V posledních dnech jsme byli svědky několika událostí, které by mohly být předzvěstí cílených útoků na svobodu a identitu osob. Např. na konci minulého týdne jsme si mohli přečíst, že bruselští úředníci Evropské unie se chystají připravit opatření, které by umožňovalo nějaké blíže nespecifikované instituci monitorovat (spíše ale odposlouchávat) údajně jen pro potřeby represivních složek, veškeré hovory ať už z pevných či mobilních telekomunikačních prostředků. „Odposlouchávat“ chtějí i z internetu a dokonce i textové zprávy odesílané z mobilních telefonů či počítačů. Vše by měl umožnit „zákon“, který připravuje pro země EU řada pomazaných byrokratických hlav z Bruselu. Vše by mělo sloužit hlavně pro potřeby policie. Ponecháme-li stranou, že i v policii pracují lidé, kteří jsou, byť bych připustil, v menším měřítku korumpovatelní, může přesto nastat boj o velmi choulostivá data a informace. Ty mohou sloužit např. pro potřeby konkurence třeba v oblasti byznysu, mohou být zdrojem pro vydírání. V každém případě je to dobré obchodní zboží. Prakticky žádné opatření na světě zatím nedokázalo stoprocentně zabránit tomu, aby tyto údaje neunikly do nepovolaných rukou, aby byly nezneužitelné. Naposledy se o tom mohli přesvědčit klienti jedné z velkých pojišťoven v České republice.
Nemysleme si a nebuďme naivní, že obdobná situace s „odposlechem“ nenastává již dnes. Mnozí právníci běžně hovoří o tom, že i u nás některé státní instituce odposlouchávají a monitorují hovory aniž by k tomu měly povolení soudu. Sem tam proskočí údaje o konkrétních případech. Zcela jinou dimenzi by by tato činnost získala, pokud by byla „povolena“ zákonem. Za velmi lukrativní se tak jeví vymyšlení a výroba systému, který by spolehlivě a stoprocentně bránil odposlechu. Možná i proto vznikají v Bruselu podobné úvahy o odposlechu. Pak by se totiž zvýšila prodejnost a cena takového „antiodposlechového“ zařízení. Jinými slovy jsme svědky jednoho z dalších útoků evropských byrokratů na osobní svobodu a identitu.
Jiným takovým útokem na lidskou důstojnost bylo Havlovo rozhodnutí o udělení jedné z mnoha nepochopitelných milostí. Tento jeho čin, kdy podle sdělovacích prostředků udělil milost člověku, který v podnapilém stavu způsobil automobilovou nehodu, při níž zahynul otec s dítětem, je za hranicí normálního chápání. Lze ho spíš chápat za rozhodnutí člověka podivné mysli, který si zřejmě potřebuje dokazovat svou neomezenou pravomoc v této oblasti. Naskýtá se ovšem i jiné vysvětlení, které by spíš bylo příběhem ze zemí kde jsou u moci autokratičtí vládcové (zatím to neplatí pro ČR). U takovýchto vládců jsou podobná rozhodnutí spojována s penězi a korupcí. Ne nadarmo se o autorech takových rozhodnutí říká, že je „blbý nebo zaplacený“. A ono může platit obojí najednou.
Dalším tématem uplynulých dní bylo působení zahraničního kapitálu v České republice. Údajně dochází k zneužití až k zotročování českých zaměstnanců. Je třeba připomenout, že odbory i socialisté ve vládě sklízí to, co sami zaseli. Zahraniční investice bývají pro ekonomiku povětšinou přínosem. Z dlouhodobého hlediska se ovšem nevyplácí, když jsou jim vytvářeny nadstandardně lepší podmínky na úkor ať už domácích podnikatelských subjektů či podnikatelských subjektů, které k nám přišly dříve, aniž by měly významné výhody a úlevy. Tímto se vytváří neparametrické a nesystémové prostředí. Zvýhodňují se jednotlivé subjekty v konkurenčním boji, což se nemusí, jak je vidět, vyplatit. Socialisté by se tak měli raději snažit o vytvoření lepších podmínek pro podnikání pro všechny subjekty, které u nás působí než jen pro jimi vybrané. I takovýto výběr, tak jako v případě udělení milosti prezidentem, může za jistých okolností zavánět korupčními aspekty.
