Guvernér Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet bije na poplach. Jeho prohlášení ale dávají pramálo smyslu. Může se stát, že jsou jeho slova vytržena z kontextu, ale i tak zaslouží výrazný pohyb obočím, protože jde o závažné ekonomické nedostatky. Přitom odstranit Trichetovu noční můru je tak snadné.
Podle guvernéra tempo hospodářského růstu v eurozóně zrychluje, což s sebou zároveň přináší vyšší inflační tlaky. Není tomu tak. Vyšší hospodářský růst, který navíc měřen HDP tedy rozhodně není, inflační tlaky nepřináší. Inflace je čistě peněžní jev plynoucí z relativní měnové expanze. Jak by vůbec mohl hospodářský růst přinést nárůst cen? Co je to hospodářský růst? Znamená všeobecně efektivnější využívání vzácných zdrojů k produkci statků a služeb uspokojujících lidské potřeby (i z této definice vidíme, proč HDP nemůžeme považovat za měřítko hospodářského růstu). To znamená, že se stejnými zdroji umíme vyrobit více statků. Pokud k tomuto jevu v ekonomice dochází všeobecně, a pouze tehdy můžeme mluvit o hospodářském růstu, pak je tato tendence doprovázena jiným všeobecným jevem. Poklesem cen. Hospodářský růst tedy provází naprosto opačná tendence. Protože jsou ale směnné vztahy vyjádřeny v nekrytých penězích a jejich množství je neustále zvyšováno, provází moderní ekonomiky tendence k neustálému nárůstu cen. Pokud tedy centrální banka chce bojovat s inflací, měla by zrušit sama sebe. Mimochodem, pan Trichet si nevšiml, že růst HDP v eurozóně v posledním čtvrtletí naopak zpomalil, takže mluvit o zrychlujícm se tempu lze asi stěží.
Trichet dodal, že inflační riziko stouplo, neboť ropa od počátku loňského roku podražila o 42%. S čím to ale chce centrální banka vlastně bojovat? Nárůstu cen ropy nezabránila, k tomu reálně došlo kvůli přesunu v relativní poptávce k ropě. Cena správně odrazila vyšší vzácnost této suroviny. Centrální banka chce zkrátka zasahovat do procesu, který signalizuje relativní vzácnost zdrojů a umožňuje jejich efektivní alokaci. Pokud ale vzroste jedna cena, jak můžeme mluvit o inflaci? Zřejmě proto, že si centrální banka myslí, že se tento ojedinělý nárůst “přelije” do ostatních cen. To je ale možné jen v případě, že dochází k permanentnímu nárůstu peněz v oběhu. Pokud by k němu nedocházelo, došlo by ke snížení výnosů faktorů v rámci ekonomiky odrážející nárůst vzácnosti a nikoli k nárůstu cen. Trichet zkrátka jen reaguje na svoje předchozí zvýšení růstu peněžní zásoby. Činnost centrálních bankéřů připomíná psa honícího se za svým ocasem. Akorát ho nikdy nechytí, dokud nepochopí, že ho sami uvádějí do pohybu.
Nejsmutnější je ale asi fakt, že centrální banka se tváří jako instituce, která do ekonomiky neintervenuje. Její intervence jsou přitom přinejmenším stejně zhoubné jako jiné státní intervence. Měli bychom to vědět.
