Hodnotíme programové prohlášení vlády: 16. Sport, prevence a zdraví

Nejdelší kapitolou programového prohlášení již ne nastupující, ale nastoupené vlády je zdravotnictví. Druhou nejdelší je sport. Kapitola je dlouhá, plná slibů a závazků, jak bude financován a podporován volnočasový sport, ale celkem skoupá na to, jak bude tato podpora konkrétně vypadat a – plytkými slovy – kde na to vezmeme.

Začněme pozitivem, kapitola nezmiňuje národní stadion ani na fotbal, ani pro Sáblíkovou. Od těchto megalomanských, drahých a neefektivních projektů tedy máme snad aspoň na chvíli klid. Taktéž pozitivní je, že chybí jakákoliv zmínka o zavedení daně ze sladkých nápojů nebo nezdravých jídel a vláda říká pouze, že podpoří zdravé stravování ve školách a nemocnicích a že podpoří „jasné a férové značení“.

Pozitivní také je, že vláda chce přehodnotit „systém hodnocení tělesné výchovy tak, aby se stal motivačním i pro děti, které pravidelně nesportují“. Máloco demotivuje děti od sportování více než uječená tělocvikářka, která rozdává trojky a čtyřky za kotouly a šplhání.

Prohlášení však říká také, že zlepší „podmínky a prestiž pedagogů tělesné výchovy“. Upřímně si neumím představit, jak by se to mohlo stát. Pokud mohu soudit dle svojí anekdotické zkušenosti, tak učitele tělocviku s nějakou prestiží a přirozenou autoritou jsme měli jednoho, a ten se stal ředitelem školy. Naopak jiný učitel byl zcela nepokrytý rasista. To vám nezajistí prestiž ani v malém okresním městě.

Program dále říká: „Zlepšíme dostupnost veřejných sportovišť a vytvoříme síť nízkoprahových hřišť, která umožní pravidelný pohyb všem – i těm, kteří nejsou organizováni ve sportovních klubech nebo mají omezené finanční možnosti.“ Co si pod tím máme představit? Volně přístupných hřišť na fotbal nebo volejbal jsou po republice snad tisíce. S tenisem nebo hokejem je to asi horší, ale těžko si představit, kdo by takovou síť sportovišť financoval a udržoval.

Tedy samozřejmě, pokud smyslem není přihrávat malou domů poslancům a sportovním bafuňářům, jako jsou dotace na tak oblíbené a v české společnosti zakořeněné sporty, jako je baseball, americký fotbal nebo lacrosse. To se ostatně říká hned o pár vět dál: „Zavedeme dotační program pro rozvoj školních sportovních klubů, které budou pořádat mimoškolní aktivity, soutěže a tréninky pro všechny věkové skupiny.“ Takže obavy o efektivní využití těchto zdrojů jsou na místě.

„Podpoříme pravidelný pohyb již od mateřských škol, a to skrze kvalifikované trenéry a projekty ‚Trenéři do školek‘ a ‚Trenéři do škol‘.“ Není mi jasné, co bude dělat trenér ve školce a trenéři ve školách jsou snad právě tělocvikáři.

„Zvláštním příspěvkem finančně podpoříme bývalé úspěšné olympioniky pobírající starobní nebo invalidní důchod a zároveň podpoříme jejich zapojení do vzdělávacích a sportovních aktivit ve školách.“ Nekoncepční a drahé. Proč by se měli poplatníci skládat na vyšší důchod zrovna olympionikům? Je jasné, že ne každý olympionik má za svého sportovního života plat jako Jarda Jágr, ale to je pravda také pro nesportovce.

Věty „[n]avýšíme výdaje na sport a pohybové aktivity“ nebo „[v]ýrazně navýšíme investice do obnovy a výstavby sportovních zařízení“ opět slibují vyšší výdaje rozpočtu, což jde proti záměrům vysloveným v kapitole o rozpočtu a veřejných financích.

Program sice říká, že vláda nastaví „transparentní systém financování sportovní infrastruktury“ a že „peníze půjdou tam, kde jsou skutečné potřeby občanů a sportovních svazů“, ale těžko se dá uvěřit tomu, že vláda skutečně něco ztransparentní nad rámec věcí zveřejňovaných již dnes v Registru smluv.

K Národní sportovní agentuře, zřízené za minulé Babišovy vlády pro Milana Hniličku, se v programu dočítáme: „Přijmeme Národní strategii koncepce sportu a pohybových aktivit pro období 2026–2030, která stanoví pevný rámec pro rozvoj a podporu sportu a pohybu v České republice. Provedeme revizi činnosti Národní sportovní agentury s cílem definovat další směřování této instituce s důrazem na zajištění spravedlivého, koncepčního a zejména maximálně transparentního financování sportu.“ To vypadá, že vláda nemá strategii ani pevný rámec a vůbec netuší, co v tomto resortu dělat.

„Vytvoříme jednotnou informační evidenci sportovišť, sportovních klubů, sportovců, trenérů a rozhodčích.“ Obdobně ambiciózní cíl jako s interaktivní kulturní mapou, o které se mluvilo v předchozí kapitole. K čemu by to mělo být dobré? Má vůbec autor představu o neuvěřitelném množství sportovišť, o sportovcích nemluvě?

Pavel Bém by měl být protidrogovým koordinátorem, což by bylo možná největším pozitivem této nové vlády. V programovém prohlášení jeho směr reflektuje věta: „Naším cílem je také omezit vznik závislostí ještě před jejich rozvojem – tedy dříve, než přerostou do zdravotního či sociálního problému.“ Doufejme tedy, že protidrogová politika bude více bémovská a méně frydrychovská.

Posledním pozitivem je, že se pro Borise Šťastného nebude zřizovat nové ministerstvo. A že programové prohlášení neříká nic o implementaci jeho nápadů typu měření alkoholu a rychlosti na sjezdovkách.

Již jsme publikovali:

Martin Pánek

Martin Pánek je ředitelem Institutu liberálních studií. Vystudoval ekonomickou analýzu na NF VŠE. V minulosti působil jako asistent europoslanců v Evropském parlamentu a aktivně se angažuje v Operaci Kyseláč. Zabývá se mezinárodním obchodem, migrací, svobodou slova, lidskými právy nebo americkým ústavním právem.

mmister.com