenavrhuje tuto nesmyslnou, nesystémovou a z hlediska státního rozpočtu dokonce zcela šílenou výjimku rušit. Kdepak, navrhuje pouze to, že vyšachuje firmy, které si – zcela logicky – na této výjimce zařídily business.
„Z hlediska daňových úlev, jimž se stravenkový benefit těší, by se nic nezměnilo – zaměstnavatel by si náklady na stravenky nadále mohl dát do nákladů a pro firmu i zaměstnance bude stravenková část výplaty stejně jako dosud osvobozena od daní a pojistného. „A už se nestane, že by vám stravenky propadly,“ dodává ministryně. Firmy, které by dál chtěly stravenky zaměstnancům poskytovat, by tak mohly činit dál,“ informuje režimní tisk, jemuž ministryně Schillerová poprvé svůj záměr intimovala.
„Zaměstnavatelé by příspěvek mohli posílat zaměstnancům formou peněz, v oddělené platbě od vlastní výplaty. Firmám by ubyla administrativa se stravenkami a náklady na provize stravenkovým firmám,“ uvedla Alena Schillerová v rozhovoru pro MF DNES.
V příkladovém scénáři stokorunové stravenky se zákon tváří, že firma uhradí 55 Kč (které jsou daňově uznatelným nákladem) a zaměstnanec dalších 45 Kč. Kdo dával pozor na základním kursu mikroekonomie a zná daňovou incidenci, asi už tuší, že je to s těmi úhradami trochu složitější.
Z hlediska státního rozpočtu tedy nejde o vůbec žádnou změnu, proto se samozřejmě nabízí otázka, proč to premiér Babiš dělá. Vzhledem k tomu, že stravenkové firmy si uložily bobříka mlčení, můžeme pouze spekulovat, zda je za tím nějaký spor mezi těmito firmami a Andrejem Babišem.
Možná už si na to málokdo pamatuje, ale existovala doba, kdy Česká republika měla vládu, která se přinejmenším tvářila, že chce provádět liberální reformy. Mnoho z toho nakonec nebylo, z důvodů, které by šly nad rámec tohoto článku. Nicméně jedním z vážných návrhů této vlády premiéra Topolánka s ministrem financí Kalouskem bylo zrušení nesmyslných stravenek.
Jelikož jsou z obou dnes aktivní glosátoři na Twitteru, nechme je říct to jejich stylem:
Mohu potvrdit. Ruku v ruce za uchování výjimek bojovali ODS, lidovci i ČSSD.
Jednou jsem kvůli stravenkám a běžnému pozdnímu příchodu Nečase rozpustil tripartitu. Jedněm jsem řekl, že jsou lháři, druhým že jsou zloději a poslal je do pr..le. Šli. Bohužel se vrátili 😩
— Mirek Topolánek (@MirekTopolanek) August 8, 2019
V té době o tom psalo mj. Aktuálně.cz nebo o dva roky dříve Týden.cz, kvůli Kalouskovým návrhům málem hrozila revoluce. Dnes se to zdá až neuvěřitelné. Jak říká první věta knihy The Go-Between: „Minulost je cizí země. Dělají tam věci jinak.“
Nicméně stravenky jsou tak populární, že jejich skutečné zrušení by se zřejmě i dnes setkalo s velkým odporem. Demonstraci na Letnou by však nakonec svolávali místo Milionu chvilek odboráři s Milošem Zemanem v čele.
Jak ukazuje srovnání OECD, Česká republika patří k zemím, které práci zdaňují nejvíce:
(Žlutou je označená daň z příjmu, šedou příspěvek zaměstnance na sociální pojištění, červenou příspěvek zaměstnavatele na sociální pojištění. Povšimněte si, že graf je bez zdravotního pojištění, které cenu práce dále zvedá, avšak porovnávat příspěvky do zdravotních systémů napříč zeměmi není tak jednoduché.)
Česká vláda by tak udělala pro prosperitu této země mnohem více, kdyby zrušila nesmyslnou výjimku na stravenky a snížila zdanění práce. Jak si můžete na grafu taktéž povšimnout, Česká republika má větší zdanění práce než kterákoliv severská země, které jsou tak zbožšťovány politiky a intelektuály, kteří většinou netuší, o čem mluví, a bojí se podívat na skutečná data. Nedostižným vzorem je aspoň zatím Belgie, kde zaměstnanec musí vydělat více než dvě eura hrubého, aby dostal jedno euro čistého. Opět připomínám, že zde není zahrnut příspěvek do zdravotního systému.
„Stravenky jsou učebnicový příklad toho, co nobelista Milton Friedman ironicky nazývá tím ze všeho nejtrvalejším – dočasný vládní program. Krátkodobé opatření ve válkou zbídačené Británii s námi je již více než 70 let. Těžko lze něco namítat proti tomu, když se soukromé společnosti domluví, že část mzdy bude vyplácena v poukázkách, za které něco půjde a něco nepůjde koupit. Kamenem úrazu jsou daňové výjimky,“ komentuje Dominik Stroukal, hlavní ekonom společnosti Roklen.
O komentář jsem poprosil také Petra Bartoně, hlavního ekonoma investiční skupiny Natland, jenž v dřívější kariéře učitele ekonomie zadal diplomovou práci s názvem Stravenky: WTF?, čímž inspiroval tento článek: „Stravenky vznikly jako rozumný nástroj v poválečné Británii, kde ještě 8 let po jejich vzniku fungoval přídělový systém a dělnictvo nemělo co jíst. Jak byl ale problém vyřešen, stravenky ztrácely na smyslu. Dnes sice přežívají, ale jejich využití je minimální, na jeden oběd můžete nezdaněně čerpat jen 15 pencí, tedy asi čtyři koruny, a na daních ušetříte přinejlepším korunu.
Na naši typickou stravenku můžete čerpat nezdaněnou i padesátikorunu a na daních ušetřit i desetkrát více, než v Británii. Pokud někdo dokáže, že bez stravenek nebudou pracovníci dostatečně jíst, pak ať se nechají v současné podobě. Největší nesmysl je však plán ministryně financí, aby se za ně kupovalo cokoli. Vláda má již nyní v ruce nástroj, pokud chce zaměstnancům dát slevu na dani. Jmenuje se Sleva na dani. (Letos 24.840,-. Proč to nezaokrouhlit na 30 a přestat si hrát na boj proti nadnárodním vykořisťujícím stravenkovým firmám?)“
