Probíhající volba prezidenta s sebou nese některé zajímavé úvahy otom, co by se stalo, pokud by nebyl žádný z kandidátů zvolen. Mohlo bydojít až k rozpadu státu?
Představme si následující situaci. Ani po několika kolech stálenení zvolen prezident republiky. Václavu Klausovi končí mandát, ČR jebez prezidenta.
Nevadí, řeknete si. Ústava na to určitě myslí! A také ano,podle čl. 66 Ústavy (“uvolní-li se úřad prezidenta republiky a novýprezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib”) přecházívětšina pravomocí prezidenta na předsedu vlády a předsedu Sněmovny (zapředpokladu, že se na tom usnese Sněmovna i Senát, ale pro jednoduchostpředpokládejme, že se usnese).
Nicméně, některé pravomoci prezidenta jsou nepřenositelné(jsou to body f) a g) článku 63 a body f) až j) článku 62). To znamená,že není-li prezident, nikdo nemůže jmenovat a povyšovat generály,jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, jmenovat prezidentaNKÚ, udělovat milosti a vetovat ani podepisovat zákony. Co je ale asinejdůležitější, nikdo nemůže vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny ado Senátu.
Některé tyto výjimky mají v současné době jistou specifickoupikantnost. V souvislosti s černým fondem na generálním štábu se můžestát, že bude třeba jmenovat nové generály. V souvislosti s kárnoužalobou na předsedkyni Nejvyššího soudu kvůli zamlčení pokutyministrovi se zase může stát, že bude třeba jmenovat nového předseduNejvyššího soudu. Nikdo ovšem tato jmenování nebude moci provést.
Dále se zřejmě zastaví legislativní proces. Nikdo sice nebudemoci zákony vetovat, ale nikdo je též nebude moci podepisovat. Přitomčlánek 51 stanoví, že “Přijaté zákony podepisuje předseda Poslaneckésněmovny, prezident republiky a předseda vlády.” Bez podpisu prezidentatak zákon nepůjde vyhlásit.
No a konečně nejzajímavější implikace. Nebude-li zvolenprezident, nikdo nemůže vyhlásit nové volby. Čili až poslancům za dvaroky doběhne mandát, Poslanecká sněmovna se zřejmě zruší. Mezitím takédoběhne mandát dvěma třetinám senátorů (třetině už letos na podzim,další třetině za dva roky). Dejme tomu, že podle volnější interpretacečlánku 33 by pravomoci Sněmovny přešly na Senát (článek hovoří orozpuštění Sněmovny, nikoli o vypršení mandátu, ale dejme tomu). To byale stejně situaci nezachránilo, protože Senát s jednou třetinou členůby byl prakticky neusnášeníschopný (třetinová přítomnost je podmínkouusnášeníschopnosti podle článku 39, takže by stačilo, aby jeden senátoronemocněl). Každopádně, po dvou letech by skončili zbývající senátoři aSenát by se mohl zrušit také. Nebyly by žádné komory Parlamentu a nikdoby nemohl volit prezidenta, který by tím pádem do obou komor nemohlvyhlašovat volby.
Kruh se uzavírá, vítejte v anarchii!
