Po referendu o vstupu do EU se v plné síle vrátila na politickou scénu,a to i prostřednictvím odborářských protestů, tzv. reforma veřejnýchfinancí. Slovo reforma navozuje očekávání pozitivní změny, tedy sníženíberní, ale opak bude pravdou. Obecně totiž platí zákonitost, že státnírozpočet je pouze orientační, vždy deficitní a z pohledu politiků iúředníků málo objemný. Přitom ani výraz „veřejné finance“ nenívýstižný, protože ve skutečnosti se jedná o eufemismus pro „penízeodebrané občanům“. Věc nepostrádá tragikomické prvky, jako třeba návrh,aby živnostníci ve ztrátě platili paušální berň a tzv. sociální azdravotní pojištění. Autoři vychází z předpokladu, že všichni přece ví,jak podnikatelé zatajují příjmy. Ve stejné logice, by každý politik měljednou za volební období strávit např. rok ve vězení za korupci.Všichni přece ví, že politici berou úplatky.
Občanům je celý problém podáván jako odborná záležitost, ale faktemzůstává, že „veřejné finance“ neřídí ekonomové, ale věštci odhadujícíchbudoucí příjmy a výdaje (analytici již upozorňují na nereálnost odhadůbudoucího růstu HDP a zároveň probíhá na ČSÚ „přepočítávání“ minulýchdat na vyšší úroveň), kalkulanti sčítajících a odčítajících tytovybájené miliardy, kreslíři křivek a grafů, pro které jsou tužbyjednotlivců statistickými poruchami a sociální inženýři vnucujícímlidem prostřednictví výdajů nebo restriktivním zdaněním (např. naalkohol, cigarety, pohonné hmoty) dobro podle svých představ. Jenaprosto vyloučené být politikem a zároveň ekonomem. Z toho plyne, ževe vládě, parlamentu nejsou žádní ekonomové, tudíž, jak třebareferovala media v případě Jiřího Rusnoka, odtud ani nemohou odcházet.Stav „veřejných financí“ nevyřeší vládní socialistická „reforma“ ani„socialismus s kapitalistickou tváří“ prosazovaný opoziční ODS, aleradikální řez do zažitých jistot.
Rozlučme se s myšlenkou, že byrokratická kontrola zamezí zneužívání„veřejných“ prostředků. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze odstraněnímstátního přerozdělování. V první řadě se nabízí zrušení podpor vnezaměstnanosti, resp. v nečinnosti. Desítky tisíc zahraničníchpracovníků dokazují, že za přiměřenou mzdu a mimo režim omezujícíchparagrafů zákoníku práce, zákona o minimální mzdě a jiných předpisů,existuje dostatečná nabídka zaměstnání.
Zrušení sociálních dávek by ukázalo, že devět desetin lidí žádnou pomocnepotřebuje a dnes již pracuje v tzv. šedé ekonomice (např. jsoupřidavači na stavbách, prodávají na stáncích). Kdo špatně snáší riziko,mohl by dobrovolně vstoupit do skupin vzájemné pomoci nabízejícíchzajištění před nouzí, tedy to, co dnes vnucuje státní mašinérie skrzetzv. sociální pojištění všem bez rozdílu. A konečně, ponechání většíhodílu výdělku lidem by se do společnosti vrátila dobročinnost a skutečnásolidarita, ctnosti, které dnes neznáme, protože byly zničeny státem.
Dávky v nemoci je žádoucí nikoliv snížit nebo převést nazaměstnavatele, ale opět zcela odstranit. Komerční pojišťovny jiždlouho nabízí ochranu před ztrátou výdělku v důsledku nemoci. Vezdravotnictví je nutné zavést platby za hotelové služby (ubytování,strava) minimálně ve výši životních nákladů mimo nemocnici, a to provšechny bez rozdílu. Náklady na léčení obětí dopravních nehod atrestných činů musí nést viník, stejně jako ti, kdo si poškodí zdravíextrémními sporty nebo jiným hazardním jednáním.
Z faktu více než pěti miliónů klientů stavebního spoření vyplývá, žetzv. na státní podporu přispívají v podstatě ti stejní občané, kteří jinásledně inkasují, přičemž ale poskytují skvělou obživu státníbyrokracii a bankéřům. Dále ji financují chudí, neschopní spořit a„hlupáci“, kteří se nezapojili do rozdávání svých vlastních peněz.Proto nechť v zájmu spravedlnosti na státní příspěvek platí pouze ti,kteří jej chtějí inkasovat.
Dnešní důchodový systém je podvodnou sázkovou hrou, v policejnímžargonu nazývanou pyramida, a nebankrotoval pouze díky miliardám korunpřeváděných z jiných daní než je tzv. sociální pojištění. S penzistyuzavřel „dohodu“ o výplatě důchodů stát, nikoliv občané a proto přechodna nepovinné důchodové spoření musí financovat opět výhradně stát, a toz dříve nashromážděného majetku. Má jej dispozici nepřeberné množstvípočínaje podniky jako jsou ČEZ, Český Telecom, Budvar a další, přespozemky, lesy, pole, hrady, zámky, domy v centrech měst až podepozitáře muzeí naplněné věcmi, které desítky let nikdo nespatřil. Jelepší všechno prodat nebo restituovat církvím, šlechtě a dalším, nežkdyž se správa, přesněji rozkrádání státního majetku stává hlavnímcílem politické soutěže nebo se památky mají rozpadnout.
Podmínkou dosažení prosperity a blahobytu je reforma „veřejnýchfinancí“, založená na osobní odpovědnosti a ponechání výdělků občanům.Odboráři z podniků sanovanými z našich daní, státní úředníci, lékaři aučitelé, kteří měli být již dávno propuštěni nebo zaměstnáváni přímopacienty, resp. rodiči, nemohou svými demonstracemi za socialismuszměnit realitu.
