Chceme vodu k rekreaci a ke koupání. …Přejeme si, aby lidé více uvažovali o zdravějším stravování a omezování nadměrné spotřeby masa. …Jsme stoupenci pestré společnosti. …Ke zdravému životu patří harmonické životní prostředí. Naším zájmem je nejen ve městech zkvalitnit okolní prostředí, které s sebou nese pozitivní myšlení a přístup k životu… Naší prioritou je zajistit zvířatům tzv. pohodový chov (welfare)… [pozn. týká se dobytka, tj. nikoli lidí]
Tolik některé výňatky z volebního programu Strany zelených.
O harmonii těla nového člověka se zmiňuje Lev Trocký, jen to pozitivní myšlení asi nebylo v době sovětského revolucionáře ještě tak oblíbené jako dnes. Vodu v souvislosti s rekreací uvádí i sám Marx, když píše o odpoledním rybaření ve svém díle „Německá ideologie“. Zanechme již ale falešných a prázdných paralel s díly velkých autorů. Strana zelených zcela jistě neusiluje o nastolení centrálního plánování všech hospodářských aktivit. Jedno však zeleným upřít nelze. Zelení sice neprosazují přechod ke státem řízené ekonomice, ale přesto usilují o plánování sektorové – státní regulaci životního prostředí. V poslední době přitom dokázali vybudovat značku zastánců přírody a své volební preference zvyšovat i v období (snad již) končící zimy [mp3 – 6,15 MB], kdy už i sněhuláci se začínají na příchod globální oteplování těšit.
Zelený svět
Stavební firmy v honbě za ziskem způsobují bujení satelitních čtvrtí a měst. Veřejné parky a zeleň jsou ničeny predátorskými developery. Prachové znečištění roste v důsledku neregulované dopravy. Tolik některé populární teze, které zaznívají nejen z úst zelených.
Snad nikoho nemůže těšit růst satelitů, vliv dopravy na stav ovzduší nebo poškozování vzácných biotopů – o to méně pak velmi „pro-přírodního“ autora tohoto textu. Příčiny problémů, ale nejsou v ziskuchtivosti či konzumu – ty je nutné hledat jinde – ve snaze státu řídit životní prostředí. Neúčinnost státního územního plánování z hlediska dosažení koordinace lidských aktivit vede ke vzniku „rozsáhlé živelné urbanizace“ (citace volebního programu Strany zelených). Veřejné „vlastnictví“ zeleně a parků znamená, že o osudu přírody rozhodují nikoli vlastníci, ale dočasně zvolení správci bez motivace na dlouhodobé efektivnosti. Vládní politika regulace kvality ovzduší, není a nemůže být alternativou vůči soukromým iniciativám a komplexnímu vyjednávání s vlastníky sousedních pozemků.
Složité problémy životního prostředí, které se v různé míře dotýkají různých lidí nelze řešit (a vyřešit) direktivně. Možnosti zlepšení mohou být objevovány jen samotnými lidmi, kteří se na určitém postupu jako vlastníci dohodnou (a nebo si určité uspořádání správy životního prostředí – jako zákazníci – zvolí). Naproti tomu zelení především nabízejí státní pravidla, nařízení, zákazy, daně a dotace, prostřednictvím kterých hodlají řídit životní prostředí. Sečteno a podtrženo tam, kde je nutno vidět příčiny problémů – ve státní regulaci a příkazech – spatřují zelení (a nejen oni) řešení.
Přestavba
Buďme však k zeleným korektní. Oni regulaci nechtějí zavádět. Ta už tady přece je. Oni navrhují jen přestavbu. Změnu regulace. Usilují o nahrazování stávající špatné regulace, regulací lepší. To ale není lehký úkol – mimo jiné i proto, že není uskutečnitelný, resp. nevede (jen) k důsledkům, které reformátoři předpokládají.
Snaha vylepšit direktivy systému založeného na donucení a dosáhnout tak výsledků poskytovaných mechanismy dobrovolnosti nemůže být úspěšná. Přesvědčili se o tom tvůrci přestavby – perestrojky – v Sovětském svazu v 80. letech. Reformování celo-ekonomického centrálního plánování nemohlo dát lidem motivace, které má vlastník ke svému majetku, a snahy dosáhnout „úspor“ nemohly být úspěšné bez signalizační funkce tržních cen.
Pro ty, kterým způsobuje nejrůznější potíže sektorová regulace životního prostředí, může být špatnou zprávou, že posilování, či perestrojkovské zdokonalování státních pravidel, jejich problémy nevyřeší. Sovětský svaz se i proti vůli Gorbačova zhroutil – přestavba monstra nebyla možná. Zdokonalování zeleného plánování nemá pro přírodu také bohužel žádný smysl a „pád impéria“, abychom dokončili předchozí analogii, většina zelených aktivistů zatím neprosazuje.
