Když v roce 2001 Mezinárodní olympijský výbor přidělil pořádáníolympijských her Číně, mnozí tím byli značně pobouřeni. Kriticipoukazovali na autoritativní charakter tamějšího režimu a pokračujícíporušování lidských práv (namátkou: okleštěná svoboda projevu ashromažďování, masivní vyvlastňování pozemků a domů čínských obyvatel,neexistence nezávislého soudnictví a podobně).
Představitelé MOV se hájili tím, že olympiáda v Číně bude naopakpodnětem k tomu, aby Čína pod tlakem světového veřejného mínění ochranuzákladních práv občanů posílila. Co se týče formálních garancí, určitýpokrok nepochybně nastal. Čína totiž v roce 2004 přijala dodatky kÚstavě, díky nimž se například dnes v článku 33 dočteme, že stát,,respektuje a chrání lidská práva“. Pamětníkům asi není nutnozdůrazňovat, že sebelépe znějící ,,papírové“ záruky ještě nemusejízajistit dodržování těchto práv v praxi.
Právo? Žádný problém
Kritici rozhodnutí MOV nyní získali do ruky další argument. VŽenevě sídlící nezisková organizace COHRE (Centre on Housing Rights andEvictions) zveřejnila studii, podle níž bylo od roku 2000 v souvislostis přípravou OH v Pekingu nuceně vystěhováno ze svých domovů přibližně1,5 milionu Číňanů. Důvodem je jednak výstavba sportovišť a souvisejícíinfrastruktury, jednak snaha čínských úřadů celkově ,,zkrášlit“ město aučinit jej ,,reprezentativnějším“ pro turisty a zahraniční investory.
Obětí těchto opatření jsou samozřejmě především nejchudšívrstvy čínských občanů. Ti totiž nemají patřičné politické kontakty, unichž by mohli hledat ,,ochranu“. Právní ochrana proti úřednímrozhodnutím o vyklizení a demolici domu je velmi slabá. Majitelům auživatelům těchto domů je navíc jen málokdy za vyvlastnění poskytnutakompenzace v takové výši, aby jim umožnila opatřit si náhradní bydleníve srovnatelné kvalitě. Životní úroveň těchto rodin se výraznězhoršuje, neboť jsou dotlačené k tomu, aby opustily dosavadní bydlištěa odstěhovaly se dále od zaměstnání, komunitních sítí, přiměřeněkvalitních škol i zdravotních zařízení. Rozhodnou-li se čínské úřady vzájmu ,,zkrášlení a modernizace“ města zlikvidovat dům, nemusejímajitelům vyplatit jeho tržní cenu. Nelze se pak divit, že domyvyvlastňují více než ochotně.
Úřad prostě narýsuje od stolu velkolepý ,,zvelebovací“ plán arealizuje jej, aniž by jej zkonzultoval s občany a lámal si hlavu sjejich vlastnickými právy.
Občané jako figurky
Masivní vyvlastňování sice bylo v Číně běžné i před rokem 2000,avšak ,,budovatelské úsilí“ vyvolané přípravou her tyto zásahy dovlastnických práv ještě více stimulovalo. Zatímco v letech 1991 až 1999se demolice a vyklízení bezprostředně týkaly asi 70 tisíc osob ročně, vsouvislosti s přípravnými akcemi na olympiádu se počet obětí více nežzdvojnásobil zhruba na 165 tisíc.
Až budeme pohodlně usazeni v křeslech sledovat výkony sportovcůna olympijských hrách, vzpomeňme si na tyto ,,vedlejší efekty“. Budižnám to poučením pro příště, že není radno přidělovat organizacipodobných megalomanských akcí zemi, v níž vládcové přistupují kobčanům, jako by šlo o figurky na šachovnici, které lze libovolněpřesunovat tam a zase zpátky.
