Patrně všichni spotřebitelé si všimli, že v posledních měsících dochází k relativně rychlejšímu zdražování cen základních potravin než tomu bylo v předchozích letech. Pravděpodobně nejcitelněji se zvyšování cen potravin dotkne sociálně slabších skupin, zvláště pak důchodců. Je to způsobeno také tím, že potraviny tvoří nezbytnou položku našich výdajů. Pohyb cen se často dává do souvislosti se vztahem nabídky a poptávky. U trhu s potravinami to však v současné době beze zbytku neplatí. Poptávka po potravinářském zboží se nijak dramaticky nezměnila, přesto ceny rostou poměrně rychle. Tato změna je způsobena především dalšími faktory.
Na trhu potravin dlouho převládá velmi vysoká konkurence, která je zachována i v současnosti. Od počátku roku 2000 až do konce roku 2006, tedy za sedm let, se ceny potravin v ČR zvýšily pouze o 5,5% tzn. že rostly o třičtvrtě procenta ročně a to ještě na začátku sledovaného období docházelo k poklesu cen potravinářského zboží.
Za poslední rok se však ceny podle posledních dostupných statistických dat zvýšily o více než 3%. Tento údaj je platný ke konci září letošního roku. Další růst cen potravin můžeme očekávat ještě do konce roku i na začátku roku příštího. Jsme tak svědky toho, že ceny mnohých položek potravinářského zboží dosahují, někdy i překračují úrovně cen na německých, rakouských i dalších trzích. Problém je v tom, že německý důchodce má v přepočtu 3,5x vyšší důchod a průměrná mzda v Německu je zhruba 4x vyšší než v ČR. Kde hledat důvody současného vývoje?
Předně jedním ze zdrojů zrychlení růstu cen potravin je deformovaný trh s potravinářskými produkty v rámci zemí EU. ČR také doplácí na ne příliš dobře vyjednané podmínky našeho vstupu do EU v souvislosti s různými regulacemi, které se vztahují k zemědělským komoditám. Vážný problém představují různé kvóty a omezení, které byly ČR předepsány. Nejznámější jsou např. kvóty na dotovanou produkci cukru, které si vlastně „odnesli“ zahraniční producenti. Ani kvóty při stanovování počtu skotu v konečném důsledků nepomohly českým zemědělcům, potravinářům a ani spotřebitelům. Ze zvyšování cen potravin tak neobviňujme zemědělce ani zpracovatele v potravinářském průmyslu. Vinu nesou spíše politici a jejich mnohá nesmyslná rozhodnutí. Je nutno přiznat, že řada těchto nesmyslů padá i na vrub eurokratů.
Mnozí občané tleskají snahám ekologistů o tzv. snížení znečišťování životního prostředí např. zplodinami z automobilů. Neuvědomují si však, že nic není zadarmo a že některá opatření jsou kontraproduktivní a slouží jen úzkým zájmovým skupinám. Např. povinnost zavádění přimíchávání biopaliv, při kterém podle ekologistů dojde ke zlepšení životního prostředí, přináší i tlak na růst cen zemědělských produktů. Část produkce, která by byla zpracována pro potravinářské účely, se tak zpracovává průmyslově a je tedy po ní větší poptávka. Zároveň to působí na cenu, která poměrně rychle roste. Přitom řada vědců upozorňuje, že přimíchávání biopaliv může mít negativní účinky, např. na životnost motoru i na spotřebu paliva. Energetická náročnost při výrobě těchto komponentů roste a ve svém důsledku ještě více zatěžuje životní prostředí a poškozuje všechny spotřebitele. Ceny zemědělských komodit, ze kterých se vyrábí tato produkce, rostou.
Zajímavé je srovnání struktury výdajů průměrných domácností v ČR v posledním desetiletí. Zatímco v roce 1995 se na spotřebu potravin a nealkoholických nápojů se vydávalo zhruba 26,1% z celkových výdajů domácností, v roce 2001 již na tyto nezbytné položky domácnosti vydávaly pouze 19,8% z celkových výdajů a v letošním roce je to jenom 16,2%. Za sledované období došlo z celkových výdajů domácností k poklesu výdajů na potraviny o 10%. Část výdajů byla přenesena na jiné položky. Za potraviny tak utrácíme v průměru relativně méně v rámci našeho spotřebního koše, ale přesto nás stojí více peněz.
