Komise Evropské unie potvrdila dne 24.3.2004 pokutu pro společnostMicrosoft ve výši 497 miliónů eur, tedy téměř 17 miliard korun. Sankceměla být udělena za zneužívání dominantního postavení formou spojováníprogramů, což prý vede k likvidaci konkurence. Komise současněnařídila, aby do tří měsíců Microsoft přestal prodávat Windows sprogramem Media Player pro přehrávání CD disků a do čtyř měsíců musífirma zveřejnit kódy svého operačního systému, aby ostatní výrobcipočítačových programů k němu mohli nabízet vlastní produkty.Komentátoři nešetří superlativy ve stylu …komisař pro hospodářskousoutěž Mario „Super“ Monti slaví nejvýznamnější vítězství svých mnohabitev proti monopolům…., aniž se obtěžují přemýšlet, kdo opravdu škodízákazníkům. Zda ony „monopoly“ vzešlé z obliby své produkce neboúředníci, kteří zabývají jejich potíráním.
V první řadě je třeba zdůraznit, že antimonopolní politika nenízáležitostí ekonomie, ale ryzí politiky. Její první zárodek v podoběShermanova zákona se objevil ve Spojených státech roku 1890 a z tohotodračího sémě vybujelo rozsáhlé protikartelové právo včetně současnýchunijních směrnic. Přitom v době svého vzniku se antimonopolní právoneopíralo o žádnou ekonomickou teorii a až následně se budovaly, aletaké rychle hroutily myšlenkové konstrukce k jeho odůvodnění. Případyspolečností Aluminium Company of America (ALCOA), Standard Oil aAT&T, ve své době vydávané za ukázku skvělého vítězstvíantimonopolního zákonodárství, dnes ekonomové považují za mementodobové blbosti. A jak se zdá, Microsoft směřuje ke stejnému osudu.
Rozhodnutí Evropské komise, Federální obchodní komise Spojených státůnebo českého Úřadu pro hospodářskou soutěž jsou stejně arbitrální apavědecké, jako akty naší bývalé Státní plánovací komise, přikazujícífirmám vyrábět určitý druh a množství šroubků. Kořeny těchto institucívězí v přesvědčení, že produkt soukromých firem předaný „trhu“ se stáváveřejným vlastnictvím, o kterém nerozhoduje dohoda výrobce sezákazníkem, ale stát. Naše moderní doba tak zplodila „právo na koupiurčitého zboží“ prosazované právě prostřednictvím antimonopolnípolitiky a „právo na dosažení určité ceny“, které skrze dotace a clapožívají železnice, zemědělství….. Microsoft schopnostmi, pílí apředvídavostí svých zaměstnanců stvořil obrovský trh s kancelářskýmiprogramy a dnes je trestán, za něco, co by bez něj v podstatěneexistovalo. O jeho úspěchu rozhodla přízeň zákazníků, to že byl lepšínež konkurenti. Leč úspěch se neodpouští a antimonopolní zákonodárství,tak jako vždy ve své historii bude použito v boji proti konkurenci a keškodě spotřebitelů.
Komu se Windows od Microsoftu nelíbí, může použít Linux, systém Apple,sestavit si vlastní program nebo počítače hodit za hlavu a psát husímbrkem. Nic mu brání ve volbě alternativ. Nikdo ale nemá „právo nakoupi“ Windows v tom nebo onom uspořádání. Bruselští úředníci svýmrozhodnutím vlastně chtějí donutit uživatele počítačů, aby kupovaliprogramy na desetkrát, jednou přehrávač cédéček, podruhé prohlížečinternetu, potřetí elektronickou poštu atd. Když na věc přijde i autaby se dala prodávat po kouscích, zvlášť volant, kola, sedadla, motor,převodovka, zpětná zrcátka ……
Stejně nesmyslná je snaha donutit Microsoft k zpřístupnění přístupovýchkódů operačního systému. Vždyť je to výsledek jeho vlastníhotechnického vývoje dosaženého za cenu obrovských nákladů a proč by mělněkoho obdarovávat? Na jedné straně celníci na tržištích zabavují zbožíopatřené pruhy a primitivními nášivkami s argumentem, že dochází kporušení práv k duševnímu vlastnictví. Naproti tomu se Evropská komisesnaží pod hrozbou pokuty připravit softwarového lídra o část skutečnéhoduševního vlastnictví a všichni tomu tleskají. Snad bude pro Microsoftalespoň zadostiučiněním, že stohy papírů při jeho vyšetřování bylynapsány pomocí Windows.
