Za zdí: Trumpova eskalující válka proti hispánské Americe

Jak většina světa ví, Spojené státy v současné době procházejí jednou z nejdrastičtějších změn imigračních zákonů v rámci nových výkonných nařízení (executive orders) a legislativních návrhů prezidenta Donalda Trumpa. Co si však většina světa neuvědomuje, je skutečné nebezpečí, které tyto změny přinášejí, a jak hluboce ohrožují práva, bezpečnost a budoucnost milionů lidí, zejména těch z hispánských komunit.

Nejde již jen o prosazování hraničních kontrol nebo o malé postupné změny imigrační politiky, tyto reformy mají zcela odlišný, mnohem zlověstnější cíl. Od hromadných deportací po rychlé rozšiřování detenčních táborů je cílem Trumpova druhého funkčního období nakonec předefinovat, kdo je dostatečně kvalifikovaný, aby byl považován za Američana. Toto úsilí se nezaměřuje pouze na změnu imigračního práva, ale také na reformulaci toho, kdo se může stát součástí americké společnosti a kdo se může cítit jako součást Ameriky.
            Trumpova imigrační agenda pro druhé funkční období není pouhým pokračováním politiky z prvního funkčního období, nýbrž dramatickým a nebezpečným eskalováním, které využívá strach, zákony a rasovou diskriminaci k přetvoření americké identity a systematickému vyloučení hispánských komunit z plného začlenění do společnosti.

Abychom plně pochopili, jak nebezpečné jsou současné imigrační plány prezidenta Trumpa, musíme nejprve prozkoumat základní politiku, kterou nastolil během svého prvního funkčního období. Od samého začátku Trump definoval imigraci jako jednu z ústředních otázek svého prezidentství a vybudoval si politickou identitu založenou na omezení, vyloučení a strachu. Jeho první funkční období bylo poznamenáno charakteristickými politikami, které zcela přetvořily strukturu a filozofii imigračního systému USA.

Jednou z nejznámějších z těchto přijatých politik byla politika oddělení rodin z roku 2018, která byla součástí takzvaného „přístupu nulové tolerance na hranicích USA a Mexika“. Tato politika nařizovala, že všichni dospělí, kteří nelegálně překročí hranici, budou trestně stíháni, a to i ti, kteří žádají o azyl. To nakonec vedlo k tomu, že tisíce dětí byly násilně odděleny od svých rodičů, kteří byli zadrženi. Tyto děti byly umístěny do vládních detenčních center, pěstounské péče nebo jiných dočasného ubytování s cílem zajistit jejich bezpečnost a nakonec je znovu spojit s rodiči.  Ve skutečnosti však tomu tak zdaleka nebylo.

Očitá svědectví z těchto center odhalila děsivou realitu: strážci se vysmívali zadrženým, lidé byli fyzicky týráni a děti dokonce omdlévaly z nedostatku jídla a živin. Tato otřesná pravda byla široce medializována, nakonec se ukázalo, že jde o humanitární krizi. Tato politika se stala národním skandálem, když vyšlo najevo, že americká vláda ztratila přehled o 1 500 dětech poté, co je umístila do ubytoven. Poté, co se tato zpráva dostala do mezinárodních médií, se objevily další zprávy, že některé z těchto dětí padly do rukou obchodníků s lidmi. Ačkoli byla tato politika nakonec zrušena, škoda již byla napáchána a některé rodiny stále tragicky netuší, kde se jejich děti nacházejí.

Další významnou a škodlivou změnou během prvního funkčního období Trumpa bylo dramatické rozšíření oddělení Immigration and Customs Enforcement (ICE) a jeho přítomnosti a moci v USA. Jeho administrativa rozšířila programy jako 287(g), které umožňovaly místním orgánům činným v trestním řízení působit jako imigrační policie v rámci programu. Programy tohoto typu narostly během jeho prvního funkčního období o ohromujících 260 %, čímž se každodenní interakce s policií staly potenciální cestou k deportačnímu řízení. Spolu s tím se během jediného roku zvýšil počet razií ICE na pracovištích o 60 %, které se zaměřovaly na masy pracovníků bez dokladů a šířily strach v komunitách.

Tato politická opatření nebyla jen změnami zákonů, byla formována hluboce zakořeněnou rasově motivovanou ideologií, kterou Trump od samého začátku alarmujícím způsobem dával najevo. V roce 2015, ještě před zahájením své kampaně, Trump tweetoval: „Hranice jsou dokořán otevřené kartelům a teroristům.“ I během oznámení své kandidatury pronesl nechvalně známou větu: „Když Mexiko posílá své lidi, neposílá ty nejlepší. Neposílají vás. Neposílají vás. Posílají lidi, kteří mají spoustu problémů, a ty problémy si s sebou přinášejí. Přinášejí drogy. Přinášejí zločin. Jsou to znásilňovači.“ Tato rétorika během jeho kampaně neutichla ani nezeslábla, naopak se ještě zintenzivnila. Tento jazyk a politika neustále vykreslovaly imigranty, zejména Latinoameričany, jako zločince a hrozbu pro americký lid.

