V Polsku vyměřil soud časopisu „Nie“ pokutu v přepočtu 900 000 Kč (vč. soudních výloh) za zveřejnění karikatury Ježíše. U našich severních sousedů je tzv. urážka náboženství trestním činem, za který může pachatel dostat až dvouletý trest odnětí svobody. Tento přístup ke svobodě slova je zarážející a měl by pro nás být odstrašujícím příkladem.
Spousta z nás kroutí hlavou nad tím, když se doslechne o krutých trestech pro rouhače žijící v muslimských zemích. O to smutnější je, pokud se stejná věc děje hned u našich sousedů.
Většina z nás cítí, že není správné, aby stát ve svém trestním zákoníku označil za trestný čin vyřčená nebo napsaná slova či nakreslené obrázky, a to ani v případě, kdy je uráženo nějaké náboženství. Činy definované v trestním zákoníku jsou ty, které stát označuje za ty společensky nejnebezpečnější a nejzávažnější. Připadá vám pro společnost nebezpečné, pokud si někdo udělá srandu z Ježíše či Alláha?
Trestní vs. civilní žaloba
Lidé by samozřejmě měli mít právo beztrestně urážet koho chtějí. Bohy, prezidenty, příslušníky menšin, lidi jiné rasy… Stát by je neměl za jejich slova trestat. Pokud bude někdo cítit, že mu vznikla za vyřčená slova majetková či nemajetková újma, má podat civilní žalobu, ve které údajnou újmu dokáže. Pokud bych byla polský občan a někdo by zesměšňoval Ježíše, bylo by mi to, ačkoliv jsem křesťanka, úplně jedno. Nijak by se mě to nedotklo a proto bych ani nechtěla, aby stát samovolně stíhal někoho, kdo se takového zesměšnění dopustí. Věřím tomu, že by se však našel nějaký jiný křesťan, kterého by se to dotklo. Ten ať to tedy sám prokáže u soudu. Je potřeba, aby k nějaké újmě reálně došlo, a ne to, že stát ustanoví některá vyjádření za trestná bez ohledu na jejich reálný dopad.
Trest za hanobení premiéra?
Je to totiž dost nebezpečné, když stát začne určovat, která vyjádření jsou trestná. Náš trestní zákoník sice nezná urážku náboženství, ale za hanobení skupiny osob pro jejich vyznání můžete dostat až 2 roky vězení. Pokud by k tomu došlo tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí či jiným účinným způsobem, mohou to být dokonce až 3 roky. Jedná se o paragraf 355. To samé platí pro hanobení skupiny osob pro jejich rasu, etnickou příslušnost, národnost či politické vyznání nebo přímo hanobení rasy, národa atd.
A proč je tento nástroj v rukou státu, přesněji řečeno v rukou zákonodárců, tak nebezpečný? Protože si tam mohou napsat cokoli. Dnes je trestné hanobení rasy či národa, zítra může být trestné hanobení premiéra, vlády či prezidenta. Ostatně tyto snahy tu už byly. Člověk by se neměl obávat toho, že za to, co řekne, skončí ve vězení. Navíc hranice toho, kdy se nejedná o hanobení a kdy už ano, je velmi nejasná a pod tento výraz se může schovat cokoli, např. i oprávněná kritika.
Svoboda slova by měla být absolutní. Stát by měl garantovat, že žádná vyjádření nemohou být trestná.
Pozor však na jednu věc. Se svobodou slova nemá nic společného vyjadřování se v soukromém prostoru, a to ani v tom virtuálním. Pokud se majitel nějaké nemovitosti či sociální sítě rozhodne, že v jeho prostoru nestrpí hanobení určené skupiny lidí, má na to plné právo a nikdo se nemůže odvolávat na porušování svobody slova. Tu nám musí garantovat pouze stát ve veřejném prostoru.
