Dluhy českých měst a obcí se podle České ratingové agentury blíží 60 mld. Kč. Na každého obyvatele naší republiky tak připadá částka téměř 6000 korun. Jako každý dluh, i závazky měst a obcí se musí splácet a splatit. Pokud by tomu tak nebylo, banky by nebyly ochotny městům a obcím půjčovat finanční prostředky např. na provoz čističky odpadních vod nebo dopravního podniku či nezbytné investice do vodovodní sítě. Došlo by tak k ochromení nabídky služeb, které města a obce poskytují. Tuto situaci by zkomplikovala i emise dluhopisů potřebných k pokrytí deficitů obecních rozpočtů. Vysoké úrokové sazby by znesnadňovaly splácení těchto dluhů městy a obcemi. Navíc by jako mandatorní výdaj stále více ukrajovaly z obecních rozpočtů.
Ne všechny dluhy obcí a měst vznikly díky věrohodným a racionálním výdajům, mezi něž můžeme zahrnout všechny výše uvedené. Mnohé dluhy vznikly například budováním nákladných aquaparků, sportovních hal, s jejichž využitím, a tedy hrazením provozních nákladů mají některé zadlužené obce a města nemalé problémy. V minulosti také radní některých měst a obcí rozhodli o použití obecního majetku k ručení za úvěry poskytnuté na podnikatelské aktivity místním občanům. Mnohé z těchto projektů se však nepodařilo vůbec uskutečnit. Poskytnuté úvěry zaručené majetkem obcí a měst se kamsi poděly a města a obce musí nyní splácet závazky, které na sebe vzaly. Měli by se v těchto případech na úhradě dluhů podílet všichni obyvatelé České republiky prostřednictvím státního rozpočtu?
Vláda navrhuje oddlužit některá nejvíce zadlužená města a obce dotacemi ze státního rozpočtu. Tím však přenese ztráty způsobené špatným rozhodováním zastupitelů některých obcí a měst, popř. nesprávnou volbou obyvatel těchto obcí a měst, na ostatní obyvatele České republiky. Dává tím jednoznačně najevo, že občané měst a obcí nejsou odpovědni za svou volbu a dopustí-li se chyby nebo nekontrolují-li důsledně své zastupitele, náklady za ně ponese někdo jiný. Ten navíc z podstaty věci nemohl těmto chybným rozhodnutím zabránit. Tento postup nepovede k ničemu jinému než nezodpovědnému chování dalších zastupitelů a laxnímu chování občanů – voličů. Budou totiž hřešit na to, že jejich dluhy zaplatí někdo jiný. Takové chování se v ekonomii nazývá morální hazard.
Z tohoto důvodu by zadlužená města a obce měly své dluhy splácet ze svých pravidelných příjmů z daní a poplatků nebo rozprodejem obecního majetku. Pokud tak nebudou činit, mohou věřitelé přistoupit k exekuci obecního majetku. Tak daleko by ovšem zodpovědní zastupitelé neměli nechat události dojít, zvláště když vědí, že města a obce nemohou ze zákona vyhlásit bankrot. A v tom je možná „zakopán pes“. Kdyby v důsledku nezodpovědného chování starostů a radních visela nad obcemi a městy hrozba bankrotu, s velkou pravděpodobností by bylo o mnoho nezodpovědného chování méně, jakož i lhostejnosti a nedůslednosti ze strany občanů.
