Když máš kapsy prázdné,
když máš potíže,
tak napiš texty krásné,
pro které platí že…
…kdo bude je chtít použít,
klidně i změněné,
může leda toužit,
neboť jsou vlastněné!
Tak teď nevím, jestli taky nebudu zažalován za to, že jsem porušil autorský zákon a zneužil Svěrákovu píseň k „reklamním“ účelům. Stejně, jako se to stalo firmě Bauhaus, která musí Zdeňkovi Svěrákovi zaplatit 200 tisíc korun jako náhradu škod vzniklých neoprávněným používáním sloganu na plakátech (!) ve znění „upeč…třeba zeď“. Kdyby použili v televizní reklamě část jeho písně ve své hudební podobě, tak bych ještě dokázal pochopit, že se proti takovému jednání zástupci Zdeňka Svěráka ohradí. Ale kvůli třem podobným slovům?!
Samozřejmě si nemyslím, že tento incident vyvolal samotný pan Svěrák. Jemu to může být v podstatě jedno. Za tím bude zřejmě stát jeho vydavatelství. Ale ani na ně se nehněvám. Oni pouze využívají všech svých zákonných práv. Chyba je samozřejmě na straně států, které do svých knih zákonů zanesly právo na intelektuální vlastnictví. Intelektuální vlastnictví, protože v sobě obsahuje slovo vlastnictví, evokuje často i u liberálů pocit, že je konceptem veskrze správným a nutným. Že stejně jako ono „obyčejné“ vlastnictví řeší jakýsi problém vzácnosti – v tomto případě problém vzácnosti myšlenek. Jenže jsou myšlenky vzácné?
Zatímco potřeba vlastnictví hmotných věcí vzniká nutně okamžitě poté, co opustíme předpoklad Rajské zahrady a připustíme existenci více lidí v podmínkách vzácnosti, obdobná potřeba vlastnictví nehmotných věcí jako nutnost mírového řešení sporů nevzniká. Když totiž Robinson vymyslel hrábě, které používal k úpravě své zahrady, ani jej nenapadlo, aby vyhrožoval Pátkovi, že jej ztrestá, kdyby si Pátek sám ze svého dřeva vyrobil podobné hrábě k úpravě svého pozemku. Ani Pátka ve snu nenapadlo, aby Robinsona považoval za zločince, když jej slyšel prozpěvovat si svou oblíbenou divošskou píseň o výhodách autarkie „Já skvělý Pátek, sám si vařím, sám si peru…“. Nevznikal totiž žádný problém sporu o vzácný zdroj. Robinson měl stále své hrábě (i když si i Pátek vyrobil své hrábě) a Pátkovi nikdo nebránil zpívat si svou píseň, kolikrát jen se mu zachtělo (Přestože si ji prozpěvoval i Robinson.).
Takto komentuje vzácnost nehmotných věcí Josef Šíma ve svém textu Intelektuální vlastnictví – Základ tržního řádu, nebo rafinovaná státní regulace?, který stojí určitě celý za přečtení. Je v něm totiž popsán vznik institutu intelektuálního vlastnictví a vysvětleno, proč intelektuální vlastnictví není tak důležité, příznivé a nezbytné pro lidskou společnost, jako vlastnictví hmotných věcí.
Je samozřejmě otázkou, jak by se lidé-vynálezci vypořádali s neexistencí intelektuálního vlastnictví. V mnoha případech se však již dnes autoři vzdávají vlastnických práv na svá nehmotná díla. Ať už to jsou programátoři a tvůrci programů schopných konkurovat komerčním projektům, jako například Gimp (náhrada za Adobe Photoshop), Open Office (náhrada za Microsoft Office), Inkscape (náhrada za Adobe Illustrator). Nebo například muzikanti – mnozí si vydělávají živým hraním a své nahrávky buď rozdávají (či prodávají za cenu média) nebo nechávají volně ke stažení na internetu. Jedním z nich je například i všem známý Jaromír Nohavica, který během loňských pražských koncertů nahrál výběr doteď nevydaných písní a umístil je na své webové stránky.
Tito lidé to ve většině případů nedělají proto, že by snad chápali ekonomické souvislosti intelektuálního vlastnictví, nebo že by jim jejich láska k lidem nedovolovala na produktech své mysli vydělávat. Velmi často lze totiž náklady spojené se samotnou myšlenkou zahrnout do ceny opravdu vzácných – vlastněných – statků. V případě hudebníků je to při již zmíněných živých koncertech, programátoři se mohou živit poskytováním technické pomoci. A výtvory jejich mysli jim pak slouží jako velmi dobré reklamní produkty. Čím více lidí si stáhne nové album z internetu, tím větší je šance, že se jim hudba zalíbí a přijdou na koncert. A čím více lidí si stáhne program, tím větší je šance, že někteří z nich budou chtít s programem pomoci, nebo ho budou chtít zapojit do svého firemního systému.
Existují jistě oblasti, kde si můžeme svět bez patentů představit těžko – například při vývoji a výrobě léků. Ale i zde existují způsoby, jak zajistit firmám vyvíjejícím nové léky pokrytí jejich nákladů. Kupříkladu formou smlouvy o budoucím odběru určitého množství léků. Téma léků se již probíralo na diskusním fóru. A stejně tak se tam již dlouze debatovalo o GNU (tedy svobodném software).