Tyto a mnoho dalších imigračních opatření z Trumpova prvního funkčního období nebyly ojedinělými činy, ale spíše ideologickým základem pro mnohem více. Tato rétorika a politika se staly základem jeho vize pro druhé funkční období, která přesahuje vše, co jsme dosud viděli. Je to základ pro agresivní a trvalé přetvoření toho, kdo podle něj patří do této země, a co je ještě důležitější, kdo ne.

Taktiky, které jsme viděli během Trumpova prvního funkčního období, včetně rozdělování rodin, razií a hromadných zatýkání, byly pouze začátkem. Ve druhém funkčním období se tyto strategie nejen vrací, ale rozšiřují se a stávají se trvalou součástí amerického života. Už nejde jen o kontrolu hranic, jde o zásadní redefinici toho, kdo se může stát Američanem.

Ještě před nástupem do úřadu definoval Trump svou kampaň slibem největší deportační operace v historii USA. Během několika hodin po nástupu do úřadu vyhlásil na hranicích USA s Mexikem stav nouze a označil jej za „invazi“. Tím nejen nastavil mrazivý tón pro následující čtyři roky, ale také explicitně formuloval svou imigrační politiku jako vyhlášení války imigrantům.

Od tohoto okamžiku prezident Trump téměř okamžitě zahájil své snahy o masové deportace. Nejprve Trump znovu otevřel a agresivně rozšířil detenční centra, včetně přebudovaných vojenských základen, a podepsal smlouvy v hodnotě několika miliard dolarů se soukromými vězeňskými společnostmi, čímž se pokusil zdvojnásobit kapacitu systému. Kromě rozpočtu ve výši 170 miliard dolarů získal ICE dalších 45 miliard dolarů na výstavbu těchto detenčních center,  čímž se stal nejlépe financovanou bezpečnostní agenturou federální vlády, což jasně ukazuje, kde leží skutečné priority této administrativy.

Ale tato agenda nekončí na hranicích, zasahuje až do srdce amerických komunit. Trumpovy plány se zaměřují také na imigranty, kteří již žijí v USA, zejména na jejich děti. Trump se neustále snaží zrušit občanství získané narozením a odepřít občanství dětem nelegálních imigrantů a osobám s dočasným vízem. Pokud by tento nový zákon vstoupil v platnost, tisíce dětí narozených v USA by se staly nelegálními imigranty, přitom nikdy nepoznaly jinou zemi a Ameriku považují za svůj domov. Nejedná se pouze o právní změnu, ale o nepopiratelný příklad pokusu definovat, kdo je považován za Američana, a to s cílem postihnout osoby jiné etnické příslušnosti.

Nejen to, přímému útoku čelí i legální imigrace. Trumpovy nové a zvýšené poplatky za širokou škálu imigračních služeb, včetně žádostí o azyl (které byly dříve bezplatné), pracovních povolení, víz pro neimigranty a dočasného ochranného statusu, vytvářejí nepřekonatelné překážky. Tyto změny nejenže výslovně vylučují imigranty z dělnické třídy, ale také zpřístupňují legální imigraci pouze těm, kteří si ji mohou dovolit, což v konečném důsledku upevňuje třídní vizi toho, kdo si zaslouží být považován za Američana.

Kromě toho, že Trump ztížil a zkomplikoval legální imigraci, také zásadně změnil způsob, jakým jsou imigrační zákony a postupy uplatňovány. Díky novému procesu „zrychleného vyhoštění“ může Department of Homeland Security nyní zadržet a deportovat osoby obviněné z nelegálního vstupu do USA nebo osoby, které nejsou schopny prokázat dvouletý nepřetržitý pobyt, a to v alarmujícím zrychleném časovém harmonogramu. V praxi tento zkrácený časový rámec lidem téměř neumožňuje najít si obhajobu nebo se dokonce dostat před soudce, což vede k nárůstu nespravedlivých a nezákonných deportací.

Aby všechny tyto změny prosadil, militarizoval Trump ještě více imigrační kontroly. Začal využívat kalifornskou Národní gardu k zásahům v oblastech, kde dochází k silným protestům, a nařídil jí, aby pomáhala ICE při dopadání uprchlíků, transportu migrantů a střežení detenčních center. Ačkoli soud původně shledal tento postup nezákonným, jeho rozhodnutí bylo zablokováno a Trump pokračuje v nasazování dalších vojáků. Zároveň Trump zvrátil dlouhodobou praxi a nyní aktivně vybízí ICE k zatýkání na „citlivých“ místech, jako jsou školy, kostely, nemocnice a soudy, čímž účinně odstraňuje posledních několik útočišť, kde se imigranti mohli cítit v bezpečí. Nejedná se pouze o politiku, ale o útok na lidskou důstojnost a komunitu.

