„Když se podívám na nesmírný počet předpisů, které máme my, jednotlivé státy, ve svých národních státech, které jsme nezrušili, ale vesele na to přiklopili ještě implementace různých evropských směrnic, a když jsme je implementovali, tak jsme k tomu zase ještě přidali nějaké vlastní předpisy, a pak se divíme, že evropský občan je někdy z té Evropské unie naštván. To není tak, že by ta veliká myšlenka spojené Evropy byla cizá, ale její realizace – to je odpudivé. Ta přemíra předpisů, přemíra byrokratizace, vzdálenost ve skutečnosti rozhodujících instancí občanovi, to vede k odcizení … Musíme si uvědomit, že toto nebezpečí je a já jsem přesvědčen o tom, že je na nás, abychom Evropskou unii zachránili, abychom ji udělali podstatnější, přijatelnější pro občana, odlehčili od všech zátěží a udělali více atraktivní. A asi na tom mohou nejlépe pracovat i noví členové, poněvadž nenesou s sebou zátěž vývoje Evropy přes generace, vstoupili do toho nově a tudíž vidí taky co vlastně lidem jde, řekněme, na nervy.“
Ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg, Konference Senátu ČR u příležitosti padesátého výročí uzavření Římských smluv, 20. března 2007
Podobně ostrá slova nepadají z úst šéfů diplomacií evropských států právě každý den. Jsou známkou toho, že i do nejvyšších pater evropské politiky dolehl hlas zdola, který se stále rostoucí intenzitou upozorňuje, že s Evropskou unií není vše tak růžové, jak líčí oficiální evropská propaganda.
Souhlasím s Karlem Schwarzenbergem, že právě země střední a východní Evropy, jež se stále ještě relativně nedávno osvobodily od komunismu, mají „staré“ Evropě co říci. Máme jedinečnou a draze zaplacenou zkušenost s tím, k jakým koncům mohou vést „dobré úmysly“, pokud se spojí s velikášským mesianismem.
Předpokládejme, že „otcové zakladatelé“ Evropského hospodářského společenství, otřeseni válkou, opravdu chtěli přinést mír, svobodu a prosperitu celému kontinentu. Vybrali si k tomu ovšem nešťastnou cestu, která se postupem času stočila do opačného směru, než původně zamýšleli.
Otázka může znít: Muselo to nutně skončit právě tímto způsobem? Armádou úředníků, záplavou direktiv, masivním přerozdělováním, falešnými a opakovaně neplněnými očekáváními obyvatel o „ráji na zemi“, chráněném před všemi neštěstími, ať už se tato neštěstí jmenují trh, Amerika, levný cukr, nebo terorismus? Planými diskusemi o kvaziproblémech typu „evropské ústavy“ nebo snahou „dohnat a předehnat“ v podobě trapné a raději rychle zapomenuté Lisabonské strategie? Rámcovými operačními programy, ne nepodobnými komunistickým pětiletkám, granty uplácejícími evropské intelektuály a omílaným „deficitem demokracie“?
Odpověď nepřekvapí: Ano, muselo. Byrokracie má tendenci kynout jak ve státních agenturách, tak v soukromých firmách. V těch druhých má však byrokratizace jasné hranice stanovené trhem a konkurencí. Odstraňte disciplinující vliv trhu a byrokracie bude bujet téměř neomezeně. Kompromis, „zlatá střední cesta“, přitom není možný. Jeden z principů musí mít vždy navrch. Bude-li mít byrokrat moc nad tím, do jaké míry bude podléhat nepříjemné konkurenci, velmi brzy si to zařídí tak, aby se jí úplně vyhnul – například vymyslí důvody, proč je efektivní, aby daná služba byla poskytována pouze jedním subjektem, tedy příslušným státním úřadem.
Evropa je stará a nemocná, přetížená regulacemi a zdaněním, ověšena armádou bezostyšně sajících z cizích kapes, která se valí kupředu už jen díky setrvačnosti obrovského byrokratického kolosu, propagandy a nezájmu obyvatel. Celý evropský moloch lepí dohromady společný zájem zúčastněných politiků, úředníků i akademiků a jejich populistické apelování na „evropské hodnoty“, pod které se ukryje cokoli, a strašení trhem. I to známe také z dob nedávno minulých.
Doufejme, že Schwarzenbergův hlas není jen snahou přihřát si svoji politickou polívčičku v době sílící veřejné kritiky projektu EU (to ostatně ani jako šlechtic nad věcí nemá zapotřebí), ale je známkou, že se umělá eurokonstrukce začíná drolit. Čím dříve padne, tím dříve se budeme moci vrátit ke skutečným kořenům „evropského zázraku“ – decentralizaci, konkurenci a úctě k soukromému vlastnictví.
Více o nevyhnutelnosti byrokratizace netržních činností v knize Ludwiga von Misese Byrokracie (zdarma on-line!).
Více o kořenech evropské integrace v textu Josefa Šímy Sjednocování Evropy: O hledání evropské identity a zneužití myšlenky Evropy bez hranic.
