Pan Petr Zahradník se pokusil o dehonestaci zlata jako měnového standardu s pomocí knihy pana profesora Revendy (Zlatem proti krizím? Ne, E15, 23. 8., str. 19). Je vcelku pochopitelné, že dojde-li ke spojení profesní či akademické kariéry s existencí inflačních peněz a bankovnictví, je obtížné připustit, že svět by mohl existovat bez inflace a bez centrálních bank. To je jediný argument, jejž lze proti měnové roli zlata snad i připustit.
Zlato a deflace
Pan Zahradník uvádí, že je pošetilé a marné zavádět do peněžních vztahů zlato, pokud tak dramaticky roste počet transakcí. Pojítkem mezi objemem transakcí a objemem peněz jsou ale ceny a rychlost oběhu peněz. Jsou-li ceny pružné, není množství zlata limitujícím faktorem pro množství transakcí v systému! Můžeme prodat deset chlebů za unci zlata, stejně jako tisíc chlebů za unci zlata, a přitom reálná cena chleba může zůstávat stejná. Podmínka je jediná – musí být umožněn pokles nominální ceny výstupů, vstupů a výrobních faktorů.
Problém s argumentem „málo zlata“ tedy tkví v tom, že není vůbec podstatou problému. Tou je pružnost cen, respektive deflace. Zde však vstupujeme na téměř zakázané území obhájců centrálního bankovnictví. Přestože bylo vyvinuto několik argumentů proti deflaci, skutečně jediným a původním je nepružnost nominálních mezd směrem dolů. To je pro ekonomický systém zásadní potíž, jež může učinit z deflace obrovský problém. Jenže tato nepružnost nevznikla sama o sobě. Způsobuje ji zákonná síla odborů. A jelikož vůle k nápravě směrem ke svobodnějším trhům je minimální, budeme sledovat stále rostoucí ceny, kumulování intervencí a návraty krizí, přestože pro přežívání cenové a mzdové rigidity není důvod.
Zlato a omyl
Zlato jako měnový standard je přirozeným limitem emise bankovek či elektronických peněz. Tím omezuje moc politiků a úředníků. Nestačí kliknout myší a vytvořit peníze. Musíte mít kolaterál, komoditu.
Čemu by zlato mohlo zabránit? Nezabrání podnikatelským omylům. Ve svém hledání ziskových příležitostí se podnikatelé budou mýlit se zlatem i bez zlata. Nezabrání ani omylům spotřebitelů v odhadech svých schopností splácet úvěry. Zabrání však tomu, aby k těmto jevům docházelo hromadně.
Jak je možné, že se teď tolik lidí mýlilo? Na základě čeho se celé davy zmýlily ve svých odhadech? Stopy vedou k centrálním bankám. Inflačně se chovající centrální bankovnictví vytvořilo v lidech iluzi nízkých sazeb a dostatku zdrojů. Iluzi, již by zlato nepřipustilo, protože objem peněz by měl jasné limity.
Zlato a politika
Jistě, můžeme mít systém centrálních bank a inflační nekryté peníze. Ovšem je dobré si uvědomit, že tento systém pro nás znamená obrovské náklady – od úvěrových krizí až po drahé služby bankovních dinosaurů. Keynes byl původně liberál, aby jako vládní poradce otočil. Greenspan v šedesátých letech sepsal pro zlato pozitivní článek „Zlato a ekonomická svoboda“, aby následně svět přivedl nekrytými penězi do krize. Libertarián von Hayek po udělení Nobelovy ceny za přínos k teorii cyklů připustil úlohu centrální banky v boji proti sekundární deflaci. Friedman se po dlouhém názorovém vývoji vrátil k preferenci fixace měnové báze. Pozoruhodné názorové proměny ukazují, že zlato jako měnový standard nebylo odmítnuto na základě důvodů ekonomických, nýbrž politických.
Institut liberálních studií je český klasicky liberální think tank se sídlem v Praze. Byl založen v červenci 2020. Institut liberálních studií byl založen s cílem rozvíjet a aplikovat ideje a programy založené na principech klasického liberalismu. Institut nepobírá žádné veřejné dotace a granty a ani se o ně neuchází.
Mezi lety 2020–2024 se jmenoval Liberální institut a navazuje na tradici původního českého Liberálního institutu, který fungoval mezi lety 1989–2020.