 Při pohledu na obě funkční období je mrazivě jasné, že Trumpovo první funkční období bylo pouze základem. Tyto čtyři roky byly poznamenány chaosem, neúnavnými soudními spory a obrazy neomluvitelných krutostí, které šokovaly národ, včetně rozsáhlých razií ICE, traumatizujících rozdělování rodin a děsivých obrazů dětí v klecích. První funkční období nám přesně ukázalo, jak daleko je schopen posunout hranice zákona a jak je země schopna absorbovat a normalizovat i ty nejvíce šokující důsledky. Ale druhé funkční období je jiné. To, co bylo kdysi experimentem, se nyní stalo součástí našeho systému. Tato politika není jen dočasná, je navržena tak, aby byla trvale zakotvena v americkém právu, aby přežila jakoukoli budoucí vládu a upevnila jeho vizi.

Nejde však jen o prosazování práva. Jde o systematické vyloučení. Je to ještě hlubší a zákeřnější pokus definovat, kdo může být Američanem. A žádná jiná skupina nepociťuje tuto pravdu tak hluboce a bolestivě jako hispánské komunity. Tyto nové politiky nejsou jen právními manévry, jsou to živé reality neustálého strachu, rozdělování rodin a rozvracení celých čtvrtí.

A pro imigranty, jako jsem já, to nejsou jen titulky v novinách nebo debaty, není to jen politika. Je to osobní.

Když mi byly pouhé tři roky, moje svobodná matka přivedla mě a mou sestru z Ekvádoru a opustila vše a všechny, které jsme znali. Pro nás příchod do Ameriky znamenal více příležitostí, lepší budoucnost. Znamenal nový pocit svobody, o kterém jsme věřili, že v naší zemi nikdy nezažijeme.

Když jsem vyrůstala, byla jsem hrdá na to, že jsem imigrantka, a svůj příběh jsem vyprávěla každému, kdo mě poslouchal. V tom věku jsem si neuvědomovala, jak hluboce mě tato část mé identity v průběhu času ovlivní. Jako imigrantka první generace jsem sledovala, jak moje matka pracuje tvrději než kdokoli jiný, koho jsem znala, neúnavně studuje, aby získala magisterský titul, pracuje v zaměstnáních, kde vydělává zlomek toho, co by si zasloužila, jen proto, že je hispánská žena, a to vše, zatímco statečně vychovává dvě dcery sama v cizí zemi. Téměř deset let jsme byly legálními rezidentkami. Platili jsme daně jako všichni ostatní, často dokonce víc než občané. Ale i tak jsme neměli nárok na stejnou ochranu ani bezpečnost, neměli jsme nárok na stejný klid.

Když Trump poprvé kandidoval na prezidenta, věděli jsme, že se situace může zhoršit. Tragicky se budoucnost, kterou jsme si tehdy představovali a které jsme se obávali, stala naší realitou. Živě si pamatuji, jak mi bylo devět let, seděla jsem v autě a pomáhala matce s přípravou na zkoušku na občanství, dbala jsem na to, aby mluvila „dostatečně americky“, a obě jsme se modlily, aby prošla, abychom už nemusely žít ve strachu. Po osmi dlouhých, úzkostných letech života v USA se jí to podařilo. Staly jsme se občankami. Opravdu jsme věřily, že neustálý strach, který jsme pociťovaly, konečně skončí.

Ale neskončil.

Protože i teď je ten tíživý strach stále přítomen, každý den. Trumpovy nové imigrační plány se nezaměřují pouze na lidi bez dokladů, ale postihují všechny Hispánce. Razie ICE se již neomezují na pohraniční města nebo pracoviště. Probíhají nyní i na místech, která byla kdysi považována za bezpečná, jako jsou školy, kostely, nemocnice, dokonce i na mém vlastním univerzitním kampusu. I na místě, kde bych se měla cítit v bezpečí, mi rektor univerzity připomíná, abych měla u sebe průkaz totožnosti, abychom se nestali dalšími hlavními zprávami „Hispánští občané zadrženi za to, že neměli průkaz totožnosti“, zastaveni a vyslýcháni jen proto, že „vypadáme jako nelegální imigranti“. Ani s občanstvím nejsem zbavena tohoto neustálého strachu. Jako všichni ostatní v mé komunitě.

Když lidé diskutují a debatují o těchto otázkách a odmítají je jako „jen zákony nebo politiku“, často si představuji, jaké by to bylo být na jejich místě, mít takové privilegium. Představuji si, jaké by to bylo, probouzet se každý den s pocitem skutečné bezpečnosti, s vědomím, že nehrozí žádné riziko rasové profilace nebo že se nedozvíte zdrcující zprávu o deportaci někoho, koho znáte a milujete. Představuji si, jaké by to bylo nikdy nezažít pocit nejistoty ve vlastní zemi, i když jsem udělala všechno „správně“.

Tyto nové návrhy v oblasti imigrace nejsou jen změnami politiky, jsou jasným a brutálním vzkazem. Jsou nepopiratelným vzkazem všem imigrantům, kteří nejsou bílí, že bez ohledu na to, jak dlouho zde žijeme, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme přispěli společnosti, bez ohledu na to, jak „američtí“ se snažíme být, nikdy sem nebudeme skutečně patřit.

A právě tato zpráva, toto hluboce zakořeněné systémové vyloučení, činí tento nový termín nebezpečnějším než cokoli, co americká historie dosud zažila.